Země: Rusko Žánr: black metal Datum vydání: 8.2.2019 Label: selfrelease Tracklist: 01. ηåϻϻǻΣ [blackmantra] 02. ϊλλұữη [impulse] 03. ҟǻχ͔ằåϻ ṧằǻχ͔ [spiral] 04. ṧǻ⍢χ͔ằåϻ ϻҿğᵲằ ҟằχ͔ữμ [spectrum] 05. ηǻṧϻåχ͔ ϊҿnημ [vector] 06. ằṧŧΩᵲ ҿᶌΩ ǻҟϻằåϻ [levitation] 07. Ωϻҿη ҿΩχ͔ ằҿλ(λ)Ωҿ [cyclicity] 08. ⍢χ͔Ω ΣằğΩþ χ͔åᵲằǻϻ [vortex] Hrací doba: 27:44 Odkazy: facebook / bandcamp

Občas je to docela vtipné, z jakého důvodu si člověk nějakou kapelu poslechne. U ruské formace Templum anima morti vás to asi napadlo, jakmile jste si všimli nadpisu tohohle článku. Osobně jsem o existenci této smečky až donedávna vůbec neměl tušení, ale když jsem náhodou narazil na nahrávku s tak arci-pošukaným jménem jako „⍢χ͔Ω ΣằğΩþ χ͔åᵲằǻϻ“, tak jsem si řekl, že to prostě musím zkusit.

Templum anima morti fungují nějakých šest let a za tu dobu vydali jeden demosnímek a tři minialba, z nichž to třetí je právě „⍢χ͔Ω ΣằğΩþ χ͔åᵲằǻϻ“. Pro zajímavost jsem si zkusil letmo projet i něco z historie kapely a při tomto povrchním průzkumu jsem nabyl dojmu, že Rusové se svým aktuálním počinem, jenž vyšel dva roky po předchozím „Забвеннымъ во плодахъ благодати“, uhnuli docela odlišným směrem. Stačí si porovnat jenom obálky jednotlivých nahrávek a ta změna je patrná prakticky na první pohled. To samé se týká také koncertní prezentace, kde borce do půl těla pocákané krví vystřídal rituál, kápě a tak. Zajímavé je, že vokalista Templum anima morti se dle dostupných fotek během koncertních kompletně vystoupení kompletně svléká a své texty deklamuje z tureckého sedu mezi svícny a kadidly. Fanynky v prvních řadách mohou být nadšené, že si vedle muziky užijí i frontmanovu klobásu; pro nás ostatní může zajímavá skutečnost, že kapela své současné vizi zřejmě věří dost na to, aby šel její člen doslova s kůží na trh.

Předně se ale Templum anima morti proměnili po hudební stránce. Nedá se přeslechnout, že nyní kladou mnohem větší důraz na atmosférickou stránku věci, která se v jejich podání blíží okultnímu pojetí black metalu. Sympatické nicméně je, že Rusové tohoto feelingu dosahují skrze black metal a nemusejí si pomáhat miliardou atmo-rituál samplů, chórů a dalšího koření nad rámec metalové hudby. To se vyskytuje jen v omezené formě, například na začátku „ηåϻϻǻΣ [blackmantra]“ či konci „⍢χ͔Ω ΣằğΩþ χ͔åᵲằǻϻ [vortex]“, kdy se v obou případech ozve hrdelní zpěv à la Phurpa. Někomu to sedět nebude, jiní tu větší „metalovost“ mohou ocenit.

Vedle toho lze na „⍢χ͔Ω ΣằğΩþ χ͔åᵲằǻϻ“ slyšet i snahu o techničnost a lámané riffy, které mohou připomenout chao-avant větev černého kovu. Což ale dává smysl, poněvadž tyhle dva přístupy se doplňují docela vhodně. Ani zde to ale Templum anima morti nepřehánějí a nejdou na sílu. Sem tam nějaké riffy jsou trochu zamotanější, ale je to v rámci normy.

Jedna věc se ale oproti starším počinům nezměnila a tady už si myslím, že to pro mnohé bude nepřekonatelnou překážkou k tomu, aby si případně poslech „⍢χ͔Ω ΣằğΩþ χ͔åᵲằǻϻ“ užili. Templum anima morti totiž evidentně hrají s automatickým bubeníkem a ve vlastní hudbě to je slyšet docela hodně. Bicí jsou sice docela krutě nasypané, díky čemuž je minialbum i poměrně agresivní, ale znějí dost strojově a hlavně jsou také ve zvuku vytažené nahoru, takže vcelku jasně platí za nejvýraznější element desky. Mě osobně to nesere natolik, abych ji kvůli tomu nevydržel poslouchat (budu však chápat, pokud to někoho srát bude), ale je evidentní, že Templum anima morti mají na čem zapracovat.

Celkově o „⍢χ͔Ω ΣằğΩþ χ͔åᵲằǻϻ“ smýšlím jako o relativně slušném počinu, rohodně ale nejde o nic výjimečného nebo vysoce nadprůměrného. Milion obskurních znaků v názvu počinu i jednotlivých skladeb můžete klidně vnímat jako povrchní snahu o upoutání pozornosti (možná to je i pravda), ale vlastní hudební počínání Templum anima morti nějaký potenciál má a na nahrávce se nechají najít i kvalitní nápady. Nejde o žádný zázrak, ale pár poslechů jsem tomu věnoval v pohodě.