Země: USA Žánr: black metal Datum vydání: 20.11.2020 Label: Ván Records / Order of the Divine Light Tracklist: 01. Glass Caverns of Dragon Kings 02. Lightning Frost 03. Of Lore… 04. Lost in Mystic Woods and Cursed Hollows Hrací doba: 32:38 Odkazy: bandcamp K recenzi poskytl: Sure Shot Worx

Stormkeep by spoustu lidí mohli zajímat díky sestavě. Velkou část nástrojů a vokály má totiž na starosti Isaac Faulk, jehož můžete znát například ze Stoic Dissection, Wayfarer a hlavně Blood Incantation, jejichž aktuální album „Hidden History of the Human Race“ udělalo docela velký rozruch. Vedle něj se tu objevuje ještě Shane McCarthy, tedy další člen Wayfarer. Oba doplňují ještě kytarista a také klávesista.

Čtveřice se pustila do podání black metalu, jež mám já osobně spojené spíš s evropskými interprety. Za oceánem se tomuto stylu nikdy zásadně neholdovalo, ale to Stormkeep evidentně netrápí. Oč se tedy jedná?

Těšit se můžete na klávesový black metal vymodelovaný dle předlohy devadesátých let. Nechybí středověký nádech ani obdobně zaměřené texty. To je poměrně zajímavá, byť nepochybně poměrně zpátečnická disciplína, přesto si myslím, že tenhle druh black metal pořád má svoje kouzlo. Ačkoliv nemám úplně potřebu jej poslouchat nějak často, snad jedině s výjimkou těch největších klasik.

Každopádně, návazností a podobně znějících skupin lze v případě Stormkeep nalézt poměrně dost. Na mysli určitě vytanou Abigor devadesátých let (obal „Galdrum“ ostatně nápadně připomíná artwork „Channeling the Quintessence of Satan“), raní Satyricon, ale také Covenant na prvním albu, některé starší věci Old Man’s Child a určitě bych si dokázal představit, že v tom někdo uslyší i kousek Summoning. A teoreticky bych mohl vytáhnout i nějaké říšské kýče, ale myslím si, že to si Stormkeep úplně nezaslouží, protože se jim daří poměrně umně vybalancovat hranici dobrého vkusu a tuto hranici naštěstí nepřekračují.

Debutové minialbum „Galdrum“ tedy v daném stylu nabízí půlhodinu rozdělenou do čtyř stop, přičemž ve dvou případech si troufne jít nad deset minut. Zpočátku se nahrávka tváří dost fajn. Na prdel jsem si z toho nesedl, ale měl jsem pocit, že prvotina Stormkeep za další poslechy stojí a že až materiál budu znát o něco lépe, tak by dojmy mohly klidně vyrůst.

Bohužel se ale ukázalo, že „Galdrum“ tyhle vlhké představy naplnit úplně nedokáže a „fajn“ je asi tak nejvíc, co se mi z EP podařilo vymámit. Obtíž tkví totiž v tom, že se počin začne relativně rychle zajídat a postupem času nejvíc baví momenty, v nichž Stormkeep alespoň na chviličku opustí svou základní škatulku a něčím tu letargii ozvláštní. Když bych měl dát příklad třeba v první stopě „Glass Caverns of Dragon Kings“, tak mám na mysli třeba atmo intermezzo v páté minutě, krátkou pochodovou pasáž ve dvou třetinách anebo hezké melodické sólo. Všehovšudy to ale dohromady dá tak dvě minuty z více jak deseti.

Toho skutečně zajímavého nakonec „Galdrum“ rozhodně nenabízí tolik, aby to desku udrželo nad vodou po nějaký uspokojivý počet poslechů. Postupně začíná zaujetí a tím pádem i chuť poslouchat rychle upadat, až za chvíli upadne do stavu, kdy nedává smysl se „Galdrum“ dále zabývat. Jistě, můžete namítat, že takový osud čeká prakticky na každé album, ale jde o to, jak rychle se tohle stane. U prvotiny Stormkeep tento stav nadešel mnohem rychleji, než bych potřeboval k pochvale.

Jinými slovy, „Galdrum“ vnímám jako slušně udělanou záležitost, již jsem si párkrát pustil a neurážela mě. Z dlouhodobého hlediska se ovšem nejedná o nic, co by kdokoliv z nás potřeboval slyšet, a za chvíli už si ani nevzpomenu.