Toxic Holocaust - Primal Future: 2019

Toxic Holocaust – Primal Future: 2019

Toxic Holocaust - Primal Future: 2019

Země: USA
Žánr: thrash metal
Datum vydání: 4.10.2019
Label: eOne

Tracklist:
01. Chemical Warlords
02. Black Out the Code
03. New World Beyond
04. Deafened by the Roar
05. Time’s Edge
06. Primal Future
07. Iron Cage
08. Controlled by Fear
09. Aftermath
10. Cybernetic War

Hrací doba: 39:23

Odkazy:
web / facebook / twitter / bandcamp / instagram

Jsou kapely, které se svého stylu drží zuby nehty. Mezi takové dozajista patří i Toxic Holocaust, v dnešní dobře již nadobro zavedené jméno. Do světa vlétli rok před začátkem tohoto století jakožto jedni z hlavních představitelů vlny obroditelů thrash metalu, což vyvrcholilo albem „An Overdose of Death…“ z roku 2008. Právě touto deskou si získali dodnes přetrvávající popularitu. Ostatně i já sám jsem se k nim právě v této době dostal, a to skrze videoklipy „Nuke the Cross“ a „Wild Dogs“, které lze považovat, ostatně jako celou nahrávku, za moderní žánrovou klasiku.

Nedá se říci, že by Toxic Holocaust desky zrovna chrlili, naopak letošní „Primal Future: 2019“ je teprve jejich šestou. Samozřejmě je tu i několik EPček a značné množství splitů, ale základním měřítkem jsou právě klasické dlouhohrající počiny. Dá se říci, že Toxic Holocaust nikdy nevydali nic špatného. Složit přinejmenším průměrnou thrashovku jim nikdy nedělalo problém, stejně jako vecpat na každé album několik hitových tutovek. Styl, kterému zaprodali svoje duše, je tak úzce zajetý v pevných kolejích, že se dá spíše mluvit o předvídatelnosti nebo opakování sebe sama než o vyloženě nepovedených věcech. Na druhou stranu je to také limituje ve vytvoření něčeho vysoce nadprůměrného. Zkrátka budou navždy vnímání jako ti, kteří ctí staré dobré tradice a raději se snaží hrát to osvědčené než něco vlastního vymýšlet.

Pakliže jde o nějaké změny v tvorbě, většinou se týkají produkce a zvuku. Ten na posledním „Chemistry of Consciousness“ mě bavil neuvěřitelně. Kytara Joela Grinda bzučela skutečně jako pila, čímž ta agrese vynikla ještě více než dříve a získala osobitý tvar. Škoda, že na povedené skladby byla tahle nahrávka slabší. „Primal Future: 2019“ tak nemá zrovna těžké navazovat na svého předchůdce. Mám-li vybrat nejhorší desku Toxic Holocaust, je to pravděpodobně právě „Chemistry of Consciousness“, kde toho kromě výborného zvuku a již tradičně vkusné obálky nebylo mnoho k obdivu. Přesto splňovala pomyslné škály pro solidní nahrávku na pár nenucených poslechů.

Rovněž „Primal Future: 2019“ zaujme svým obalem. Toxic Holocaust se dostali do schémat futuristického cyber punku, a je sympatické, že se toto téma odrazilo v produkci a výsledném zvuku, přestože si myslím, že to mohlo být ještě znatelnější. Sem tam je slyšet nějaký pulzující neon, menší synťákové intro, ale kéž by toho bylo více. Zvuk je navíc ještě čistší než kdy předtím, v případě porovnání s chlívem „Evil Never Dies“ téměř na opačné straně spektra. Když už takto čistě, neuškodilo by tomu navléct pořádné produkční zázemí.

Po skladatelské stránce, co si budeme povídat, je to prostě Toxic Holocaust. Deset nenáročných písní, v klasickém thrashmetalovém střihu. Stará škola nesnažící se o nic víc. Je tu znatelný posun k ještě obšírnějšímu pojetí základů metalu, kdy dojde na thrash („Chemical Warlords“, „New World Beyond“, „Aftermath“), punkem ovlivněný thrash („Deafened by the Roar“, „Iron Cage“) i klasický heavy metal („Primal Future“, „Cybernetic War“). Právě poslední sekce je trochu překvapivá, především „Cybernatic War“ je ryzím melodickým heavíkem, a nutno přiznat, že vůbec ne špatným. Nebýt hlasu Grinda, netipoval bych to ani na Toxic Holocaust. Vlivy klasického metalu jsou tu znát napříč celým albem, čímž se přeci jenom trochu odlišuje od svých předchůdců a zároveň se tak dále vzdaluje svým kořenům. To je asi jediný moment překvapení. Anebo je tu ještě jeden?

Toxic Holocaust

Přestože tu jsou dozajista skladby, které mě baví – mohu jmenovat úvodní úderku „Chemical Warlords“, divočinu „Time’s Edge“, tvrdou riffařinu „Aftermath“ nebo už zmiňovanou zavíračku „Cybernatic War“ – nejedná se o nic, co by převyšovalo to nejlepší z minulých alb Toxic Holocaust. Navíc kolikrát i tyto vyjmenované kusy mají své mouchy, čímž se dostávám možná k tomu nejpřekvapivějšímu na „Primal Future: 2019“ – totiž hned 7 z 10 stop tu má přes čtyři minuty! To je na kapelu, jejíž karierní průměr musí být něco kolem dvou a půl minut kurva, změna. V praxi to znamená, že přestože je „Time’s Edge“ dobrá, ty více jak čtyři minuty jsou až až, opravdu nepotřebuji refrén otřepávat dokola tolikrát. Až tak silný kompoziční smysl Joel Grind prostě nemá.

Chtěl-li bych někomu „Primal Future: 2019“ doporučit, pak asi jen opravdovým fanouškům Toxic Holocaust. Black/thrashovým začátkům odzvonilo už před nějakým časem, energetická zábavnost „An Overdose of Death…“ a „Conjure and Command“ je také pryč, zbyl jen neurážející, dobře odehraný, ale čím dál více průměrný thrash metal. S posledním „Chemistry of Consciousness“ je to vyrovnaný souboj, což znamená poslouchatelnou záležitost na pár rotací bez vyhlídek na časté budoucí opakování. Stále je však dobré mít na paměti, že Toxic Holocaust jsou naprosto skvělí živě, na čemž si myslím nic nové placky nezmění.


Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna.