Země: USA Žánr: death / doom metal Datum vydání: 13.10.2017 Label: Dark Descent Records Tracklist: 01. Thresholds Beyond 02. Visions of Psychic Dismemberment 03. Lurking Gloom 04. Terminal Exhalation 05. Dissolution Hrací doba: 44:41 Odkazy: web / bandcamp K recenzi poskytl: Sure Shot Worx

Nevšiml jsem si, že by u nás nějaký zine psal o coloradských Spectral Voice, ale předpokládám, že pár posluchačů o ně muselo zakopnout třeba díky příhodně pojmenovanému demu „Necrotic Doom“ nebo splitkům s dánskými Phrenelith a Blood Incantation, se kterými sdílejí skoro celou sestavu. Určitě není pravda, že by ta či ona kapela byla „jen“ bočním projektem té druhé, protože fungují paralelně. Obě se zaklínají termínem „death metal“, ale rozdíly mezi nimi jsou vcelku zásadní. Blood Incantation se prezentují, dovolím si říci, že takřka prvotřídním pojetím progresivního, technického death metalu, v němž se snoubí vlivy kupříkladu Morbid Angel, Timeghoul nebo Stargazer. Když tu pěji takové ódy, nabízí se otázka, proč tu není recenze debutu „Starspawn“, a mé vysvětlení je prosté. Ve skutečnosti jsem si desku tolik neoblíbil, i když jsem chtěl, ale k docenění evidentních kvalit nemusím být fanouškem, že ano?

Ale zpátky ku Spectral Voice. Přesnější by bylo označit jejich hudbu za DEATH/DOOM. Kapitálky jsou zde záměrně a imaginativnější čtenáři nechť si obě slova přečtou třeba hlasem misantropického moderátora Morba z Futuramy. To, že se Spectral Voice dle svých slov sami řadí spíše k deathu, znamená, že v jejich hudbě není prostor pro zasněnou melancholii či pocity, které si fanoušci žánru mohou více asociovat se starými Anathema nebo Katatonia. Nehrajme si teď se slovíčky, že tyto kapely hrály doom/death a ne death/doom.

S úvodními těžkotonážními riffy a první brutální sypačkou je jasné, že se Spectral Voice hlásí k odkazu australských Disembowelment, kteří se svou deskou „Transcendence into Peripheral“ z roku 1992 dovedli doom metal do extrému, jenž nebyl dosud překonán. Feeling Spectral Voice ovšem není až tak excentrický a má blíž ku staré finské, nejen deathmetalové škole – Demigod, Rippikoulu, Thergothon… Však víte, o co jde. O smrt a mráz! S některými valivějšími pasážemi jsem si vzdáleně vzpomněl i na legendární jednohubku Mythic a celkově lze Spectral Voice přirovnat k mnoha dalším starým kapelám, které se neštítily slimáčích temp a zdrcující ohavnosti. „Eroded Corridors of Unbeing“ výtečně funguje jako chytlavý metal, na nějž lze zatřepat palicí, ale také se jedná o introspektivní atmo-peklo jako stvořené pro noční seance se sluchátky. Pak začínají vylézat mnohé atmosférické prvky a zefektované vokální kreace, které mohou za běžné pozornosti uniknout.

Ať se snažím, jak se snažím, instrumentální a zvukové stránce alba nemám co vytknout. Produkce je prostě žrádlo a nádherně umocňuje veškeré emoční polohy hudby. Snad jen z kompozičního hlediska bych mohl najít dva škraloupy. Spectral Voice možná až příliš spoléhají na tzv. stopky a minimálně za šestou minutou „Visions of Psychic Dismemberment“ je stopka natolik násilná, až jsem si nějakou dobu myslel, že zde začíná nová skladba a ona to je jen další, atmosféricky odlišná pasáž. Ale co, ona taky patří k tomu nejlepšímu na albu. Funeral doom jak svině! No, a ten druhý škraloup už je ryze hnidopišský, protože třičtvrtěhodinová délka „Eroded Corridors of Unbeing“ mi nestačí. Alespoň za jednu skladbu navíc bych byl rád, i kdyby to byla nově nahraná stará jako třeba „Diffluence of Ruined Graves“ z „Necrotic Doom“. Ta by si to podle mě zasloužila, i když se proti podobným výmyslům obvykle stavím.

Asi je evidentní, že mi „Eroded Corridors of Unbeing“ sedlo. Říkal jsem si, zda nebude lepší počkat, dokud má obsese deskou neopadne, ale vzhledem k tomu, jak kvalitně a honosně Spectral Voice oslavují starou dobrou metalovou SMRT, si jejich debut trochu nadšení zaslouží. Pokud holdujete nějaké ze zmíněných kapel anebo máte death/doom rádi obecně, tak si debut Spectral Voice nenechte ujít.