Země: USA Žánr: crossover thrash Datum vydání: 7.9.2018 Label: Suicidal Records Tracklist: 01. I Love Destruction 02. F.U.B.A.R. 03. All Kinda Crazy 04. Sippin’ from the Insanitea 05. It’s Always Something 06. Lost My Brain… Once Again 07. Nothin’ to Lose 08. Gonna Be Alright 09. Ain’t Gonna Get Me 10. All I Ever Get 11. Save a Peace for Me Hrací doba: 41:17 Odkazy: web / facebook / twitter

Takhle čerstvou recenzi jsme tu ještě asi neměli, ale brzo pochopíte proč tomu tak v případě dnešního počtení je. Když jsem zde psal recenzi na EP „Get Your Fight On!“, které vyšlo pár měsíců před novinkou „STill Cyco Punk After All These Years“, tak jsem ji končil slovy o tom, že doufám, že nemá nijak připravit půdu pro nadcházející fošnu, protože jsem byl zklamaný z nových písní, jelikož víc než ke crossover thrashy směřují k funku. No a nebyl jsem daleko od pravdy, jen mě Suicidal Tendencies trochu převezli. Po zjištění, co za skladby se nachází na „STill Cyco Punk After All These Years“, bych snad za ten funk byl i rád. Ale koho má napadnout se na novém EP nesoustředit na nové skladby.

Na „Get Your Fight On!“ se nacházely také dvě předělávky z prvního sólového alba Mikea Muira, které jsem bral celou dobu jenom jako výplň, aby na té nahrávce bylo taky něco jiného než čtyři verze titulního songu, cover a tři nepříliš zajímavé a vlastně i šuplíkové záležitosti. Ale chyba lávky, právě tyto dva kusy byly nakonec vodítkem k „STill Cyco Punk After All These Years“. Na něm se totiž nachází zbytek sólovky „Lost My Brain! (Once Again)“, kterou Muir vydal v roce 1995, tehdy pod pseudonymem Cyco Miko.

Než si tady vyleju srdéčko, ještě pro úplnost doplním, že jednu skladbu nepředělali, a to sice „Cyco Miko Wants You“, asi snad, aby to neznalé předchozí tvorby nedovedlo díky názvu až k oné sólové tvorbě, protože věřím, že spousta lidí se bez vlastního dohledání informaci o původu všech skladeb nedozví. Onen debut Cyco Mika popravdě zůstal od dob vydání docela zapomenut a vůbec by nevadilo, kdyby ho ani nikdo znovu takto neoprašoval, ne snad protože by stál za starou belu, ale protože prostě není důvod. Zároveň se na „STill Cyco Punk After All These Years“ nachází jedna věc, jež na „Lost My Brain! (Once Again)“ není. Tím je „Sippin’ from the Insanitea“, o níž jsem zjistil pouze to, že je označována jako dosud nezveřejněný materiál, ovšem nevím z které doby. Hádám ale, že to bude z období nahrávání první desky Cyco Miko.

Ale chápete to někdo? Ty vole, kolikátá takováhle placka už to je? Vlastně mě ani tento krok nepřekvapuje, jelikož Suicidal Tendencies si v tomhle doslova libují. Název „STill Cyco Punk After All These Years“ samozřejmě odkazuje na „Still Cyco After All These Years“, což je album z 93., které obsahuje předělaný celý debut „Suicidal Tendencies“ plus dva kousky z následujícího „Join the Army“. Takže už ze samotného názvu se dalo něco podobného očekávat. Ještě předtím vydali EPčko „Controlled by Hatred / Feel Like Shit… Deja-Vu“, na němž je několik skladeb z desky „Widespread Bloodshed Love Runs Red“ od skupiny No Mercy, v níž se setkal Muir s bývalým, v té době budoucím, kytaristou Suicidal Tendencies, Mikem Clarkem. Dále mají na kontě „No Mercy Fool! / The Suicidal Family“. To obsahuje v podstatě zbytek z „Join the Army“ a většinu zbylých písní z „Widespread Bloodshed Love Runs Red“. Další se nachází na různých kompilačkách, ale takhle hluboko až zacházet nechci. Zkrátka Suicidal Tendencies předělávají svou starší tvorbu často a zřejmě moc rádi.

Muir se nechal v jednom rozhovoru slyšet, že důvodem tohoto alba je fakt, že když měl materiál tehdy nahraný, přišlo mu blbý ho vydávat pod jménem Suicidal Tendencies, protože byl moc punkový a prostě se nehodil. Nyní asi dospěl k názoru, že už se to snese, protože změn tu opravdu moc není. K lepšímu už vůbec ne, naopak dokonce se povedlo několik mých oblíbených songů dokonale dokurvit jako třeba hned první „I Love Destruction“, v níž došlo k obohacení o vlezlé „ooohou“, jež tahá za uši.

Kdybych měl všechny výše vyjmenované desky porovnat, tak z nich „STill Cyco Punk After All These Years“ vychází nejhůře, protože dřívější verzi nic pozitivního nepřináší. Podobně jako u „Still Cyco After All These Years“ šlo tedy asi hlavně o to dát původně ryze punkovému stylu taky něco z metalu, což tu vyšlo vniveč. Zvolená produkce je tak plochá a nevýrazná, že to stejně zní zastarale, a ani hráčské výkony nejsou ničím extra, kvůli čemu bych si tohle měl pustit raději než originální „Lost My Brain! (Once Again)“, které má sice zvuk a stylizaci poplatnou době, ale alespoň působí autenticky.

Už takhle je recenze delší, než by si takováhle deska zasloužila, takže to utnu. „STill Cyco Punk After All These Years“ samozřejmě nestojí za poslech, je naprosto zbytečné, a jestli chcete slyšet přímočarý skate punk rock z devadesátek, tak vezměte původní „Lost My Brain! (Once Again)“. Je na něm několik opravdu dobrých pecek (navíc tam na kytaru hraje Steve Jones ze Sex Pistols), které bohatě stačí slyšet v originálním znění a ne skrze „STill Cyco Punk After All These Years“. Po očekávání nového materiálu velké zklamání, tak snad je nenapadne předělat zase něco dalšího, třeba druhou sólovku Muira, která je teda už hrozná, nebo třeba znova tu první, co když ani tohle není definitivní verze.