Země: Velká Británie Žánr: psychedelic ambient / krautrock Datum vydání: 13.9.2019 Label: Rocket Recordings Tracklist: 01. Emerald Tablet 02. Konta Chorus 03. Swimmer 04. Unquiet Boundary 05. Transition to the Afterlife 06. Pickman’s Model 07. Brainsurgeons 3 08. Do You Believe in Two Gods? 09. Moonchild Hrací doba: 43:24 Odkazy: facebook / twitter / bandcamp K recenzi poskytl: Rarely Unable

Dneska nemám náladu vymýšlet nějaké originální hovadiny, takže recenzi začnu v úplně standardním duchu. A jaký jiný úvod recenze by měl být standardnější než ten s představením skupiny, o níž se hodláme bavit?

Loňské bezejmenné album The Utopia Strong je sice prvním počinem kapely, ale nenechte se zmýlit, o začínající hudebníky se rozhodně nejedná. Kavus Torabi toho má za sebou hodně – Knifeworld, The Monsoon Bassoon a samozřejmě asi největší jméno Cardiacs. Rovněž Michael J. York se mihl v jedné hodně známé formaci, a sice Coil. Dále má na triku třeba Urthona, The Other Without anebo Téléplasmiste, o jejichž výborné nahrávce „Frequency Is the New Ecstasy“ jsem zde ostatně svého času také psal.

Třetí a poslední do sestavy, Steve Davis, má těch hudebních zkušeností nejméně, přesto je možná tím nejslavnějším člověkem v sestavě. Do povědomí se akorát dostal v úplně jiném oboru než v hudbě. Jde totiž o legendárního hráče kulečníku, jenž sportu kraloval v osmdesátých letech, kdy také šestkrát vyhrál mistrovství světa. Profesionálního kulečníku zanechal v roce 2016.

A jak se trojice dala dohromady? Podle popisu se to zdá až prozaicky jednoduché. Pánové se sešli v roce 2017 na festivalu v Glastonbury. Stačilo si trochu zajamovat a z improvizace vznikla skupina The Utopia Strong.

The Utopia Strong se nechali slyšet, že tvůrčí proces byl naprosto pohodový, nekonfliktní a všichni si tentokrát celou tu anabázi okolo vzniku nahrávky užili. Může to znít jako klišé, ale na finální podobě alba to skutečně je cítit. Muzika zní euforicky a poslech provází pozitivní „vibe“. Takové pocity většinou v muzice nevyhledávám, spíš naopak. Pozitivní hudba se mi obecně vzato víc příčí než líbí a spočítal bych na prstech jedné ruky případy, kdy jsem tu v recenzi takový feeling chválil. Věřte tomu nebo ne, „The Utopia Strong“ k těm výjimkám bude patřit.

Jednoznačný konkrétní důvod říct asi nedokážu, ale nejspíš to bude souhra okolností. Možná by se to dalo spláchnout něčím nic neříkajícím, jako že výjimečně nějaká pozitivně naladěná hudba přijde k duhu každému, ale zas tak triviální to asi nebude. Těžko by podle mě deska mohla fungovat, pokud by působila nějak přeslazeně nebo vlezle. Takové „The Utopia Strong“ v žádném případě není. Ten materiál je vkusný a pořád chytrý. Řekl bych, že album je pozitivní víc ve smyslu požitkářství a radosti z poslechu než ve smyslu veselé sluníčkové nálady.

„The Utopia Strong“ se navíc může pochlubit ještě jedním zásadním atributem. A věřím tomu, že i ten se výrazně podepsal na tom, že se mi deska takovým způsobem zalíbila. The Utopia Strong totiž pracují s psychedelickými nálady a nedělá jim problém vytvořit takovou tu pověstnou hypnotickou auru postavenou na monotónní rytmice, byť ta je v tomto případě dost subtilní. Každopádně můžu doporučit skladby jako „Konta Chorus“, „Do You Believe in Two Gods?“ a samozřejmě vrcholnou kompozici – podmanivou desetiminutovku „Brainsurgeons 3“.

Ne všechny písničky na nahrávce jsou samy o sobě skvělé a žádná jiná už není tak strhující jako „Brainsurgeons 3“. Jako celek nicméně „The Utopia Strong“ funguje velmi uspokojivě a plyne jako jeden dlouhý proud jemné psychedelické elektroniky. Poslech alba tedy vykazuje mnohem větší účinek než poslech jednotlivých stop, což mi ale přijde docela v pořádku. Za mě každopádně příjemná placka.