Trivium - In Waves

Trivium – In Waves

Trivium - In Waves
Země: USA
Žánr: metalcore / heavy metal
Datum vydání: 8.8.2011
Label: Roadrunner Records

Tracklist:
01. Capsizing the Sea
02. In Waves
03. Inception of the End
04. Dusk Dismantled
05. Watch the World Burn
06. Black
07. A Skyline’s Severance
08. Built to Fall
09. Caustic Are the Ties That Bind
10. Forsake Not the Dream
11. Chaos Reigns
12. Of All These Yesterdays
13. Leaving This World Behind

Hodnocení:
Earthworm – 6/10
H. – 5/10

Průměrné hodnocení: 5,5/10

Odkazy:
web / facebook / twitter

Asi neznám kapelu, která by byla hodnocena rozporuplněji než Trivium. Skupina má na jedné straně legii fanoušků, ochotných za ni položit život, ale na druhé straně zase ohromnou grupu tzv. “haterů”, šířících nenávist ke kapele všude po světě. Já osobně se řadím k milovníkům těchto velikánů a poslední album “Shogun” je jedno z mých nejoblíbenějších vůbec. Trivium na desce předvedli velmi silné kompozice, dokonalé instrumentální i vokální výkony a atmosféru závanějící epičností. Ano, i předchozí alba byla výtečná, ale “Shogun” bylo dílo, jež nám ukázalo, že kapela opravdu dospěla. No, a nyní, po třech letech, kapela všechnu dospělost zahodila.

Zní to dost dramaticky, ale ve finále to tak děsivé zase není. Trivium stvořili dobré metalové album, bohužel absolutně rezignovali na skládání těch zajímavých kousků s atmosférou jako posledně a místo toho se pustili do chytlavých, ale tak trochu nijakých rádiových hitů. Je to záležitost, která jednoduše zůstane v hlavě, jenže kapela kvůli tomu tak trochu ztratila svou vlastní tvář a sama se poslala zpátky na hromadu s cedulkou “další úspešná metalová kapela”. Všechny postupy probíhající na albu působí silně samoúčelně, jako by tam prostě byly, protože na každém správném albu tohoto žánru jsou také. Mluvím o střídání čistého vokálu a screamu nebo o baladě “Of All These Yesterdays” – ta nenadchne ani neurazí. Baladu přece má na albu každá úspěšná kapela, ne?

I přestože kapela použila šablony pro úspěšné metalové album, dá se na “In Waves” najít pár menších experimentů. Jde tu hlavně o vokály – na místy až prasečí growl narazíte například v songu “A Skyline’s Severance”. Na druhou stranu tu máme použití počítače a auto-tuneru na čistém zpěvu ve skladbě “Inception of the End”. Nutno podotknout, že auto-tuner se tam absolutně nehodí a celý song, sám o sobě dost slabý, tím dokonale zruinoval.

Nevím, jestli se tomu dá říkat, že Matt Heafy zapracoval na zpěvu, ale ve prospěch prodejnosti ze sebe dokonce velmi často v čistě zpívaných pasážích udělal slaďouše – například v pomalé části uprostřed “Caustic Are the Ties That Bind” (mimochodem podle mě taky poměrně násilně přidaná část). A to je v kombinaci se špatnými a jednoduchými texty prostě zlé. Textovou část obvykle nehodnotím nebo jí nevěnuji větší pozornost, ale tentokrát musím udělat výjimku. Trivium se nikdy nehonosili silnou textovou stránkou a já jsem (jako u mnoha kapel) dělal, že o tom nevím, jenže na “In Waves” je to někdy tak stupidní, až to bolí.

Co se instrumentální části týče, je to, jako obvykle, kvalitní. Riffy jsou silně nářezové a efektní, kytarová sóla taky od minulého alba nezpomalila. Rytmická část je dobrá jen tak napůl. Bicí jsou excelentní, vládnou rychlostí a brutalitou, ty jsem měl na kapele vždy rád. Bohužel druhá polovina rytmické části pokulhává. Co pokulhává, ona prakticky chybí. Baskytaru najdete asi tak často jako lanýže na silnici. S dobrými sluchátky a ekvalizérem, který basy trochu zesílí se místy dá slyšet, ale jinak nic.

Stopáž okolo padesáti minut je na album podobného ražení akorát. Končí to zrovna ve chvíli, kdy už by mohla začít nastupovat nuda. Proto radím, nepořizujte si speciální edici, čítající o pět skladeb navíc. Poslouchat přes hodinu a čtvrt materiálu, který do sebe brzy začne splývat, může být ubíjející. Sám jsem album slyšel i s bonusovými skladbami a je toho opravdu moc. Pouze pro sběratele!

I přesto, že jsem novinkou zklamaný a recenze byla hlavně hanlivá, je “In Waves” silně chytlavé album a kvalitu mu upřít nemůžu. Nemůžu ji upřít ani přesto, že nejzajímavější kompozicí je intro “Capsizing the Sea” a nejlepší skladba je ta titulní, hned po intru. Ale když si poslechnu “Shogun”, slyším kapelu, která je prostě v úplně jiné lize a s úplně jiným cílem. Je to škoda, ale poslouchat se to pořád dá.


Další názory:

Mně osobně přišli Trivium vždy jako velmi a zcela zbytečně přeceňovaná kapela. Slyšel jsem snad všechna jejich alba, ale doposud jsem nepřišel na to, proč je všichni vyzdvihují pomalu až do nebes. Ani novinka “In Waves” mi na to odpověď nedala. Poslouchal jsem ji mnohokrát a důkladně, ale nejenže jsem na ní nenašel cokoliv zajímavého, já měl dokonce problém to i vůbec doposlouchat! Dokud ještě Trivium hrají sekané riffy s řevem, docela to ujde, ačkoliv mi to rozhodně nepřijde jako něco dostatečně poutavého na skupinu, která je mnohými považována za vůdčí představitele moderního metalu. Jak ale nastoupí ty čisté vokály… to mi neuvěřitelně trhá uši (viz například hned titulní kousek). Cožpak to nikdo z vás neslyší, že to prostě není dobré? Říkám si, kam ten svět jen spěje, že jsou naprosto nudné kapely se zaměnitelným soundem považovány za něco výjimečného… Za 5 a to jsem ještě hodný! Za pochvalu snad stojí jenom nádherný přebal, ale to mi přijde jako trochu málo…
H.


5 komentářů u „Trivium – In Waves“

  1. Jak říká H., já ty sladký pasáže taky nemůžu vystát. Slyšel jsem Trivium dvakrát naživo (předkapela na Unholy Aliance a Slipknot) a musím říct, že tomu dost solidně nařezali. Pro mě pozitivní překvapení

    Co se týče alb, tak sem nevim proč nikdy nedokázal poslechnout desku až dokonce. Přesto musim říct, že pár songů na Shogun se mi líbilo. Když do toho řežou, tak je to solidní mazec, ale jak začne jeden z refrénů se šlehačkou, tak to prostě nedávám.

    Abych jenom nepíčoval, tak musim říct, že z nových desek poslední dobou se mi líbí Chimaira – The Age Of Hell a All Shall Perish – This Is Where It Ends. A už se nemůžu dočkat Machine Head, Mastodon a Gojiry :-?

  2. Album celkem povedené, ale nedostává se mu dobrých ohlasů právě kvůli předešlému CD Shogun. Podle mě je to i tak trochu vina nás posluhačů, kteří čekali takový Shogun 2, což se nestalo. A bojím se že to stejné bude i u Locust od Machine head, kteří v novém songu přináší opět kvalitný materiál, ale bohužel naprosto ohrané stereotypy známé z posledních dvou alb.

  3. No já se na Machine Head chystám a teda zvědavost veliká, protože jsem viděl jenom pár klipů a jinak jsem je nikdy víc neposlouchal :)
    A že všichni čekali Shogun 2 je samozřejmost, ale dobře, kdyby se aspoň pokusili o něco v tom stylu, jenomže oni všechny ty ambice spláchli a pustili se do…no…In Waves
    A jak řikám, samo o sobě to je celkem dobrá deska, ale v rámci diskografie… [:tired:]

  4. Typické…kapela se vyvíjí a fanoušci skuhrají…to už je prostě nějakou tradicí. Kapela vydá album, kde zpěvák ukáže, jakou má nádhernou barvu hlasu a dokáže tím jejich hudbu ozvláštnit a dlouhovlasci začnou hned házet špínu, že už to není jen uřvané a už se u toho nedá furt jen házet hlavou…Album je to skvělé, zas něco nového, rockové songy jako A Grey So Dark, nebo Built to Fall ukázaly Trivium zase v úplně jiném světle a myslím, že jsou to velice luxusní songy. Za co souhlasím, že to album nezní jako celek. To Shogun byl.

  5. To není tim, že jak mi někdo neblije do sluchátek, tak nejsem spokojenej. Ale příjdou mi ty refrény kurevsky laciná výplň pro širší masu cílové základny fanoušků = teenagerů.

    Machine Head – Unto the Locust snad nebude stejný v novým kabátě. Aspoň podle rozhovorů – zpěvák Rob se trénoval ve zpěvu výšek, bral lekce hry na akustiku a hlavně něco objeli s Metallicou a trvdí, že jim to dalo hodně. Práce Phila jako druhýho kytaristy je prý jeho životní forma. Údajně instrumentálně dost náročný…uvidíme :-D

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna.