Země: USA Žánr: hard rock / thrash metal Datum vydání: 9.6.2015 Label: Fret12 Tracklist: 01. Radical Change 02. Flying Monkeys 03. Cauterize 04. Arm Yourself 05. Dark Trip 06. Another Heart 07. Fall Again 08. Tie the Noose 09. Sympathy 10. Providence Odkazy: facebook / twitter

Kapela Tremonti, jak už název napovídá, je vlastně sólovým působištěm Marka Tremontiho, což je kytarista, který je znám především jako bývalý kytarista a zakladatel amerických post-grungerů Creed a věhlasem ne tak slovutných, ovšem co hudebních kvalit o několik tříd lepších Alter Bridge. Ti plánují nahrávání svého pátého alba až na příští rok, a protože má Myles Kennedy, tedy druhá hlavní persóna Alter Bridge, pravidelně napilno jakožto zpěvák Slashovy doprovodné kapely, tak Mark Tremonti se již podruhé rozhodl zužitkovat nápady, jež se mu do rendlíku s nápisem Alter Bridge nehodí. Před třemi lety tak učinil prostřednictvím debutového alba „All I Was“, které nebylo úplně špatné, a letos nahrál hned dvojici alb, z nichž to první jménem „Cauterize“ je už nějaký týden venku a tomu se taky budeme věnovat, protože druhá placka jménem „Dust“ ještě nemá ani předběžný termín vydání.

Přestože Mark Tremonti vystupuje s Tremonti jakožto s kapelou, jež pouze nese jeho příjmení, tak vězte, že se jedná o sólový projekt se vším všudy. Mark se sice obklopil sestavou, která čítá Erica Friedmana s kytarou v ruce, Garretta Whitlocka za bicími a nově Wolfganga Van Halena (to jméno není jenom náhoda, jedná se o syna slavnějšího otce Eddieho) u baskytary, ovšem nikoho nenechává na pochybách v otázce, kdo že je v řadách Tremonti hlavním kápem. Mark se pod všechny skladby podepsal výlučně sám, obstarává si všechny vokály a samozřejmě hlavní kytarové linky, takže pro člověka, jenž jeho kapely sleduje pravidelně, by nemělo být směřování Tremonti žádným obrovským  překvapením. Tremonti opět dostává svému tvrzení, že pro své sólové projekty si bude schovávat zejména tvrdší písně, které se občas pohybují až na hranici thrash metalu a které se pro Alter Bridge nehodí, protože „Cauterize“ je hodně kytarově orientovaná nahrávka s mocně rezonující rytmikou, nicméně ty jeho melodie už jsou natolik profláknuté, že si je těžko spletete s někým jiným, a duch Alter Bridge tak je cítit i zde.

Ve výsledku je tak „Cauterize“ opět o hodně tvrdším albem Alter Bridge, jen s tím rozdílem, že za mikrofonem chybí charisma jménem Myles Kennedy, čímž na druhou stranu netvrdím, že by se jednalo o špatné album. Je to prostě takový ten zámořský rockový nadstandard, který se díky skladatelskému a hráčskému rukopisu od běžného průměru odlišuje, ale zase ne tak moc, abych měl potřebu o „Cauterize“ psát domů. Mark Tremonti jako by se pořád nemohl rozhodnout, jestli chce udělat čistokrevně metalové album, k čemuž svádí třeba úvodní „Radical Change“ či nářezová „Arm Yourself“, nebo příjemné hard rockové album, jež by dalo naplno vyniknout jeho melodickému vokálu. Do té druhé skupiny patří „Flying Monkeys“, „Tie the Noose“, skvělá semi-balada „Dark Trip“ nebo první singl „Another Heart“, který má díky vzletnému refrénu ze všech písní k Alter Bridge asi nejblíže a zároveň se tak stává jedním z top momentů „Cauterize“.

Právě díky takové té rozháranosti, na jejímž základě jsem několik skladeb rozdělil na dvě pomyslné skupiny, kdy nelze zcela jednoznačně poznat, co tím chtěl Tremonti říct, je „Cauterize“ takřka na stejné kvalitativní laťce jako její předchůdce „All I Was“. Ony ty písničky jako takové nejsou vůbec špatné a třeba jen ten explozivní zvuk z rukou producenta Michaela Basketta a Teda Jensena (mastering), je opravdu fantastický, ale jako celku „Cauterize“ chybí semknutost a jednotná atmosféra, jež by desítku písní spojovala v něco víc než jen v kolekci náhodně poskládaných kompozic, které jsou dohromady vylisované na jednom kotoučku. Tím, že Tremonti od minula dokázal album zkrátit na pouhých deset položek, tak se deska poslouchá celkem v pohodě a nebýt nevýrazné dvojice „Fall Again“ a „Providence“ ze samého závěru, tak neobsahuje „Cauterize“ jediný vyloženě slabý článek. Ovšem, jak už jsem řekl, jako celku tomu pořád něco chybí.

Od minula je cítit, že se Tremonti jako zpěvák o něco málo zlepšil a v některých momentech dokázal přidat na naléhavosti, s čímž měl na „All I Was“ občas problém, protože zněl ve všech částech dané skladby takřka stejně. V tomto ohledu potěší předposlední „Sympathy“, již zdobí jeho nejlepší vokální výkon na „Cauterize“. Kdybych měl novinku postavit přímo vedle „All I Was“ a vybrat lepší zářez v diskografii této party, tak sáhnu určitě po letošním dílku, avšak stejně bych si nejvíc přál, aby se pro příště Mark Tremonti dokázal rozhodnout, jakou cestou se vydá, a osobně doufám spíše v cestu většího odporu a tvrdších kytar, protože právě v těchto momentech, tedy mocně riffujícího a s nohou opřenou o odposlech, si jej představuji jako rybu ve vodě a o upřímnosti těchto písní netřeba pochybovat. Tak snad zase příště…