Země: Švédsko Žánr: post-metal / sludge Datum vydání: 27.11.2015 Label: Agonia Records Tracklist: 01. Pale Explosions 02. Attacus Atlas 03. Probing the Descent of Man 04. Dyatlov Pass 05. The Black Antlers 06. In Awe Before the Rapture Hrací doba: 50:20 Odkazy: web / facebook / twitter K recenzi poskytl: Agonia Records

Nedávno jsem tu kritizoval post-metalové Finy Burweed za nedostatek vlastní invence a víceméně jen opakování žánrových klišé, což je přece jen poněkud nuda. Trochu jsem se obával, že v případě výletu do vedlejšího Švédska za The Moth Gatherer to dopadne nemlich stejně, protože považte sami: mladá kapela, druhá řadovka, post-metal, post-rock, doom, sludge. Pro fanoušky Cult of Luna, Neurosis, Terra Tenebrosa, pár jmen, co ani neznám, etc., skví se poutač pod (vpravdě docela povedeným) přebalem alba. Tak uvidíme.

Na úvod mohu potvrdit, že poutač nelhal. Novinka nazvaná „The Earth Is the Sky“ v zásadě nijak zvlášť nevybočuje z hudby, kterou výše zmíněné kapely pomáhaly před lety definovat. Pravda, spíš než Neurosis bych řekl, že se The Moth Gatherer inspirovali třeba Isis nebo Pelican, nicméně jde opravdu jen o inspiraci. Během poslechu je ve vzduchu cítit její opar, avšak spíš než konkrétní prvky v něm lze nalézt pouze obecnější rámce a charakteristiky. Což je dobře, neboť je tak docela dobře patrné, že Švédi vyšli ze spíše post-rockové formy prezentované na debutu a „The Earth Is the Sky“ je výsledkem progrese a přitvrzování. Celek tak až na výjimku (o té později) působí nanejvýše přirozeně a konzistentně.

Po stránce kompoziční pak jde o docela pestré dílo, které těží z různého poměru kytarových hradeb a ambientních ploch, zemitosti a éteričnosti přítomné v jednotlivých skladbách. Tak trochu nomen omen, dere se na jazyk, jenže mě osobně „The Earth Is the Sky“ nejvíce baví v momentech, kdy se hranice mezi oběma základními prvky stírají a vytváří fluidní esenci. Mám na mysli onen vodní živel, jímž posluchače neprodyšně obklopí, pohltí a následně smete, ne nepodobný tomu, jímž mě před nějakou dobu uchvátili The Atlas Moth, a který je tolik patrný v opusech „Attacus Atlas“ nebo „In Awe Before the Rapture“. Taky se v těch jménech trochu ztrácíte? Coby od přírody konspirační teoretik mohu potvrdit, že nejde o pouhou shodu náhod, nýbrž v tom má prsty zrádná bolševicko-židozednářská lóže a dost možná i pár ufonů, kteří byli loni v červenci přistiženi na výpravě za hajzlpapírem.

Ale zpět k hudbě. „The Earth Is the Sky“ skýtá vyjma vodní masy i odlišné zážitky právě v podobě obou extrémů – na jedné straně tak stojí masivní otevírák „Pale Explosions“, na straně druhé pak čistě post-rocková záležitost „Probing the Descent of Man“ a ambientní instrumentálka „Dyatlov Pass“, jež uzavírá postupně zvolňující celek prvních čtyř skaldeb a bere na sebe roli pověstného ticha před bouří. A ačkoliv začínám mít na podobné vložky skoro stejnou alergii jako na heavymetalové balady, neb v rámci žánru je cpe na desku skoro každá kapela navzdory jejich (ne)kvalitě, „Dyatlov Pass“ funguje jak samostatně, tak v rámci kontextu desky.

To bohužel nelze tvrdit o následující „The Black Antlers“, která mezi ostatní skladby prostě nezapadá. „Černé paroží“ řeže vzduch téměř punkovým rytmem bicích následovaným blackmetalovým zvukem, čímž chtě nechtě boří dosavadní obraz alba. Zvuk a celkové vyznění písně je dost odlišné od ostatních skladeb a silně připomíná novější věci od Terra Tenebrosa s trochou post-metalu navrch – aby ne, když v písni hostuje její frontman The Cuckoo. Za uhrančivým industriálním black metalem jeho domovské kapely skladba ovšem chtě nechtě zaostává, a i když není ani vyloženě špatná, „The Earth Is the Sky“ by se mi více líbilo bez ní, protože jde o jediný prvek, jenž narušuje celkovou konzistenci desky.

Pominu-li však tenhle jediný nešvar, zbytek desky skýtá něco přes 40 minut propracovaného materiálu. Post-rockový základ dává živnou půdu pro růst sludge/metalového běsnění i klidnější elektronické pasáž a ve výsledku i rozmanitou nahrávku, která nezačne po několika posleších nudit, ale naopak postupně poroste. Připočtu-li k pozitivům čistou, plastickou produkci a přiměřenou délku, nezbývá mi než desku doporučit. Stojí to za to.