Země: Švédsko Žánr: symphonic metal Datum vydání: 17.9.2010 Label: Nuclear Blast Records Tracklist: 01. Introduction / Sitra Ahra 02. Kings of Edom 03. Unguentum Sabbati 04. Land of Canaan 05. Hellequin 06. 2012 07. Cú Chulainn 08. Kali Yuga, Pt. 3 09. The Shells Are Open 10. Din 11. After the Inquisition: Children of the Stone Hodnocení: 6/10 Odkazy: web / facebook / twitter

Therion nelze upřít jednu věc. Jejich jméno bude už navždy v metalové kronice zaznamenáno na místě patřícím inovátorům. Byli to právě oni, kdo svého času s alby „Theli“ (1996) a „Vovin“ (1998) v podstatě od základů definoval symfonický metal, přičemž tyto dvě desky dodnes patří k tomu nejlepšímu, co v daném oboru vůbec vzniklo. Ty doby už jsou však dávno pryč, a pokud se kapela vyvíjí (což o Therion platí), je celkem logické, že i jejich současná tvorba bude na hony vzdálená starým opusům, a nemá tudíž cenu nějak žehrat na nynější podobu skupiny. I přesto se ale při poslechu v podstatě jakékoliv nahrávky Therion po roce 2000 nemůžu zbavit dojmu, že už to prostě není ono. Ne, že by zabředli do nějakého shitoidního bahna, to netvrdím, pořád se mi jejich tvorba relativně zamlouvá, ale už tam není ten pověstný ždibeček navíc, který dělí kapely na ty dobré a ty výjimečné a který Therion před lety měli.

A podobně je na tom vlastně i novinka „Sitra Ahra“. Pár mušek by se sice našlo, ale celkový dojem je dobrý a poslouchá se to přímo náramně… někam se však nenápadně vytratilo ono kouzlo. S chutí si to poslechnete a bude se vám to líbit, to ano, na prdel si ale nesednete, nějaký hlubší pocit v tom už skrytý není. To je možná ten důvod, proč už mě současní Therion zas tolik neoslovují – tam, kde kapela dříve k posluchači skrze svoji hudbu opravdu promlouvala, dnes zbyl jen příjemně znějící symfonický metálek, byť nadprůměrný (v rámci žánru), výborně zahraný a občas s opravdu výtečnými nápady.

„Sitra Ahra“ lehce trpí jistou nevyvážeností. Deska obsahuje některé opravdu skvostné momenty (a jejich vlastně i docela dost), stejně tak je na ní ale i dost omáčky. Nejedná se o nic extra velkého, rozhodně nic, co by vás při poslechu mohlo výrazně iritovat, a pokud o hudbě moc nepřemýšlíte, možná ani nepostřehnete, o čem mluvím, a budete si myslet něco jako „co si to tam zas ten H. vymýšlí za debility“, přesto „Sitra Ahra“ podle mě obsahuje dost pasáží, které tam jsou trošičku přebytečné. A co je možná horší, děje se to i v rámci jednotlivých skladeb, píseň tak třeba skáče z doslova dech beroucích míst k těm průměrnějším. Therion se sice nebojí uchýlit k překvapivým pasážím a lehkým experimentům (to je plus, samozřejmě) a silné nápady jim také nechybí, nedokážou to už však všechno poslepovat dohromady tak, aby si udrželi stejnou laťku kvality po celou hrací délku.

Nechci, aby předchozí řádky vypadaly, že jsem Therion úplně odepsal, jen si nemyslím, že je nutné donekonečna nějakou kapelu oslavovat jen pro to, co udělala v hluboké minulosti. Ano, Therion jsou přece jenom profesionálové a „Sitra Ahra“ tak stále má svou úroveň, připadá mi však, že se skupina bere možná až moc vážně, díky čemuž zní chvílemi snad až afektovaně. Tomu nahrává například i videoklip k „Introduction / Sitra Ahra“, ačkoliv jej netočila samotná skupina, ale jeden z jejích fanoušků – pěkné obrázky, technicky na jedničku, chvílemi je radost se na to dívat, o vteřinu později to ale zase vypadá… neuvěřitelně kýčovitě. A tak se to má i s hudbou na „Sitra Ahra“. Uznávám, dost dobře možná je to jen můj pocit, ale říkám, co si myslím… nebo už prostě vnímám věci jinak a to, co mi dřív problém nedělalo, mi už dnes vadí a staré desky Therion poslouchám jen z nostalgie. Kdo ví… Záleží na tom, co v hudbě hledáte a také co v ní dokážete skousnout.

Přese všechno ale považuji „Sitra Ahra“ určitě za lepší nahrávku, než jakou byla minulá „Gothic Kabbalah“ s lehce přestřelenou délkou. A i když se vám to možná po přečtení této recenze bude zdát divné, i tak mi pořád „Sitra Ahra“ stojí za koupi, už jen pro to doplnění sbírky. Nepochybuji však o tom, že zarytí fanoušci Therion zklamaní nebudou. Za mě to ale bude „jenom“ silná šestka.