Země: Itálie Žánr: post-black metal / ambient Datum vydání: 25.4.2016 Label: selfrelease Tracklist: 01. A Mirroring Sleep 02. Line | 03. Line | (reprise) 04. Line || 05. Line || (reprise) 06. A Sleeping Mirror Hrací doba: 26:56 Odkazy: facebook / bandcamp K recenzi poskytl: |||

Matteo Gruppi je vcelku činorodý chlapík, který svou činorodost začal projevovat teprve nedávno, ale na druhou stranu – vůbec se od té doby nefláká. Se svým hlavním projektem Chiral už má na kontě pěkných pár nahrávek, mezi nimiž nejvíce vyčnívají dvě dlouhohrající desky, dvě splitka a jedno ípko. Vedle toho má na triku i experimentálnější projekt Il Vuoto, s nímž rovněž vydal jedno album a dále mimo jiné split „Senseless Painful Lives in Tears“, o němž jsme si tu v recenzi povídali před nedávnem. To mu zjevně nestačí, tudíž se pustil do další formace, jejíž název zní ||| (pozor, nejedná se o římskou číslici, skutečně to jsou tři čáry, nikoliv tři písmena I).

Sám muzikant tvrdí, že se v rámci ||| pustil do kombinace lo-fi black metalu, noisu a ambientu. Hned na začátek musím tuhle škatulku rozporovat, protože noisu je na debutovém EP „Lines & Lands“ co by se za nehet vešlo (náznak soft noisu maximálně tak v „Line I (reprise)“), spíš ještě míň (Radek Kopel by chlapce vyškolil, zač je toho hluk!). A o ambientu jsou pouze mezihry, z nichž všechny vyjma závěrečné skladby „A Sleeping Mirror“ jsou dosti krátké. A když už jsme u toho, tak lo-fi black metal bych si taky představoval ještě o notný kus špinavější a primitivnější, aby tomu šlo říkat lo-fi.

Kdyby to bylo na mně, tak bych řekl, že ||| je prostě post-black metal… dobrá, ať nežeru, tak post-black cáknutý ambientem, protože ta intermezza, intro a finální song tam jsou (byť nutno dodat, že je to klasicky black, nebo ambient, ne kombinace black metalu a ambientu). Nicméně ta „poštovní“ melodika je v oněch blackmetalových skladbách citelná, což je krásně slyšet zejména v „Line ||“, o jemnějších akustických předělech (a teď nemám na mysli mezihry) ani nemluvě. Řekněme, že přece jenom je asi pravda, že je to zde servírováno v poněkud ušpiněnějším zvukovém hávu, než v rámci post-blackmetalových záležitostí bývá zvykem, ale rozhodně to není natolik ošklivé, abych uznal pojmenování lo-fi, které má být vyhrazeno jen těm echt kanálům. Prostě to má celé blíže řekněme k novějším Blaze of Sorrow (abychom zůstali v Itálii) než ke skutečnému peklu (což pro někoho z vás samozřejmě může být spíš plus).

Což o to, tohle všechno by ještě nemusel být problém, však já mám nakonec styl vcelku na salámu a vlastně mě ani nijak neuráží, že se moje představy podob různých žánrů evidentně rozcházejí s představou autora „Lines & Lands“. Trošku mě ovšem dráždí, že je ta muzika taková… mělká. A je to pocit, jaký jsem měl již u Chiral i Il Vuoto (poslední jmenovaný projekt z toho vychází ještě nejlépe) – jako by se Matteo Gruppi snažil, aby jeho tvorba byla hluboká a působivá, ale ta snaha je moc násilná a očividná, nevěřím tomu, nepůsobí to na mě, přijde mi to ploché. Výsledek tím pádem vyznívá poněkud obyčejně.

To, co jsem právě řekl, přesně vystihuje i mé dojmy z „Lines & Lands“. Je znát, že nad tím autor přemýšlí – už jen dle názvů skladeb i skutečnosti, že každá píseň má svůj vlastní artwork, které jsou všechny stylově sjednocené (super nápad, vážně) – ale samotná hudební produkce mě nechává chladným. Navzdory jistým schopnostem i potenciálu, které tam bezesporu jsou. On ten muzikant není nějaké dřevo, jenže je cítit, že ambice míří mnohem výše a na vyšší laťku už prostě ||| nemá. Třeba to jen není určeno mým uším, tudíž to nedokážu správně nacenit – ostatně se tady někde válí přehrávač, tak neváhejte zkusit – nicméně já bohužel přesvědčen nejsem.