Země: Polsko Žánr: atmospheric black metal Datum vydání: 7.12.2019 Label: GS Productions Tracklist: 01. Very Improbable 02. 299,792,458 m/s 03. Mass of the Solar System 04. Approaching the Great Filter 05. Spores Hrací doba: 58:20 Odkazy: bandcamp

Je neděle večer a já právě začínám psát už čtrnáctou recenzi za tenhle víkend (přítelkyně odjela na dva dny za mámou, takže nemám co dělat, víš jak). Po takové náloži už se mi nechce moc vymýšlet nějaké rozumné úvody – proto taky začínám takovou hovadinou. Na druhou stranu, v případě Thanatonaut ani moc není čím začínat, protože je to jednoduché jak facka. Tenhle jednočlenný polský projekt na svém dlouhohrajícím debutu „Interstellar“ (předcházel mu pouze jeden singl „Mankind Will Never Leave the Solar System“ taktéž z loňského roku, takže je zjevné, že se kapela nachází teprve na začátku své cesty) sliboval kosmický black metal. A já mám kosmický black metal docela rád. Takže jsem to prubnul…

„Interstellar“ začíná dlouhým intrem (téměř šest minut) „Very Improbable“, jemuž vládne mluvené slovo. Osobně a obecně nejsem příznivec mluveného slova. Pokud se na nějakém albu v takovéto podobě objevuje, většinou si to vyposlechnu jednou nebo dvakrát a při případných dalších posleších už přeskakuji, jedná-li se o separovanou stopu. „Very Improbable“ se mi ale nějakým způsobem zamlouvá a nepřeskočil jsem tu skladbu ani jednou. Snad proto, že má i nějakou myšlenku. Zpočátku to vypadá na opáčko z fyziky, kapitola velkého třesku, ale postupně intro nabídne i nějaké to zamyšlení, plus napojení na minimalistický hudební doprovod v pozadí rovněž funguje. Když tak nad tím přemýšlím, tak v konečném důsledku mi z celého „Interstellar“ v hlavě nejvíc utkvělo právě „Very Improbable“. Ale samozřejmě mi nevadí, že se v takovém duchu nenese celé albu, protože v dlouhohrajícím formátu by mě to už nejspíš nudilo.

Hlavní náplň „Interstellar“ každopádně nepřekvapí. Thanatonaut nabízí atmosférický / ambientní black metal s vesmírnou atmosférou, který je sám o sobě úplně v pohodě. Tyhle dvě věci – tedy kosmický black metal a pohodová kvalita – jsou tím stěžejním, co si recenze potřebujete odnést. Věřím, že velké části z vás to bude stačit k rozhodnutí, jestli chcete debut Thanatonaut poslouchat, nebo ne. Několik konkrétních postřehů bych ale přece jenom přihodil.

Trochu mě mrzí, že „Interstellar“ zní na můj vkus až příliš stravitelně a ona „pohodovost“ je zároveň a z určitého úhlu pohledu také nevýhodou nahrávky. Což obzvlášť zamrzí i po zmiňovaném intru, v němž mimo jiné zazní: „…we have no idea how vast, empty, hostile and ruthless space really is.“ Bohužel se to však vztahuje i na Thanatonaut, protože ani tahle hudba to vystihnout nedokáže. Některé pasáže sice záchvěvy kosmického majestátu naznačují, ale obecně vzato je to docela čaj. Popravdě řečeno, jisté momenty jsou zase naopak trochu gay a připomenou spíš pohádkový vesmírek à la australští Mesarthim. Stále tedy platí, že doposud jedinou metalovou skupinou, která dokázala autenticky zachytit (i když co já vím – kosmonaut nejsem) nicotné hlubiny kosmu, zůstávají švýcarští Darkspace.

Z konkrétních skladeb se mi nejvíc pozdává „299,792,458 m/s“ + určité dílčí momenty dvacetiminutové „Spores“. U první jmenované nicméně nerozumím tomu, proč je na konci tak naprosto retardovaně odseknutá (musím upozornit, že následující stopa „Mass of the Solar System“ na ni plynule nenavazuje), to mi vůbec nedává smysl. Fakt divnost.

„Interstellar“ je každopádně poslouchatelné album, které neurazí, ale ani nemá na to, aby nadchlo, obzvlášť v dlouhodobějším horizontu. Slyšet to nemusíte, ale když si „Interstellar“ pustíte, den vám nezkurví. Vracet se k tomu zpětně smysl nedává. Víc než pár případných otočení a zahodit si to zase nezaslouží.