Země: Německo Žánr: psychedelic / space rock Datum vydání: 21.2.2020 Label: Tonzonen Records Tracklist: 01. Spaceflowers 02. Frau Kuhnkes Kosmos 03. Cosmic Trip Hrací doba: 49:37 Odkazy: web / facebook / bandcamp K recenzi poskytl: Creative Eclipse PR

Na německých The Spacelords mi přijde hodně zajímavý styl jejich artworků na deskách. Když se člověk podívá na „Liquid Sun“ (2016), „Water Planet“ (2017) i letošní novinku „Spaceflowers“, nelze si nevšimnout, že jsou ty obálky vedeny v jednotném stylu. Samotné výjevy se mi zdají dost cool. Všechny tyhle kosmické hovadiny žeru a baví mě to fest.

Na druhou stranu, přebaly The Spacelords jsou zvláštní v tom, že z nich tak okatě smrdí digitální prostředí, což naopak moc nemusím. Asi nejvíc na tohle trpí album „Water Planet“, jehož obal mi s trochou nadsázky připomíná všechny ty odpudivé wallpapery a screensavery, co letěly někdy před dvaceti a více lety. Přitom má ale ta ohavnost provedení své zhovadilé kouzlo a celkově vzato nemůžu grafické stránce The Spacelords upírat určitou stylovost.

„Spaceflowers“ se svými předchůdci drží basu také po hudební stránce, kde rovněž pokračuje v již dříve vytyčeném stylu. O čem tahle muzika bude, musí být snad každému jasné už jen z těch zmiňovaných obálek, z názvu kapely, z titulů samotných nahrávek i jejich songů. The Spacelords samozřejmě valí psychedelický space rock / krautrock. A vlastně je to jenom dobře, že z hudebního hlediska nikam zvlášť neposouvají a jednou pořád na té jedné hypnotické vlně, protože v jejich podání jde o krásně čistou žánrovou práci, jež jistě potěší posluchače, kteří si libují psychedelickém rocku.

„Spaceflowers“ jde nicméně v té návaznosti ještě dál a se svými dvěma předchůdci drží jednotnou linii i co do dramaturgie. The Spacelords si i tentokrát naložili porci tří dlouhých kompozic, z nichž první dvě trvají přibližně stejně jako ta třetí. Také nyní nahrávka vrcholí v kolosální skladbě, přičemž to vrcholení není jen obrazné, protože to platí i z hlediska kvality anebo, chcete-li, poutavosti. Finální „Cosmic Trip“ jednoduše nenechává svému názvu nic dlužna a na ploše více jak dvaceti čtyř minut rozdělených do tří částí rozvíjí bravurní výlet ke hvězdám.

Přestože vrchol v podobě „Cosmic Trip“ mi přijde docela jednoznačný, neznamená to, že by první dvě písně „Spaceflowers“ a „Frau Kuhnkes Kosmos“ neměly co říct. Ostatně, každá z nich hravě pokořila jedenáctiminutovou hranici, takže obě mají dost času na to, aby mohly na dlouhých plochách namotávat monotónní rytmiku a okolo ní valit různé kosmické melodie a pazvuky. Přesně jak to chceme a jak to máme rádi. Nakonec přisypte lehce stonerové koření a měli byste mít docela jasnou představu, jak „Spaceflowers“ a vlastně The Spacelords obecně zní.

Jistě by mi někdo mohl oponovat, že popsaný recept se nevyznačuje bůhvíjakou originalitu. To je samozřejmě pravda a nikde netvrdím opak. Jenže od psychedelického rocku já osobně nějakou zásadní osobitost neočekávám a do určité míry snad ani nechci. Na tomhle žánru si násobně víc cením jiných atributů – například schopnosti vtáhnout do víru kosmických dálav a vzít mysl na psychedelický trip mimo reálný svět. V tomhle ohledu sice The Spacelords nejsou naprostá špica, ale pořád jim to celé maká dostatečně uspokojivým způsobem, aby se mi to líbilo. Se „Spaceflowers“ jsem nějaký čas strávil, bavilo mě to a dostal jsem od té desky všechno, co jsem očekával. Za mě tedy naprosto v pořádku a všem kolegům-psychedelikům můžu doporučit, aby si tam nějaký ten trip ve společnosti vesmírných kytiček taky vpálili.