Země: Finsko Žánr: industrial metal Datum vydání: 17.4.2020 Label: Nuclear Blast Tracklist: 01. Naitu 02. Kyntövuohi 03. Sylkekää siihen 04. Viha ja rakkaus 05. Turvasana 06. Kuoleman juuret 07. Syvissä vesissä 08. Sano Kun riittää 09. Jumalauta 10. Revi minut auki 11. Syntisten laulu 12. Ikävä 13. Mosquito à la carte (To Be Contiuned 5) Hrací doba: 46:59 Odkazy: web / facebook / twitter

Turmion Kätilöt jsem vždycky dával za příklad, že lze zkombinovat metal a vlezlou elektroniku, aniž by z toho vznikla vylízaná píčovina, kde se hraje (ještě v tom lepším případě) průměrný metal s jedním levným samplem na začátku songu a hned se tomu říká industrial metal. Tím spíš mě mrzí, že dnes budu muset do Finska poslat jeden jedovatý hejt, protože nová deska „Global Warning“ je prostě kurva slabá.

Navzdory výše řečenému – tedy názoru, že kapela umí udělat docela kvalitní industrial metal – jsem nikdy neměl potřebu Turmion Kätilöt točit intenzivně. Jejich alba jsem si vždy pouštěl v době vydání a zpětně už si dával jenom konkrétní hitovky, které mě osobně zaujaly nejvíc. Celé desky si vpaluji jen svátečně. Není ale nutné všechno poslouchat intenzivně, vlastně to ani není možné, aby měl člověk ke skupině respekt a její muziku považoval za solidní. Turmion Kätilöt k takovým případům patří. Vždy mi byli docela sympatičtí a jejich nové studiovky jsem si pouštěl docela rád.

Předešlé „Universal Satan“ z roku 2018 jsem ale úplně minul. Vůbec jsem nevěděl, že to album vyšlo. Na YouTube jsem sice narazil na videoklip „Sikiö“, ale nějak jsem si to nespojil, že patří k nějaké nové desce, navíc mě song moc nezaujal, takže jsem tomu nevěnoval žádnou pozornost. O existenci „Universal Satan“ jsem se dozvěděl vlastně až nyní, když jsem začal psát recenzi na letošní novinku „Global Warning“.

„Global Warning“ pro Turmion Kätilöt přineslo jednu zásadní změnu. Už od „Perstechnique“ z roku 2011 chodily počiny formace do světa pod značkou Osasto-A, tedy u firmičky, jejímž vlastníkem není nikdo jiný než Petja Turunen neboli zpěvák MC Raaka Pee, hlavní postava Turmion Kätilöt. S „Global Warning“ se ale Finové přesunuli pod jinou firmu, a to rovnou pod pravděpodobně největší metalový moloch na světě – Nuclear Blast.

Kdybych se vyžíval v konspiračních teoriích, tak bych mohl začít tvrdit, že za mrzkou úrovní „Global Warning“ stojí právě tento přechod. Reptiliáni ovládající Nuclear Balast totiž při iluminátském rituálu naejukovali na kebule MC Raaka Peeho & his boys koňskou dávku chemtrails (nemohli použít vakcínu, protože ty způsobujou autismus, víš jak). Výsledkem popsané iniciace do exkluzivní rodiny metalové povrchnosti kapela ztratila svůj pověstný cit na vybalancování chytlavosti a vkusnosti. Samozřejmě myšleno hudební vkusnosti, protože vizuální prezentace Turmion Kätilöt vždy stála spíš na zamýšleném, leč zábavném nevkusu. I když ani to už není, co to bývalo, protože Spellgoth ukazující na koncertech svůj zvadlý kokot už dávno odešel.

Konspirace nicméně k mým oblíbeným kratochvílím nepatří, takže si myslím, že si Turmion Kätilöt prostě a jednoduše vybrali slabší chvilku. Což o to, vlezlá bejkárna to z jejich strany samozřejmě byla vždycky, na tom mají celou tvorbu postavenou. Přijde mi však, že na „Global Warning“ až příliš často překračují tu hranu, za níž všechny ty klávesové linky spíš otravují a působí příliš podbízivě. Jako nejkřiklavější příklady mohu uvést strašné odrhovačky jako „Viha ja rakkaus“, „Sano kun riittää“ a samozřejmě závěrečnou plážovku „Mosquito à la carte (To Be Contiuned 5)“. Chápu, že přinejmenším ta poslední má být jakože vtip a nadsázka, ale sorry, nebavil jsem se.

„Global Warning“ mě ale sere ještě v jedné věci. Není to totiž naprostá píčovina, spíš rozporuplné album, z něhož jsem si bohužel zapamatoval spíš to horší. Turmion Kätilöt nicméně pořád umějí udělat i nějakou slušnou pasáž, která vesměs splňuje to, co od kapely jejich druhu očekávám. V některých skladbách to lepší dokonce převažuje, ale trochu je hyzdí konkrétní otravný motiv („Sylkekää siihen“), případně nevýraznost jistých pasáží („Turvasana“, „Revi minut auki“). Vesměs bez výhrad je u mě snad jedině „Syvissä vesissä“, kteroužto tím pádem pasuji na nejlepší song alba, a s přivřenýma očima ještě „Jumalauta“.

„Global Warning“ jako celek neposlouchatelné samozřejmě není. Pokud si navíc člověk vyhází z playlistu ty tři nejhorší tracky, které mě osobně fakt prudí, tak nakonec o zas takový průser nejde a snáze se tolerují i ty další slabší chvilky napříč dalšími songy. Ani takový přístup ale nic nezmění na tom, že „Global Warning“ pořád nepůsobí tak lehce a zábavně jako některé starší věci. Ve finále jde tedy o nahrávku, k níž bude mít snad nejmenší cenu se vracet ze všech alb Turmion Kätilöt, s nimiž jsem měl tu čest.