Země: Česká republika Žánr: rock Datum vydání: 14.11.2013 Label: selfrelease Tracklist: 01. Dlouhý roky 02. Česká 03. Dům 04. Stovky tváří 05. Temná chvíle 06. Zlatá klec 07. Poznamenanej 08. Princezna 09. Válečná 10. Horská dráha 11. Sekaná 12. Vloni 13. S Tebou Hodnocení: 5/10 Odkazy: web / facebook / bandzone K recenzi poskytl: Stormess

Rocková smečka o čtyřech hrdlech ze stověžaté Prahy, fungující zhruba od roku 2007 – tak by se ve stručnosti dali popsat Stormess, kteří letos vypustili do světa svojí druhou studiovku “Stovky tváří“. Tři roky starou debutovku “Sny” jsem neslyšel, to ale může být v dnešní recenzi svým způsobem výhoda, jak se můžete dočíst níže. Myslím, že není nač otálet a můžeme začít… třeba od prvních dojmů.

Album vás uvítá (skoro) černobílou obálkou znázorňující ženská (alespoň doufám) záda, na nichž spočívají čtyři ruce, každá s jinak obarvenými nehty. Otočíte-li jewelcase, v němž je CD uloženo, uzříte hrudník se zakrytými ňadry a nahlédnete-li do bookletu, nejspíš vás čeká menší překvapení. Čtyři ruce s obarvenými nehty nepatří totiž nikomu jinému, než čtyřem členům kapely, což pro některé posluchače může být dejme tomu nevšední. Trochu mi v něm chybí texty, ale chápu, že náklady obnášející vydání desky nejsou nejmenší, a pokud je kapela hradí z vlastní kapsy, je lepší booklet se slušně zpracovanými fotkami, než vůbec žádný. Navíc jsou všechny texty v češtině a dobře srozumitelné z poslechu alba.

Po vložení do přehrávače deska zlehka začne písní “Dlouhý roky“, klasickou rockovou skladbou, která na začátek sice nijak zvlášť nenavnadí k dalšímu poslechu, taky vás ale ničím neurazí. Když nic jiného, alespoň příjemně plyne a člověk si občas podupe nohou do rytmu v refrénech, kdy kytara příjemně zabere. V podobném duchu po řadě následuje typicky nespokojená “Česká“, nemastný neslaný “Dům” i svižná titulka “Stovky tváří“, která je na poslech opravdu příjemná. Pro zbytek alba lze použít zhruba stejný mustr. Není totiž nic víc, ani nic míň než rockový standard toliko charakteristický pro domácí scénu, na jaký se dá vcelku úspěšně použít Gaussova křivka. Dobrých skladeb, u kterých se člověk občas přistihne, že si v duchu pobrukuje texty, je zhruba stejně jako těch špatných, které vyloženě lákají k přeskočení, v počtu však dominují průměrnější kusy. Mezi výběr těch lepších spadají právě svižnější věci, z nichž je cítit energie, drajv, prostě tah na branku, nebo alespoň snaha o něj – patří do něj právě “Stovky tváří” nebo “Princezna“, slušná je i útočnější “Poznamenanej“. Opakem pak jsou skladby jako závěrečná “S Tebou” nebo vyloženě plonková “Temná chvíle” “obohacená” o kýčovitý vokál Michaely Zemanové, který mi v písni přijde zbytečný. Mám za to, že zpěvák Luke dokáže vokály zastat vcelku obstojně, a ač chápu, že kapela chtěla vnést ženským zpěvem do skladby jemnější, baladický prvek, výsledek mohl dopadnout lépe.

Tady bych se vrátil k názvu kapely. Stormess by mohlo ve volném, silně fantasijním překladu znamenat něco jako “bouřný bordel”. Třeba. Osobně bych byl rád za to, kdybych mohl o hudbě pražského kvarteta říci, že to je alespoň “bordel” (neplést s nevěstinci). Že tak žhavé to vážně není, to je snad patrné z předchozího odstavce. Nevím, jak kapela zněla na předchozí desce a popravdě je to možná tak trochu jedno, protože od té doby prodělala několik odchodů a příchodů, až z původní sestavy nakonec zbyl jen bubeník David. Na “Stovkách tváří” se tak podíleli docela jiní lidé, než tomu bylo v případě debutu, proto se zaměřím pouze na novinku a pominu případné změny. Jak jsem napsal v předchozím odstavci, Stormess na mě působí dojmem standardní rockové kapely, o jaké by člověk mohl bez větších skrupulí říct, že podobných se v české kotlině nemalé množství. Nehrají nic převratného, drží se zajetých žánrových kolejí a srdce fanynek se snaží dobývat spíše nasazením, zápalem pro hudbu než nekonečnými sóly a podobnou kytarovou onanií. O nějakém bordelu ale rozhodně nemůže být řeč, sázka na jistotu je čitelná prostě odevšad. Na jednu stranu to možná je trochu málo i na žánrové klišé, na druhou stranu by bylo nefér nepřiznat, že hudbu, kterou kluci hrají, dělají poctivě, což je rovněž důležité. Vzhledem ke kotrmelcům v soupisce členů, kdy kapela začínala v podstatě od začátku, je něco takového i docela dobře pochopitelné, na něčem se prostě stavět musí a asi ani neznám kapelu, která začínala víceméně s holým zadkem a byla přes noc slavná (tím spíš, že většina kapely jsou mladí kluci a ne světem protřelí harcovníci), pokud jim k tomu nedopomohl zásah vyšší moci.

V zásadě mám pouze tři výtky. První směřuje ke kytaře. Filipova hra na šest strun je přinejmenším dobrá, to což o to, občas mi ale přijde, že i to je prostě málo a druhá kytara hudbě Stormess chybí jako voda člověku v poušti. Namísto toho musí Filip zastat práci kytary sólové i doprovodné, která je tak trochu suplována hutnější basou. Pavlovy basové linky jsou díky tomu sice pěkně výrazné a dobře čitelné, zejména v konci už ale albu chybí tolik potřebná šťáva a kromě toho se kluci občas nevyhnou dojmu přílišné jednoduchosti, zejména ve slokách. Tím se dostávám k druhé výtce, která směřuje k textům. Obvykle nejde o nic jiného než o žánrové klišé inspirované běžným životem nebo aktuální situací, to by se ale dalo ještě zkousnout. Vzhledem k tomu, pro jaké publikum kapela hraje, by byla blbost očekávat vzletnou lyriku. Když se mi ale v uších příčil jeden verš za druhým, třeba z již zmiňované “Temné chvíle“, říkal jsem si, jestli by to vážně nešlo napsat i lépe, méně krkolomně nebo kýčovitě, protože Luke zpívá dost dobře, má příjemnou barvu hlasu a nebojí se ani drsnějšího projevu, čímž vyznění skladeb mnohdy příjemně okoření. Poslední výtka tak trochu souvisí s první a týká se repetetivnosti kompozic. Po několikerém poslechu mi sloužily k odlišení některých skladeb jen texty, ocenil bych tedy větší nápaditost jednotlivých skladeb. Zejména druhá polovina alba tím docela trpí a ztrácí dech, který si ta první docela solidně drží – a to i při délce pouhých čtyřiceti minut.

Kolem a kolem? Nebudu tu nikomu nalhávat, kdovíjak je “Stovky tváří” dokonalá a skvělá deska. Není. Zároveň nejde o kdovíjaký průser, výsledek je prostě někde mezi. Doslova. Kapela má rozhodně co zlepšovat a na čem pracovat, rozhodně má ale i na čem stavět a z čeho vycházet. Kdo má rád rockovou hudbu v její nejčistší podobě, nejspíše nešlápne vedle, pokud budete chtít navrch podpořit mladou kapelu, platí to dvojnásob, ostatně myslím, že Stormess si více užijete na koncertu než v pohodlí domova. Nejde totiž o album, které by vás posadilo na prdel, pokud ale budete chtít kus pohodové muziky pro líné nedělní odpoledne, “Stovky tváří” by mohlo být jedno z vhodných kandidátů.