Země: Česká republika Žánr: black metal Datum vydání: 4.11.2011 Label: Törr Records Tracklist: 01. Až mě všichni naserou 02. Básníci doby 03. Černej den 04. Zoufalá 05. Já neubráním se 06. Prošel jsi peklem 07. Sraženej dole 08. Tak vejdi 09. To smrt jsem já 10. Prokletí zrádců 11. Tempus fugit 12. Jdu za svou vírou 13. Zatracenej Hodnocení: Beztak – 5/10 H. – 4/10 Zajus – 7,5/10 Průměrné hodnocení: 5,5/10 Odkazy: web / facebook / bandzone

První pohled (Beztak):

Törr je jedna z prvních českých metalových kapel. Tedy by to měla být živoucí legenda, která vyšlapala cestičku dalším tuzemským spolkům. Pecky jako “Kladivo na čarodějnice” nebo “Armageddon” patří k největším hitům české metalové scény a na tom se nezmění nic. Nic na tom nezmění ani nová deska “Tempus fugit”, od které jsem si toho moc nesliboval. Různé problémy se sestavou nevěstily nic dobrého. Nejdřív z ní vypadl baskytarista a zpěvák Vlasta Henych kvůli rozporům s kytaristou Otou Herešem a bubeníkem Radkem Sladkým. Vlasta Henych si založil vlastní projekt Henych 666 a do Törr přišli další dva noví členové, se kterými si jádro kapely po několika koncertech opět neporozumělo, a přišel baskytarista Honza Bartoš, s nímž konečně natočili desku. Album se navenek tváří dost tvrďácky. Drsné riffy a zdánlivě temné texty, ale necítíte z toho trochu Alkehol?

Měl bych se přiznat, že Ota Hereš není dle mého úsudku ideální frontman. A jak se dále ukázalo, rozhodně není ani dobrý textař. Alespoň na “Tempus fugit” se mně jeho texty nelíbí. Jsou totiž opravdu “pekelné”. Hned úvodní flák “Až mě všichni naserou” je totální hymnou textařské stupidity (sorry za ten výraz). Tady se Alkehol prostě nezapře. Nalitým chlápkům s flaškou nejlevnějšího rumu v ruce to možná stačí, ale co my střízliví? Na nás asi Ota při psaní textu úvodní skladby zapomněl. Nechci po nikom básnické texty s uměleckou hloubkou, ale pro příště Otovi doporučím, ať se mrkne na webovou stránku rymy.cz. Aspoň by ty jeho rýmy nemusely být fádní, jako by je psala moje desetiletá sestřenice. Začal jsem se tedy připravovat na utrpení. A jako by se mi Ota Hereš vysmíval, nasadil jako druhou v pořadí píseň s názvem “Básníci doby”. A nejde o úplně špatnou skladbou. Má celkem klidnou melodii a proti akustické kytaře také nic nemám. Takže úplně v klidu, ale nejsem z ní úplně na větvi.

Jako třetí přišel “Černej den” a docela šlape, ovšem nijak zvlášť s mou pozorností nezamával. Z mírné letargie mne dostalo akorát kytarové sólo. Další na řadě je “Zoufalá”, která se ovšem nejeví zas tak zoufale, jak jsem předpokládal. Naopak se mi docela zamlouvá její rozjezd a celkově bych ji považoval za jeden ze světlých momentů desky. Alespoň ústřední riff se mi opravdu líbí. “Já neubráním se” nezní zrovna hrozně, ale pořád mi tam chybí nějaká přidaná hodnota a tak vlastně jediné, co mne opravdu zaujalo, je znovu kytarové sólo.

“Prošel jsi peklem” začne povědomým riffem a já se opět topím v té samé nudě. Album pokračuje písní “Sraženej dole” a už mne to album začíná štvát. Jediné, co se mi líbí, jsou kytarová sóla. Jinak opravdu těžko hledám slova chvály. Song “Tak vejdi” rozjede thrashovou palbu a já se po několika minutách rezignace konečně probouzím. Další písní je “To smrt jsem já” s úvodem à la “Kladivo na čarodějnice”. A to už si u mě Ota Hereš zlepšil reputaci. Píseň je nahraná tak nějak nenásilně, aby se to fandům Törr líbilo, což se zřejmě i daří. Dařit by se to mohlo i další skladbou “Prokletí zrádců”. To je dle mého asi vrchol alba. Jako celek píseň působí nejlépe ze všech na albu. Hned poté se dostane ke slovu song titulní, “Tempus fugit”. A očekávám další dobrou věc, jenže ona se mnou nedělá nic. Snaží se navodit nějakou tu děsivou atmosféru, ale já to tomu Otovi prostě nevěřím. Album pokračuje songem “Jdu za svou vírou” a nezní nijak špatně. Ani mne neovládalo nutkání píseň přepnout. Hodně rychlá vypalovačka, která se mi docela i líbí. Ale už té desky mám plné zuby a čekám na závěrečnou “Zatracenej”. Která nepřináší nic nového a já tak živ a zdráv došel až na konec alba.

Tak jak mám novinku české legendy Törr zhodnotit? Určitě se nejedná o úplný průser, ale upřímně musím napsat, že si “Tempus fugit” asi jen tak znovu nepustím. Jsou tam samozřejmě světlé momenty, které jakž takž drží desku nad vodou, ale jinak nevidím důvod, proč bych si ji znovu pustit měl. A to nejspíš mluví za vše. Písním jako “Válka s nebem” nebo “Kult ohně” se nové songy ani zdaleka nevyrovnají, a tak mé hodnocení 5/10 je to nejvyšší, jaké mohu nabídnout.

---

Druhý pohled (H.):

Törr byli s nadsázkou řečeno (vlastně možná i bez nadsázky) co do hudebního výrazu vždy takový malý český Venom. A aktuální novinky obou zmiňovaných formací to jen potvrzují – možná i kvůli tomu se budu chvílemi tak trochu opakovat v hodnocení, jen s tím rozdílem, že český tým z toho vyjde ještě o něco hůře. Jestli jsem Venom kritizoval za to, že dnes těží ze své minulosti, u Törr je toto tvrzení ještě markantnější, jelikož britští veteráni se mohou alespoň opřít o opravdu kvalitní nahrávky, které změnily náhled na extrémní muziku, kdežto Törr – ruku na srdce – vždy těžili jenom a pouze z toho, že tu v Čechách byli první, kdo se pokoušel hrát něco trochu extrémnějšího, jinak ovšem ani ty jejich takzvaně kultovní desky nejsou žádný velký zázrak a těží spíše z nostalgie těch, kteří skupinu zažili v plné síle na konci 80. let a začátku 90. let. To je prostě fakt, samozřejmě tím nechci Törr upřít zásluhy na tom, že prorazili cestu dalším, stejně tak nepopírám, že minimálně takový “Armageddon” jisté kouzlo má.

Možná by se teď mohlo zdát, že jsem si trochu spletl slohový útvar a místo recenze (resp. hodnocení) tu plodím jakousi biografii protkanou nějakou falešnou antipatií, ale mám své důvody, jelikož vše souvisí se vším – minimálně lze z výše napsaného vyvodit to, že mé rozhořčení nad “Tempus fugit” rozhodně nepramení z tolik diskutovaného odchodu Vlasty Henycha (ostatně pro jeho nový projekt Henych 666 bych také neměl zrovna slova chvály). Törr v roce 2011 se snaží být törrovatější než Törr v roce 1990 – a působí to přinejmenším úsměvně. I když chce člověk dělat oldschool metal, musí to prostě myslet upřímně (a čím větší retro, tím více), ale alkeholovému Herešovi to s prominutím prostě nevěřím ani náhodou, což je jedna z největších překážek “Tempus fugit” (a vlastně celého Törr za posledních x roků).

Další překážkou za nějakým tím doceněním alba jsou také neskutečně, ale opravdu neskutečně infantilní texty, u nichž člověk chvílemi prostě musí kroutit hlavou, jak tohle někdo může vypustit do světa a ještě se tím sebevědomě prezentovat (tím spíš jedná-li se o pána, jemuž pomalu začíná táhnout na 50). A v neposlední řadě je tu také fakt, že i hudebně je to prostě slaboučké. Výsledkem je tedy spíše nechtěná (sebe)parodie, než nová deska jedné z nejdůležitějších kapel domácího metalu…

---

Třetí pohled (Zajus):

Nemá cenu zapírat, že Törr patří mezi mé nejoblíbenější tuzemské kapely, a tak k nim budu mnohem vstřícnější než kolega nade mnou. Zůstat ve formě a vydávat solidní materiál i po více než dvaceti letech od založení kapely musí být setsakra těžké, zvlášť když skupinu nedávno opustil dlouholetý člen. I přes své zápory je podle mě ovšem “Tempus fugit” dobrá (místy až výborná) deska a důstojně navazuje na tradici kapely. Je to tradice přímočarých skladeb, které vás ženou na plný plyn prázdnými nočními dálnicemi. Tradice skvělých kytarových sól, tentokrát snad ještě lepších než v minulosti. A tradice textů plných násilí a temnoty. Právě texty jsou jednou z částí alba, o kterých nevím, co si myslet. Na jednu stranu jsou velmi jednoduché, působí až dětinsky trapně. Na stranu druhou patří mezi mé nejoblíbenější z těch, které při nočních jízdách autem s radostí vyřvávám.

Hudba Törr není určena k přemýšlení a dumání nad smyslem života, ale k uvolnění napětí, vypuštění nahromaděného vzteku a bezmyšlenkovitého máchání hlavou. Nebudu si ovšem protiřečit, když za jedny z nejlepších skladeb označím pomalejší písně “Básníci doby” a “Tempus fugit”. I to k takovému hudebnímu odpočinku patří, stačí jen máchat hlavou pomaleji. Někteří se stresem bojují bublinkovou koupelí a naprostým tichem. Já nastoupím do auta a pustím si Törr.

---