Země: USA Žánr: alternative metal Datum vydání: 19.6.2012 Label: Century Media Records Tracklist: 01. After the End 02. Nothing Left for Me 03. Anger Denial Acceptance 04. I Want You to Know 05. Murder Suicide 06. The Endless Disconnect 07. I Am Damage 08. Ploratio Morbus 09. Everything Everyone Everywhere Ends 10. The Reckoning 11. God Complex (Anger) 12. Motive Method Opportunity (Denial) 13. Exit Wounds (Acceptance) Hodnocení: 5/10 Odkazy: facebook

Neuvěřitelných devět let je tomu, co vyšlo doposud poslední album amerických alternativních metalistů Spineshank. “Self-Destructive Pattern”, tak se tenkrát jmenovalo a na autora tohoto článku muselo počkat ještě další tři roky, než dostalo šanci ukázat se mu v plné síle. Neuvěřitelný náboj a tempo z něj čišely do všech stran a já si tehdy říkal, zda bude další placka také tak nadupaná. Tenkrát jsem samozřejmě netušil, že se Spineshank rozpadnou a po chvíli zase dají dohromady, že jim bude produkce dalšího alba trvat tak šíleně dlouho a že to nakonec nebude tak horké, jak jsme tehdy možná očekávali. Ale popořadě.

Jak bylo výše nastíněno, Spineshank se v roce 2008 skutečně rozpadli a nějakou chvíli to vypadalo, že se reunionu a logicky zároveň i dalšího alba už nikdy nedočkáme. Pak ale povolily ledy a bylo oznámeno znovuspolčení a práce na novém materiálu. Početná fanouškovská základna tehdy zaplesala, ve zdrženlivějších z nás však začal hlodat červík pochybnosti. Upřímně řečeno musím říci, že oprávněně. Výroba “Anger Denial Acceptance” trvala déle, než je zdrávo, a na výsledném mixu je to bohužel dost znát.

První fackou, která posluchače uhodí do tváře, je vážně minimalistická kvalita nahrávky. Vše zní jakoby zastřeně a z dálky, takže výsledný dojem evokuje koncertní pozici za zvukaři a ještě někde za sloupem. To by nemuselo zase tak vadit, horší je, že odposledka zvuk “zhrubnul” a není tak čistý. Netvrdím, že se jedná o vyložené mínus, ale z předchozích nahrávek jsem byl zvyklý na kvalitní a nezkreslený sound, kterého se mi tady satanžel nedostává. Z hlediska techničnosti se tady není absolutně o čem bavit, protože “Anger Denial Acceptance” je jako vystřižené z konfekčního metalcorového katalogu. Ani po několika posleších jsem nebyl schopen narazit na jakýkoliv vyloženě nový nebo zajímavý kytarový riff, vyhrávku nebo melodii, která by měla tu moc odrazit se od země a dostat danou písničku do vyššího stavu poslouchatelnosti a znovupřehratelnosti. Alespoň že Jonny Santos (frontman) se (hlasově, nikoliv proporčně, pašík jeden) nezměnil. Pořád dokáže křičet jako za mlada a s čistými vokály to také není tak zlé. Opět zde ale vyvstává problém jakési zastřenosti a navíc je zpěv oproti zbytku nástrojů poměrně zeslabený, takže mu místy není vůbec rozumět. Ne, že by stálo za to sledovat texty, protože v případě Spineshank hrají tyto spíše druhé housle.

Možná to tak nemusí zatím vypadat, ale “Anger Denial Acceptance” se od svých předchůdců liší více, než je zdrávo. Hodně se zhrublo (popsáno výše) a zároveň (ač to může znít paradoxně) zpomalilo. Ano, energie dávkovaná ve velkých porcích, na kterou jsme byli minule zvyklí, se vytratila neznámo kam a růžky vystrčí jen v několika vzácných momentech během pár (asi dvou) písní. Refrény, které byly vždy silnou zbraní Spineshank, jsou nyní zatlačeny do pozadí a plní spíše funkci jakési vaty, aby se neřeklo (naštěstí na pár výjimek).

Pokusím se vypíchnout alespoň několik zajímavých písní, protože popisovat všechny by bylo mrhání časem. Singlovka “Nothing Left for Me”, ke které se někde kolem povaluje i video, zahraje na melancholickou notu a jako jedna z mála disponuje alespoň trochu funkčním refrénem a chytlavou melodií. Pravděpodobně nejrychlejší kousek “Murder Suicide” sází na kytarový efekt a docela mu to i vychází. Najednou už jsme v polovině alba a přichází “The Endless Disconnect”, kterou považuji za jeho vrchol. Nejedná se skladatelsky o nic neočekávatelného nebo kulervoucího, ale alespoň trochu připomíná Spineshank z dob dávno minulých a navíc zaujme hned na první pokus. Závěr patří trojici písní “God Complex (Anger)”, “Motive Method Opportunity (Denial)” a “Exit Wounds (Acceptance)”, které na sebe vzájemně navazují a budí dojem komplexnější skladby plné přechodů a změn tempa. Poslední jmenovaná, “Exit Wounds (Acceptance)” je z nich nejdelší a nejzajímavější.

Očekávání byla velká, výsledek neuspokojující. “Anger Denial Acceptance” je tuctové album, které si pustíte pětkrát a už se k němu nevrátíte, protože nebudete mít žádný důvod. Po tak dlouhé odmlce by se snad dalo leccos odpustit, ale pokud budou Spineshank pokračovat příště v podobném duchu, budeme tady mluvit o dalším nevyužitém a promarněném potenciálu a zbytečném reunionu. Škoda.