![]() |
Země: Kanada Tracklist: Hrací doba: 29:31 K recenzi poskytl:
|
Kanadské The Black Sorcery jsem zde chtěl představit už v loňském roce, když vydali svou debutovou desku „…and the Beast Spake Death from Above“ pod značkou Krucyator Productions (label, jejž vlastní Loïc.F z Autokrator a N.K.V.D., víme). Nakonec mi na to ale v rozvrhu nezbylo místo a nahrávka už příliš zapadla prachem na to, abych se tu k ní v recenzi vracel. Kór když nějaký opravdový zázrak to také nebyl. O čemž nicméně muzika The Black Sorcery beztak není a nemá být, ale k tomu se ještě za chvíli dostaneme.
The Black Sorcery mi trochu pomohli, když hned letos vysrali na svět svou druhou fošnu s názvem „Wolven Degrade“. Už ani ta není stoprocentně aktuální, poněvadž vyšla již v březnu, ale když jsem viděl arci-vtipný obal, na němž chlupatý nadržený vlkodlak zběsilé mrdá nějakou kozatou čubku, věděl jsem, že tuhle srandu už vám upřít nemůžu a něco málo o The Black Sorcery spatlám.
V sestavě kapely příliš známých ksichtů nenajdeme. Tím asi nejzajímavějším bude zpěvák Lörd Matzigkeitus, jehož můžete znát z formací jako The Projectionist (z téhle kapely v The Black Sorcery působí ještě baskytarista), Idolatry nebo Thy Sepulchral Moon. O žádné hvězdy scény se každopádně nejedná.
„Wolven Degrade“ patří k nahrávkám, které se recenzují velice lehce, protože vystihnout jejich podstatu a popsat jejich obsah je velmi jednoduché. „Wolven Degrade“ prostě a jednoduše hoblují zběsilý agresivní black / death metal, který se s tím nijak nesere a mrdá to tam pod tlakem prakticky celou hrací dobu. Která samozřejmě není nijak dlouhá – The Black Sorcery to na své druhotině nasypou za 29 a půl minuty.
Bylo by fakt cool říct, že prakticky jediné, s čím se Kanaďané zdrží, je půlminutové intro „War Fangs“, ale nebyla by to tak úplně pravda. Výjimečně se objeví i jiné než nejrychlejší tempo, leckdy až překvapivě pomalé (třeba rozjezd titulní „Wolven Degrade“ je dost bahno), zřídka se najde i nějaká pasáž, která The Black Sorcery usvědčuje z toho, že se nejedná jen o bezbřehé třískání do nástrojů, ale že se u toho občas i letmo snažili zamyslet (ne, že by to výsledné kvalitě moc pomohlo), viz třeba „Body Coffin Betrayal“. Občasné vřískající kytarové sólo jako třeba v „Intolerance Enthrone“ nebo „Worse Still the Fog of Man Settles“ už ale s největší pravděpodobností nepřekvapí nikoho.
Nechci ovšem vzbudit dojem, že by „Wolven Degrade“ mělo být albem, které k metalové agresi přistupuje s nějakým sofistikovanějším ohledem. To kurva ani náhodou. Především a předně je to celé o zběsilosti a nasranosti, které ovšem nejsou podané nějakým zvlášť poutavým způsobem. Po většinu desky bicí sypou jak piča a vokály jsou prasácké, skoro až grindové. Nejpoužitelnější jsou asi riffy, o což víc však zamrzí skutečnost, že ve výsledném mixu je kytara přehlušena bicí salvou a vokálem. Z „Wolven Degrade“ si tedy posluchač odnese především bicí kulomet a chroptění.
Několik poslechů se s „Wolven Degrade“ strávit dá bez újmy na zdraví, máte-li náladu na agresivní metal, kde se víc rube, než přemýšlí. Je ovšem evidentní, že The Black Sorcery nehrají nic lepšího než slabší průměr, a jejich běsnění je tím pádem z dlouhodobého hlediska lehce zapomenutelné. Čili i když tu náladu na agresivní metal máte, lze lehce nalézt mnohem poutavější zvěrstva.