Země: Francie Žánr: thrash / death metal / hardcore Datum vydání: 16.10.2015 Label: Almost Famous Tracklist: 01. DMZ 02. Draw the Line 03. Apollo Is Dead 04. Autonomy 05. Improvisation 28 06. Dead Pools 07. Barbarians 08. Grow Some Balls 09. 10:22 10. Cleaver Hrací doba: 35:51 Odkazy: web / facebook K recenzi poskytl: Phenix Promotion

Nebudu chodit kolem horké kaše a nějak to v úvodu omílat, ale v tomto případě hned na rovinu říkám, že Tankrust mi se svým debutovým albem „The Fast of Solace“ udělali docela radost. Přestože se jedná o prvotinu, jíž předcházelo pouze čtyřpoložkové EP „Beyond Thresholds“ z roku 2013, tak tito Francouzi na svém loňském albu přišli s materiálem, z něhož se navzdory všem papírovým předpokladům, které z něj již dopředu dělaly zcela průměrnou záležitost, vyklubala vcelku příjemná věc.

Tankrust sice mají v kolonce uvádějící délku trvání aktivní kariéry uvedeno pouze šest let, protože dohromady se pětice dala v roce 2010, ovšem úplné počátky sahají někam do období o čtyři roky zpět, kdy pánové začali fungovat ještě pod původním jménem Eleusis. Pod vlivem kombinace thrash a death metalu se začala formovat pětice ve složení Kootôh (zpěv), Will a Garth (oba kytara), které zezadu jistí rytmika v podání basáka Julese a bicmena Schuffa. Dohromady znějí borci semknutě a zkušenosti s četnými živými vystoupení, kdy se sami Tankrust chlubí, že sdíleli pódium s takovými jmény jako Debauchery či Septicflesh, se někde musely podepsat a v případě „The Fast of Solace“ je to rozhodně živelnost a uvěřitelnost.

Upřímně řečeno jsem od prvního poslechu očekával další z mnoha generických thrashových uragánů s deathmetalovým řvounem, ale Tankrust do své tvorby míchají hardcore, díky čemuž si můžou dovolit vydávat se do trochu jiných území metalové tvorby a svou hudbu tak činit o poznání variabilnější, než aby se účelně pasovali do role dalšího pokusu o napodobení úspěchu Legion of the Damned, kteří jsou v tomto rybníčku největší rybou.

Ačkoli se to s tou variabilitou vyloženě nepřehání a deska jako celek funguje na postupech, které se postupem času začnou opakovat, jsou deathmetalové kytary často příjemně ředěny hardcorovými zasekávačkami a skočnými momenty. Ty jsou naprosto pevnou součástí jinak klasické kombinace mezi thrashovou rychlostí a deathmetalovou hutností, takže výsledek není laciný a prvoplánovitý, jak by se mohlo na první pohled zdát.

Desítka skladeb na „The Fast of Solace“ je dohromady spojena v jeden pevný celek, takže se nedá říct, že by album v určitých místech ztrácelo na síle. Samozřejmě má o něco větší dopad úvod nahrávky, kde se nedostavuje pocit, že tenhle nebo tamten kytarový motiv už Tankrust někdy dříve použili. Jedním dechem ale na obranu kapely dodávám, že díky krátké hrací době není onen pocit tak silný, aby se o „Barbarians“ nebo „10:22“ z druhé poloviny mělo hovořit jako o špatném odvaru „Draw the Line“ či „Improsvisation 28“, což jsou dle mého nejlepší položky „The Fast of Solace“.

Když se tak dívám na seznam skladeb, tak vybrat ty vyloženě slabé není úplně jednoduché, protože Tankrust jedou po celou dobu jako dobře namazaný stroj a navíc jsou vepředu tažení šťavnatým vokálním projevem zpěváka Kootôha. Ten je po většinu času klasickým growlerem, ale jeho hlas se mění od výše položeného řevu k hlubokému řevu bez známek zaváhání. Ve skočnějších pasážích, které znějí díky škrkajícím kytarám přeci jen o něco moderněji, zase občas sáhne k civilnějšímu projevu, jenž je někde na půli cesty mezi zpěvem a mluveným slovem. Přesně tak, jako to dělá v „Autonomy“, kde odvádí asi nejlepší práci vůbec. Kdybych ale musel, tak řeknu, že bych se obešel bez „Grow Some Balls“ a „Dead Pools“, kde to spojení hardcoru s extrémním metalem nedopadá úplně tak jistě jak v ostatních písních.

Celkově vzato je „The Fast of Solace“ albem, které je zcela slyšitelně zaměřené na mladší posluchače odrostlé spíš na modernějším pojetí metalové hudby, protože střih kytarových riffů tvorbu Tankrust táhne právě tímto směrem. A přestože to není hudba, kterou bych si za normálních okolností pustil sám od sebe, protože když chci slyšet death metal, tak sáhnu po death metalu, a když hardcore, tak mám své NYHC favority, ale na chvilkový úlet je „The Fast of Solace“ rozumným kompromisem. Kompromisem, který jede po celou dobu na plný plyn a vyloženě hluchých míst je na něm naprosté minimum.