Země: Finsko Žánr: folk / symphonic metal Datum vydání: 23.8.2013 Label: Century Media Records Tracklist: 01. For Your Own Good 02. Ten More Miles 03. Piece by Piece 04. Into the Free 05. Run Bhang-Eater, Run! 06. Greek Fire 07. The Days Passed 08. No Good Story Ever Starts with Drinking Tea 09. We Ride Together Hodnocení: Atreides – 4/10 H. – 6,5/10 Ježura – 6/10 Skvrn – 3,5/10 Průměrné hodnocení: 5/10 Odkazy: web / facebook / twitter

Když Turisas letos na začátku roku oznámili čtvrté, téměř eponymní album, hádám, že jsem nebyl sám, kdo si mírně řečeno zaklepal na čelo s otázkou, co to ti Finové vymýšlí a jestli to čistě náhodou není pracovní verze alba. Přiznám se, že předchozí desku “Stand Up and Fight” jsem slyšel asi dvakrát, neb jsem jí po předchozích velice dobře poslouchatelných albech ani zdaleka nepřišel na chuť. Z toho důvodu pro mě bylo nové album Turisas tak trochu sázka do loterie. A jak se poměrně brzy ukázalo, vsadit si na “Turisas2013” by nemělo daleko od vsázení na ruskou ruletu s pěti kulkami v bubínku revolveru…

Už od počátku se zdá být jasné, na jakou notu se bude hrát tentokráte. Výrazivo působí lehce, rockově, snad i trochu svěže, ale v první řadě až příliš jednoduše a občas bych se nebál tvrdit, že až prázdně. Velkolepá rozmáchlost, kterou jsem před pár lety kapele zobal z ruky, je ta tam a zbylo z ní opravdu jen a pouze torzo v podobě nápěvů a sborových refrénů. Ty kapela umí pořád docela dobře, mnohdy jde o velmi dobré momenty, ačkoliv po třech albech už místy také působí taky trochu okoukaně. Jen příznivci typického folkového výraziva ostrouhají zdaleka nejvíce, protože housle, pokud už jsou, tak hrajou, jako by nebyly, a jsou utopené kdesi za vším ostatním, především za klávesami. I tak se tu ale pořád bavíme o materiálu, který je schopen fungovat, uhánět směle kupředu a sem tam dokonce bavit. Tedy, když počítám první tři skladby, kde každá má alespoň něco do sebe, ať už je to “For Your Own Good” s příjemnou klavírní melodií, příjemně ubíhající klipovka “Ten More Miles” nebo “Piece by Piece”, která je silná hlavně v závěrečném sborovém zpěvu. Pořád se dá najít něco, co je na skladbě dobře a proč ji nevyhodím z okna po prvním poslechu. Jenže po třetí skladbě je za tímhle vším tlustá čára a co se zdálo být jasné, je najednou docela jinak.

Od čtvrté písně až do konce jsem až na jednu výjimku seděl, poslouchal a nestačil se divit, co mi to vlastně Turisas servírují. Protože takovou sbírku špatných nápadů jsem už dlouho nezažil. Naprosto nezábavnou “Into the Free” vyzdobenou naprosto příšernou osmdesátkovou vyřvávačkou následuje “Run Bhang-Eater, Run!”, která zpočátku vypadá jako vykrádačka “In the Court of Jarisleif” z “The Varangian Way”, rozjede se ovšem naprosto jiným směrem a zhruba v polovině přijde se saxofonovou melodií prokládanou ženským vzdycháním. Ne, opravdu nechápu, co to tam dělá, obzvlášť když závěr písně není úplně marný. Nevalný dojem trochu narovnává ostřejší “Greek Fire” s povedeným refrénem, zbytek alba už je ale přinejlepším průměr, který dává na odiv velmi chatrnou skladatelskou stránku. Zejména pak “No Good Story Ever Starts with Drinking Tea” je naprosto primitivní alkoholovou vyřvávačkou, která nejenže si spletla album s alkoholovým výběrem od Korpiklaani, ale navrch ji przní zrychlený refrén “The March of the Varangian Guard” z minulé desky ve stylu Alvin and the Chipmunks. Závěr alba trochu zachraňuje filmová “We Ride Together”, která je především v závěru docela slušná jízda, ačkoliv jsem v ní taky zaslechl kde co od soundtracku klasické westernovky až po znělku Simpsonových.

Mathiasu Nygårdovi to sice zpívá pořád dobře a jeho čistý zpěv je jedna z věcí, která mě na albu hodně baví, nejen díky tomu, že se nebojí přecházet mezi čistým zpěvem i velmi slušným growlem, ale sedne mi i jeho barva hlasu. To se ale ovšem nedá říct o zbytku nástrojů, které by zasloužily propracovat. Nevadí mi, že kapela znatelně ubrala plyn, protože kdyby navrch přisadila nápaditou práci kytary a obecně nějak podpořila rockovější vyznění, myslím, že by to mohla být velmi dobrá deska, tím spíš, že album má pěkných čtyřicet minut, a když nic jiného, velmi slušně ubíhá kupředu. Tady se ale pánové zasekli někde na půl cesty – což by se taky nejspíš dalo nějak překousnout nebýt skladeb zabitých bez pardonu blbými nápady, nad nimiž vám prostě zůstane rozum stát. A když k tomu připočtu už zmiňovanou skladatelskou vyšumělost a unavenost, kterou z použitého výraziva cítím, je myslím jasné, že hodnocení “Turisas2013” si kapela za rámeček asi nedá. Tohle album prostě Turisas nesežeru, ani kdybych neměl celý měsíc co do huby a do výplaty zbývalo ještě déle.

Další názory:

Nevěřil bych, že to budu zrovna já, kdo se bude zastávat Turisas, ale rozhodně to nevidím až tak černě jako kolegové Atreides a Skvrn a upřímně řečeno, známky jako 4 nebo dokonce 3,5 mi pro desku jako “Turisas2013” přijdou trochu přehnané… jasně, pořád je to vlastně taková kravinka, ale na skoro průserové hodnocení to fakt není. Turisas byli svého času (na úplném začátku své cesty) kapelou, které jsem vlastně docela fandil, sice to byl trochu kýč, ale relativně příjemný. Postupem času se mi ovšem Finové trochu zajedli, na čemž se jistě podepsal i fakt, že minulé “Stand Up and Fight” mi hodně nesedlo a až na dvě písničky (“Take the Day!”, “Stand Up and Fight”) mě krutě nebavilo. Nebylo tedy divu, že jestli jsem od “Turisas2013” něco čekal, tak to byla spíš cesta s kvalitou ještě níže, ale ve výsledku to album není vůbec neposlouchatelné. Jasně, některé songy jsou lepší a některé se moc nepovedly, ale když pominu fakt debilní “No Good Story Ever Starts with Driking Tea”, jež je doopravdy špatná, tak se tu nenachází písnička, která by mě vyloženě obtěžovala. Ano, některé kusy jsou sice méně záživné jako třeba “Into the Free”, avšak ty slušnější věci převažují, některé jsou dokonce povedené, viz například hned úvodní “For Your Own Good”, “Greek Fire” nebo “The Days Passed”. Asi jsem taky jediný, koho nesere odrhovačka “Run Bhang-Eater, Run!”, která je trošku natvrdlá, ale ne natolik, aby z toho člověk musel zvracet, poslechnout se dá bez problému. Upřímně, čekal jsem od “Turisas2013” sračku, ale dostal jsem jsem vlastně docela pohodovou desku, proti níž nic nemám.
H.

Jak tak čtu kolegovu recenzi, nemůžu si pomoct, ale většinou s ním souhlasím. Za dobré považuji stejné skladby jako on, nesedí mi ty samé co jemu, ani výkonu Mathiase Nygårda nemám co vytknout, bla bla bla, už jste to vlastně jednou četli. Přesto ale musím hodnotit značně odlišně, protože ačkoli jsou některé skladby skutečně trochu tupé, nepřijde mi to zdaleka tak strašné, jak se tvrdí o pár odstavců výš. Popravdě je to proti očekáváním, se kterými jsem k “Turisas2013” přistupoval, vlastně ještě dost dobré. Z prvních dvou skladeb se po úvodním šoku vyklubal dost příjemný materiál a hodně potěšila dvojice “Piece by Piece” a “Greek Fire”, protože jde na poměry Turisas o nečekaně ostré a seriózní věci, čímž příjemně kontrastují s těmi pompézními zpívánkami, které na poslední desce sice fungovaly dobře, ale zdaleka ne vždy. S tím souvisí i to, že mi “Turisas2013” obecně přijde trochu dospělejší a dokonce i vyrovnanější než jeho předchůdce “Stand Up and Fight”, a ačkoli se znatelný odklon od typického soundu kapely zprvu zdál být pokusem Turisas o likvidaci vlastního renomé, nakonec to docela dává smysl. Mám totiž takové tušení, že další symfonický battle metal by už prostě nefungoval. Ano, “Run Bhang-Eater, Run!” je vážně divná, “No Good Story Ever Starts with Drinking Tea” je prostě pitomá a “Into the Free” s “The Days Passed” také nejsou žádné zázraky. Poslouchat se to ale rozhodně dá a jednačtyřiceti minut jde ve společnosti “Turisas2013” strávit bez obav o svoje zdraví. Těch pár neslavných výsledků dvouleté skladatelské práce se prostě dá přežít a zbytek je buď pozitivně neutrální nebo prostě dobrý, takže nemám sebemenší důvod chodit pod pět bodů. A jelikož se mi drtivá většina toho, co z “Turisas2013” ulpí v paměti zkrátka líbí, nakonec to bude ještě o bod víc.
Ježura

Do puntíku musím souhlasit s tím, co napsal v recenzi kolega nade mnou. “Turisas2013” je zkrátka špatné ve všech ohledech, od názvu přes obal až po samotnou hudbu. Najde se pár výjimek, dokonce docela slušných skladeb jako první “For Your Own Good”, ve které jsou Turisas rozpoznatelní snad jen podle názvu písně, nebo druhé “Ten More Miles”, která nakonec není tak špatná, jak jsem si na první poslech myslel. Na druhou stranu na desce takové ultrablbosti, které jsem letos nejspíš ještě neslyšel. Duo “Run Bhang-Eater, Run!” a “No Good Story Ever Starts with Drinking Tea” jsou toho názorným příkladem. První z nich – snaží se být jaksi folkově hravá, ale zařazení ženského vzdychání za doprovodu saxofonu fakt nechápu. O té druhé, halekačce à la Korpiklaani, bylo trefně napsáno výše, takže se už komentáře zdržím. Vzhledem k tomu, že Turisas mají nějaký ten rok hraní i nemalý úspěch za sebou, výše se mi s hodnocením jít opravdu nechce. Pár bodíků za hudební posun (sice nepříliš šťastný, ale čert to vem)…
Skvrn