Země: international Žánr: black metal Datum vydání: 28.2.2014 Label: Folter Records Tracklist: 01. Not Our Revolution 02. The Man of Steel 03. By My Bare Hands 04. The Last Goodbye 05. Katherine’s Chant 06. Power Through Unity Hodnocení: 7/10 Odkazy: web / facebook K recenzi poskytl: Metal Promotions

Ačkoliv by někoho mohla obálka desky “Power Through Unity”, názvy jejích skladeb nebo i další věci svádět k tomu, aby si myslel, že máme v případě mezinárodního projektu The Committee co do činění s nějakou extrémně pravicovou sebrankou, ve skutečnosti je asi tak na deseti místech na webu kapely napsáno, že The Committee nepodporují jakékoliv politické ideologie. V obligátním informačním letáku, který jsem společně s albem obdržel, je to vyznačeno tak velkým a tučným písmem, že asi vážně chtějí, abych to tu řekl, tudíž to říkám, aby všichni osvícení bojovníci, kteří žijí v přesvědčení, že kdo není anarchistický pankáč, je nácek, mohli v klidu spát a abychom se mohli nerušeně věnovat muzice…

Jak už bylo řečeno, The Committee je mezinárodní projekt. Potkávají se v něm čtyři muzikanti původem z Nizozemska, Francie, Maďarska a Ruska, ale aby to byla ještě větší sranda, sídlo skupiny je v Belgii. Letos v lednu pak byla sestava rozšířena ještě o pátého člena (klávesistu), jenž se podílel na obou dosavadních počinech jako host. Ačkoliv oficiální vznik se datuje nějakých sedm roků nazpátek, nedá se tvrdit, že by toho za sebou The Committee měli příliš, jelikož první počin byl z jejich tábora vypuštěn až v loňském roce, jmenoval se “Holodomor” a šlo o půlhodinové ípko, na němž se nacházely celkem čtyři skladby. Dvě z nich – “Katherine’s Chant” a “Not Our Revolution” – se nachází i na aktuálním regulérním debutu “Power Through Unity” (druhá jmenovaná ovšem ve značně zkrácené verzi, téměř s poloviční stopáží), o němž si nyní zlehka popovídáme.

Co do formy není produkce The Committee vůbec ničím složitým. Jejich black metal se nese ve středním až pomalejším tempu, rozhodně nečekejte nějaké charakteristické mrazivé vichřice nebo podobné věci, protože “Power Through Unity” nikam nijak zvlášť nepospíchá. Jakékoliv zrychlení se objevuje pouze zřídka, ale ve výsledku to celkový obraz alba nijak extrémně nemění. Na jistých zdrojích se dokonce můžete dočíst, že The Committee hrají black/doom metal, ale já osobně si nemyslím, že když je black metal pomalejšího rázu, má automaticky něco společného s doom metalem, což je právě tento případ, tudíž se na žádné vlivy doomu nijak zvlášť netěšte.

Z toho, co bylo řečeno v předešlém odstavci, tak trochu nepřímo plyne i to, že bude muzika The Committee spíše taková monotónnější, protože už jen z podstaty podobné hudby tam lze jen těžko rvát nějaké krkolomné přechody. Pokud vás něco podobného napadlo, rozhodně je to správně. Nedá se sice tvrdit, že by se v každé skladbě na “Power Through Unity” omílal jeden riff pořád dokola, do až takového extrému The Committee nejdou, nicméně vás nechají si pořádně užít v podstatě každého motivu, s nímž přijdou. Prostor na to mají, jelikož písně jsou ve všech případech relativně delší a pohybují se v rozmezí sedmi až devíti minut, což je tak akorát. Je to dost, aby kapela měla čas své kompozice pořádně vybudovat, ale na druhou stranu to není ani moc, takže se posluchač nudit nezačne.

Ve všech těchto ohledech je to z mého pohledu rozhodně dobré, já mám podobnou hudbu vcelku rád a The Committee rozhodně stvořili desku, která si v tomto ranku zaslouží svou pozornost. Je tu ovšem jedna věc, jež by za zmínku a možná i za menší výtku rozhodně stála, protože z “Power Through Unity” je opravdu silně cítit vliv jedné jiné skupiny. Nejde o nikoho menšího než polský projekt Graveland, který má na svědomí kontroverzní Rob Darken. Hned s prvním poslechem “Power Through Unity” na mě dýchla podobná atmosféra i téměř totožné hudební postupy. Stačí jenom to, abyste si z hudby Graveland odmysleli typické nordické chóry, jimiž je black metal tohoto kultovního projektu prošpikován vskutku zodpovědně, nechali pouze tu metalovou složku, a s nadsázkou řečeno dostanete “Power Through Unity”.

Co si budeme povídat, tohle není záležitost, která by byla tak úplně chvályhodná, ale na druhou stranu se sluší dodat ještě jednu věc, která ve finále misky vah značně zatíží na té kladné straně. Nebudeme si nic nalhávat – samotný Rob Darken se v posledních letech začal až nepříjemně točit v bludném kruhu a za posledních sedm let nedokázal přijít s opravdu uhrančivou deskou, což říkám jako někdo, kdo má předcházející tvorbu této skupiny v obrovské oblibě. Pokud si myslíte to samé, pak by právě The Committee mohli být velice vítanou alternativou, neboť poslední alba Graveland se jim podařilo docela v pohodě překonat. Porovnáme-li jejich novinku s “Thunderbolts of the Gods” z loňského roku, pak z tohoto souboje vychází jako vítěz jednoznačně “Power Through Unity”. Že by žák převýšil svého učitele?

A to je pro dnešek vše, vážení. Pokud máte rádi black metal ve středním tempu a pokud máte rádi jmenovitě Graveland a dokážete se přenést přes neoriginalitu, pak vám mohu “Power Through Unity” s klidným srdcem doporučit. Jestli jste ovšem přesvědčeni, že muzika na styl oné kapely od G je názorná ukázka hudebního neumětelství, pak pro vás budou i The Committe formací zcela zbytečnou, ale to už si samozřejmě musí rozhodnout každý sám. Co se mě osobně týká (přece jenom by recenze měla být o subjektivním názoru autora, nebo ne?), mně se “Power Through Unity” nakonec dost zalíbilo a snad i díky tomu, že The Committee dokázali současnou formu Graveland překonat, jsem nakonec neměl problém onu podobnost odpustit. Příjemná sedmička.