Země: Francie Žánr: atmospheric post-black metal Datum vydání: 27.1.2017 Label: Season of Mist Tracklist: 01. Searching for R. Olmstead 02. The Shadow Over Innsmouth 03. When the Stars Align 04. The Ritual 05. Wanderings 06. In Screams and Flames 07. Mare Infinitum Hrací doba: 44:08 Odkazy: web / facebook / bandcamp

První pohled (H.):

The Great Old Ones, jedni z mnoha uctívačů ojedinělého univerza Howarda Phillipse Lovecrafta, v roce 2012 debutovali s „Al Azif“ pod křídly Les acteurs de l’ombre Productions, což samozřejmě není žádná nýmandská firma. Takže ne, že by byli zcela neviditelní, zaregistrovat se jistě dali. Přesto jejich jméno zůstalo skryto očím širší metalové veřejnosti. S postupem času však jejich věhlas narůstal a výrazně tomu napomohly i kvality druhé desky „Tekeli-li“ z roku 2014, na níž Francouzi zúročili potenciál naznačený debutem a stvořili výborný počin s lahodným dezertem na konci v podobě bezmála 18minutového opusu „Behind the Mountains“.

Přibližně v téhle době také kolem The Great Old Ones začaly kroužit větší labely. Anebo nezačaly, třeba měl zájem jenom ten jeden, u něhož Francouzi nakonec skončili, co já vím, do toho nevidím a takhle podrobnými insider informacemi skutečně nedisponuji. Je to ale jedno, protože výsledek je stejný – třetí řadovku „EOD: A Tale of Dark Legacy“ The Great Old Ones vydávají pod hlavičkou Season of Mist. Je ovšem pozitivní, že jim přestup do větší stáje nijak neuškodil. Možná skoro naopak, poněvadž „EOD: A Tale of Dark Legacy“ je oproti „Tekeli-li“ zase o kousek dál a o kousek výše.

„EOD: A Tale of Dark Legacy“ v podstatě nepřináší žádné zásadní změny. The Great Old Ones neholdují překotným změnám a žánrovým veletočům, dávají přednost rozvážné evoluci a trpělivě pilují svou tvář do čím dál lákavější podoby, obrušují nedostatky a naopak zaplňují doposud prázdné prostory. Právě takovým dojmem na mne novinka působí. Opět je o něco vyzrálejší, dospělejší a skladatelsky vytříbenější, zase výrazně ubylo míst, u nichž by si člověk řekl, že tahle pasáž mohla být dotaženější.

Naopak ty nejsilnější momenty jsou opravdu silné. Hned si uvedeme několik příkladů. Okamžitě se nabízí první regulérní píseň „The Shadow Over Innsmouth“, která po úvodní agresivnější pasáži přidá na atmosféře, aby v závěru krásně vygradovala – především kytarová melodie na přelomu osmé a deváté minuty je výtečná. Naopak třeba v „The Ritual“ u mě vede strhující začátek v podobě prvních čtyř minut – čímž neříkám, že zbytek songu je na draka. Na konci desky pak tradičně přichází nejdelší skladba, která se tak zařazuje po bok „My Love for the Stars (Cthulhu Fhtagn)“ z debutu a již zmiňované „Behind the Mountains“ z „Tekeli-li“. „Mare Infinitum“ však není tak jednoznačným vrcholem, jakým byla závěrečná kompozice na předcházejícím albu, tentokrát je skóre vyrovnanější, přesto je písnička parádní, zejména ve své druhé půli. A o finálních cca třech minutách lze s naprostým klidem tvrdit, že nejenže „EOD: A Tale of Dark Legacy“ zakončují způsobem, jaký si takhle dobrá nahrávka bezesporu zaslouží, ale navrch jsou onou pověstnou třešničkou na dortu.

Nebál bych se prohlásit, že The Great Old Ones svou laťku posunuli opět o kousek kupředu a nabízejí své doposud nejlepší album. A s takovou je zřejmé, že jen těžko může být našinec nespokojen, když už posledně to byla setsakra výživná porce atmosféry. Když jsem svého času prvně slyšel „Al Azif“, tak jsem si říkal, že je to docela dobré, ale mohlo by být i lepší, tak uvidíme v budoucnu, jestli se potenciál podaří naplnit. Po „EOD: A Tale of Dark Legacy“ už lze s jistotou tvrdit, že se to povedlo a že The Great Old Ones dospěli v kapelu vysokých kvalit.

Druhý pohled (Skvrn):

The Great Old Ones nás v minulosti už dvakrát přesvědčili. „Al Azif“ i „Tekeli-li“ jsou kvalitní díla plná nápadů, disponují navíc ucelenou vizí a zdatně uchopeným vizuálem. Ani „EOD: A Tale of Dark Legacy“, třetí přírůstek do rodiny, nesvádí kapelu z cesty, ta naopak do vysoké míry pokračuje v nastoleném pojetí, hudebním i tematickém. Francouzi však navzdory pokračování ve stylu vytyčené linie nezamrzli, pilují nedostatky, hudebně dospívají a jako výsledek snah předkládají doposud nejpřesvědčivější materiál.

Recept je v zásadě stejný jako v minulosti. Kraluje moderně laděný black metal, který volí daleko spíš než cestu neuchopitelnosti směr post-metalový. Nesází se na změny temp, nesrozumitelnost, naopak, opěrou jsou přímočaré energické tlaky a obrovská intenzita, zároveň se ale nezapomíná na epické vyznění. Díky schopnosti držet posluchače v napětí zní album neskutečně mocně a odpočinek nepřijde ani v tichých pasážích, které jen signalizují časy dalších výpadů. Pro konkrétnost považme třeba závěrečnou „Mare Infinitum“. V polovině kompozice se Francouzi vymaňují z údernosti a přicházejí s tišší kytarovou pasáží, k níž – za trvalého napětí – přidávají na intenzitě a nakonec vše završují majestátním finále nejen skladby, ale celé nahrávky.

Kapela nepředvádí nepochopitelné hudební divy, umí ale dokonale strhnout a udržovat posluchačovu pozornost až do závěrečných momentů alba. Hudební pojetí The Great Old Ones zní dnes přímočařeji než na minulých řadovkách a je jen otázkou, zda to takhle půjde dál. Již teď je ale jasné, že „EOD: A Tale of Dark Legacy“ se bude velmi obtížně překonávat.