Země: international Žánr: heavy metal Datum vydání: 27.9.2013 Label: Season of Mist Tracklist: 01. Destiny Forged in Blood 02. Children of Cain 03. Fire on the Mountain (1683) 04. Preacher Man 05. Sword of Damocles 06. The End of History 07. At Dawn We Ride Hodnocení: H. – 5,5/10 Kaša – 6/10 Průměrné hodnocení: 5,75/10 Odkazy: web / facebook

Co se nehudební stránky týče, Twilight of the Gods je zcela jistě zajímavou formací už jen okolnostmi svého vzniku a svou sestavou. Základ této skupiny totiž s nadsázkou řečeno vězí hluboko v minulosti na začátku 80. let, kdy se zrodila jedna z nejdůležitějších kapel (nejen) extrémního metalu, legendární Bathory. Quorthon, vůdčí postava Bathory, svého času v podstatě definoval black metal (nevytahujte tu Venom, ti možná dali žánru název, ale jejich desky jsou jen tvrdší rock’n’roll, opravdu první čistokrevný black metal, jak jej známe dnes, pochází právě od Bathory) a posléze viking metal. Není vůbec náhoda, že k odkazu, který Quorthon zanechal, se dodnes hlásí obrovské množství skupin. Nicméně Quorthon v roce 2004 zemřel a Bathory s ním. Čas od času se ovšem najde někdo, kdo se rozhodne vzdát kultu Bathory nějaký hold, což je přesně případ Twilight of the Gods, u nichž podobnost jejich jména s deskou “Twilight of the Gods” z roku 1991 od Bathory vážně není náhodná…

Twilight of the Gods původně vznikli pouze jako tributní skupina Bathory. Zároveň se v kapele spojili lidé, kteří jsou sami o sobě důležitými postavami metalové scény, tudíž v tomto případě rozhodně není od věci mluvit o superskupině… Alan Nemtheanga (Primordial), Rune “Blasphemer” Eriksen (Aura Noir, ex-Mayhem, ex-Ava Inferi), Patrik Lindgren (Thyrfing), Frode Glesnes (Einherjer) a Nicholas Howard Barker, jenž hrál v tolika formacích, že to snad ani nemá cenu jmenovat. Minimálně jejich kapely jsou prostě pojmy. Pánové chtěli uctít památku Bathory a možná i později narozeným jedincům připomenout, kdo že to kdysi položil základy extrémního metalu… vyjedeme na jedno vzpomínkové turné, budeme hrát skladby Bathory a pak projekt opustíme…

To se ovšem nestalo, u jednoho turné zdaleka nezůstalo, Twilight of the Gods toho procestovali hodně a nakonec došlo k tomu, k čemu podle mého názoru dojít nemělo, nebo alespoň ne pod tímhle názvem – Twilight of the Gods se pustili do vlastní tvorby, jejímž výsledkem je debut “Fire on the Mountain”. Přestože mi to z nějakého důvodu není moc sympatické, vyloženě odmítavě jsem se k nahrávce ani tak nestavěl a nechal jsem samotnou muziku, ať mluví sama za sebe.

Což o to, ta hudba za sebe i mluví, ale to neznamená, že by mě dokázala oslovit. Upřímně mohu říct, že jsem vlastně neměl moc velkou představu, co bych měl od vlastní produkce Twilight of the Gods čekat – myšleno co do žánru. Ovšem vzhledem ke jménům, jaká se na tom podílí, jsem očekával, že by to přece jen mohlo být kvalitní. Stejně tak by mě vůbec nepřekvapilo, kdyby ta hudba – vzhledem k okolnostem vzniku – byla značně ovlivněna Bathory. To druhé se nevyplnilo vůbec, to první vlastně do jisté míry také ne.

Pojďme však konečně přestat tlachat naprázdno a řekněme si, oč že tu tedy vlastně běží. Jak již bylo zmíněno, před samotným poslechem desky nebyla v podstatě možnost dost dobře odhadnout, v jakém duchu se “Fire on the Mountain” ponese s jedinou výjimkou v podobě vodítka k Bathory díky tomu, za jakých okolností Twilight of the Gods původně vznikli. Jakékoliv dozvuky této legendy ovšem na nahrávce slyším naprosto minimálně, až skoro vůbec. Ve skutečnosti se totiž “Fire on the Mountain” nese v duchu čistého heavy metalu.

To by sám o sobě problém samozřejmě nebyl ani náhodou, já sám mám klasický heavy metal hodně rád, byť jej v současnosti poslouchám už spíš méně než více a dost často hlavně z nostalgie, protože jsem na téhle muzice vyrůstal. Když ale dostanu výbornou heavy metalovou desku, rozhodně jí nepohrdnu. A teprve tady začíná ten opravdový zádrhel, jelikož “Fire on the Mountain” má do něčeho, co by šlo nazvat výbornou deskou, hodně daleko, což je o to paradoxnější, že ve svém jádru hudba, jakou dali Twilight of the Gods dohromady, není vůbec špatná. Pokud se člověk soustředí na jednotlivé detaily a pasáže, vlastně je to dost dobré, přinejmenším tedy každá jednotlivina. Kytarová hra je poměrně nápaditá a zajímavá, baskytara Frode Glesnese příjemně brumlá a je hezky slyšitelná a o tom, že má Alan Averill v hrdle zlato, už snad dávno nikdo nepochybuje, protože právě jeho unikátní projev vždy byl ozdobou už tak skvělé instrumentální stránky jeho domovských Primordial. Nick Barker sice nic vyloženě výjimečného nepředvádí, odvádí ovšem svůj vysoký standard a ani jeho výkonu se nedá moc co vytýkat. Jenže když tu desku posloucháte, tak to nijak zvlášť nepůsobí.

V podstatě každá píseň obsahuje i vysloveně dobré pasáže, nicméně žádná z nich nemá sílu na to, aby posluchače vytrhla z letargie – vlastně až s jednou výjimkou, kterou je výtečný začátek úplně závěrečné skladby “At Dawn We Ride”, jež je z mého pohledu tou nejlepší položkou počinu. Zbytek alba však navzdory všem formálním kladům nepůsobí jinak než jako vcelku utahaný neškodný hevík. A ať už jsem od “Fire on the Mountain” čekal cokoliv v jakékoliv podobě, rozhodně to nebyla utahanost. Jejím zářným příkladem může být třeba úplně nezáživná “Preacher Man”, což je přesně ten typ skladby, jež by měla skončit max na B straně singlu, nikoliv přesně v polovině dlouhohrajícího počinu.

Je to velká škoda, ale tady jednoduše není moc o čem diskutovat – “Fire on the Mountain” je z mého pohledu velké zklamání. Zpočátku jsem vůbec na tu hru, že se bude pokračovat pod hlavičkou projektu, jenž původně vznikl jen jako hold Bathory, nechtěl přistoupit, ale když jsem se s tím konečně smířil a začal se těšit na album, tak mě to album zklamalo. V Twilight of the Gods se sešlo pět výtečných muzikantů, jejichž vlastní skupiny v některých případech vydaly doslova fenomenální desky, ale dohromady jim to příliš nefunguje a všechny domovské formace všech zúčastněných (snad s výjimkou Nicka Barkera, ale to spíš z toho důvodu, že je to světoběžník a vlastně nemá pořádnou domovskou kapelu) jsou minimálně o třídu, ale většinou i o několik tříd působivější, zábavnější, charismatičtější, prostě lepší. Pokud by už žádná další alba Twilight of the Gods nevznikla, vlastně by mi to ani moc nevadilo… mnohem radši bych viděl další desky od Einherjer nebo Primordial (a dalších)…

Další názory:

Je fakt, že na “Fire on the Mountain” jsem se celkem dost těšil, ačkoli jsem stejně jako kolega tak trochu nevěděl, co od hvězdného spojení pod hlavičkou Twilight of the Gods očekávat. No dobře, osobně jsem potají doufal v bathoryovský epický viking metal, nicméně jsem dostal celkem obyčejný střednětempý hevík, který se legendárních Bathory dotkne snad jen v úvodu “At Dawn We Ride”. To by sice samo o sobě nebylo na škodu, protože heavy metal v této podobě mi nevadí, ale bez momentu překvapení mě tohle nemůže ukojit. V případě “Fire on the Mountain” by se více vyjímalo označení utahaný než střednětempý, protože ačkoli je deska obsažena pouhými sedmi skladbami, o nějaké vyložené záživnosti nemůže padnout ani slovo. Skladby jako jednotlivé kousky nejsou vlastně špatné, “Destiny Forged in Blood” či “Children of Cain” jsou dobré hitovky, nicméně z celkového hlediska album nešlape. Je to takové nemastně a neslaně odvedené řemeslo, které sice neurazí, ale na druhou stranu nepřináší nic, co by mě jakožto průměrného posluchače upoutalo do křesla. Zúčastněné osobnosti jsou legendy samy o sobě, takže jsem si říkal, že by se musel stát jó malér, aby jim to dohromady nešlo, ale přesně tohle prvotina “Fire on the Mountain” přinesla. Původně jsem se chtěl vyhnout slovu nuda, protože ačkoli mě deska nijak neoslovila, nemůžu říct, že bych ji musel poslouchat s odporem, ale ne, nemůžu si pomoct, protože v konečném výsledku to vyznívá jako nuda. Škoda, protože potenciál tady byl, ale Twilight of the Gods jej promrhali téměř ukázkovým způsobem.
Kaša