Thanatonaut - Interstellar

Thanatonaut – Interstellar

Thanatonaut - Interstellar

Země: Polsko
Žánr: atmospheric black metal
Datum vydání: 7.12.2019
Label: GS Productions

Tracklist:
01. Very Improbable
02. 299,792,458 m/s
03. Mass of the Solar System
04. Approaching the Great Filter
05. Spores

Hrací doba: 58:20

Odkazy:
bandcamp

Je neděle večer a já právě začínám psát už čtrnáctou recenzi za tenhle víkend (přítelkyně odjela na dva dny za mámou, takže nemám co dělat, víš jak). Po takové náloži už se mi nechce moc vymýšlet nějaké rozumné úvody – proto taky začínám takovou hovadinou. Na druhou stranu, v případě Thanatonaut ani moc není čím začínat, protože je to jednoduché jak facka. Tenhle jednočlenný polský projekt na svém dlouhohrajícím debutu „Interstellar“ (předcházel mu pouze jeden singl „Mankind Will Never Leave the Solar System“ taktéž z loňského roku, takže je zjevné, že se kapela nachází teprve na začátku své cesty) sliboval kosmický black metal. A já mám kosmický black metal docela rád. Takže jsem to prubnul…

„Interstellar“ začíná dlouhým intrem (téměř šest minut) „Very Improbable“, jemuž vládne mluvené slovo. Osobně a obecně nejsem příznivec mluveného slova. Pokud se na nějakém albu v takovéto podobě objevuje, většinou si to vyposlechnu jednou nebo dvakrát a při případných dalších posleších už přeskakuji, jedná-li se o separovanou stopu. „Very Improbable“ se mi ale nějakým způsobem zamlouvá a nepřeskočil jsem tu skladbu ani jednou. Snad proto, že má i nějakou myšlenku. Zpočátku to vypadá na opáčko z fyziky, kapitola velkého třesku, ale postupně intro nabídne i nějaké to zamyšlení, plus napojení na minimalistický hudební doprovod v pozadí rovněž funguje. Když tak nad tím přemýšlím, tak v konečném důsledku mi z celého „Interstellar“ v hlavě nejvíc utkvělo právě „Very Improbable“. Ale samozřejmě mi nevadí, že se v takovém duchu nenese celé albu, protože v dlouhohrajícím formátu by mě to už nejspíš nudilo.

Hlavní náplň „Interstellar“ každopádně nepřekvapí. Thanatonaut nabízí atmosférický / ambientní black metal s vesmírnou atmosférou, který je sám o sobě úplně v pohodě. Tyhle dvě věci – tedy kosmický black metal a pohodová kvalita – jsou tím stěžejním, co si recenze potřebujete odnést. Věřím, že velké části z vás to bude stačit k rozhodnutí, jestli chcete debut Thanatonaut poslouchat, nebo ne. Několik konkrétních postřehů bych ale přece jenom přihodil.

Trochu mě mrzí, že „Interstellar“ zní na můj vkus až příliš stravitelně a ona „pohodovost“ je zároveň a z určitého úhlu pohledu také nevýhodou nahrávky. Což obzvlášť zamrzí i po zmiňovaném intru, v němž mimo jiné zazní: „…we have no idea how vast, empty, hostile and ruthless space really is.“ Bohužel se to však vztahuje i na Thanatonaut, protože ani tahle hudba to vystihnout nedokáže. Některé pasáže sice záchvěvy kosmického majestátu naznačují, ale obecně vzato je to docela čaj. Popravdě řečeno, jisté momenty jsou zase naopak trochu gay a připomenou spíš pohádkový vesmírek à la australští Mesarthim. Stále tedy platí, že doposud jedinou metalovou skupinou, která dokázala autenticky zachytit (i když co já vím – kosmonaut nejsem) nicotné hlubiny kosmu, zůstávají švýcarští Darkspace.

Thanatonaut

Z konkrétních skladeb se mi nejvíc pozdává „299,792,458 m/s“ + určité dílčí momenty dvacetiminutové „Spores“. U první jmenované nicméně nerozumím tomu, proč je na konci tak naprosto retardovaně odseknutá (musím upozornit, že následující stopa „Mass of the Solar System“ na ni plynule nenavazuje), to mi vůbec nedává smysl. Fakt divnost.

„Interstellar“ je každopádně poslouchatelné album, které neurazí, ale ani nemá na to, aby nadchlo, obzvlášť v dlouhodobějším horizontu. Slyšet to nemusíte, ale když si „Interstellar“ pustíte, den vám nezkurví. Vracet se k tomu zpětně smysl nedává. Víc než pár případných otočení a zahodit si to zase nezaslouží.


6 komentářů u „Thanatonaut – Interstellar“

  1. Zpočátku se mi to pozdavalo (mesarthim si ke čtení rad poustim) ale nakonec palec dolu, nejlepší je to intro, ten odseknutej konec je jediný zapamatovatelny místo na desce, což je smutný.

  2. Tady někdo neustále, zlovolně a velmi omylně opomíjí neuvěřitelnou LP Spheres od Pestilence. To je od tebe nemilé, milý Kamile :) Tu stavím na stejnou úroveň jako Darkspace.

  3. Je pravda, že zo začiatku ma zaujalo iba spomínané intro a odseknutý koniec druhej skladby, ale po viacerých vypočutiach ma to vcelku chytilo. Ale je nespornou pravdou, že Darkspace je len jeden.

  4. Inak čo sa týka toho “odseknutého” konca druhej skladby “299,792,458 m/s”, ten má jasný význam. Stačí si dať spomínanú rýchlosť do súvisu so vzdialenosťou Slnko-Zem a porovnať výsledný čas s časom trvania dkladby… Sedí to.

    1. mazec, to je super a ještě umocňuje význam nejlepšího treku. znova nasadím do rotace. si chytrej :)

    2. Tak když je ta záhada s délkou skladby vyřešena, nezbývá než to nasadit jako povinou výbavu (hrající) v audiosoustavě komerčního raketoplánu SpaceX od E.Muska, aby chudí (po extrémní hudební stránce) miliardáři nebyli při svém letu ochuzeni….

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna.