 |
|
Země: Kanada Tracklist: Hrací doba: 23:22 Odkazy:
|
Výprava za neujetějším názvem kapely , tedy za nejzajímavějším black metalem světového podzemí pokračuje. Ŭkcheănsălâwit z Kanady samozřejmě nejsou poutaví jen názvem. Tato jednočlenná kapela se hlásí k odkazu původního amerického obyvatelstva a řadí se tak k soudobým kapelám jako Pan-Amerikan Native Front, Gyibaaw, Ixachitlan (nová kapela borca z Yohualli) nebo Ifernach. No, a pokud pomineme dementní jihoamerická eNeSka a podíváme se trochu do historie, tak můžeme poukázat třeba na Xibalba Itzaes popřípadě The Black Twilight Circle. Chápu sice, že není vhodné všechny jmenované kapely sypat na jednu hromadu, protože přeci jen vychází z jiných tradic a v žilách jim koluje krev odlišných kultur a kmenů, ale pro představu nám to snad stačí. Alespoň abych ukázal, že „pohanský“ black americké provenience se od pagan blacků z Evropy liší (a ještě se nestačil tolik zprofanovat).
Ŭkcheănsălâwit mají prozatím venku jedno plnohodnotné demo. Předcházel mu sice singl „Native Temple of Darkness“, ale tam bylo zřejmé, že se jednalo o pouhou zkoušku, zatímco „Tekipŭk“ je skvěle zpracovaný, čtyřskladbový počin s parádními nápady a kouzelnou atmosférou.
Na Bandcampu se objevuje popisek native depressive black metal, což by mě samo o sobě k hudbě nepřilákalo. Depressive-suicidály se mi totiž eklovaly vždy a nevyznám se v nich. Jenže Ŭkcheănsălâwit zní a působí jinak, ten „indiánský“ folklór tu lze cítit třeba díky vokálům, byť platí, že i jejich hudba vychází z minimalistických základů Burzum představených na „Filosofem“. Když dojde na další přirovnání, tak si myslím, že Ŭkcheănsălâwit určitě potěší i fanoušky starých Drudkh, zmíněných Ifernach a ty, kteří vyhledávají krystalicky čistý black metal zrcadlící scenérie opuštěné přírodní krajiny. „Tekipŭk“ v tomto exceluje… Však se podívejte na názvy skladeb a pusťte si je. Věřím, že ucítíte, co chtěl zdejší tvůrce tóny a těmi pár slovy vykreslit. Já měl třeba při poslechu k „ecstatic chills“ párkrát hodně blízko.
Z toho důvodu mě docela sralo, že jsem si po prvním kontaktu nedokázal název kapely ani dema zapamatovat, dokud mě nenapadlo pročesat novinky, které tu pravidelně vydáváme, vysolit pět (kanadských) dolarů za download a demáč sjet hned několikrát po sobě. S mírným časovým odstupem mohu také napsat, že se pravděpodobně nejedná o letmý románek. Jak jsem už předeslal, aura „Tekipŭk“ je sakra podmanivá a osobně od Ŭkcheănsălâwit do budoucna očekávám velké věci.
Na závěr: Čtyřskladbová verze „Tekipŭk“ původně vyšla digitálně a posléze na kazetě u Corde Raide Productions. Asfaltová verze v režii His Wounds (pár kousků lze ještě najít v různých distrech) nabízí bonusový song, „Apjimt’g: A River of Tears“, který si lze na Bandcampu poslechnout samostatně, ale ve srovnání se základními čtyřmi kousky ho považuji za mírně slabší.
Podobné články
15.2.2020 Volahn – El Tigre del sur Minirecenze
23.4.2019 Óreiða – Óreiða Recenze
12.9.2010 Drudkh – Пригорща зірок Minirecenze
3.9.2020 Vyšehrad – I. Recenze
8.3.2020 Mosaic – Secret Ambrosian Fire Recenze
29.5.2019 Forest – Hardangervidda Recenze
díky za tip, tohle mi při pročesávání bandcampu uteklo a určitě za (nejeden) poslech bude stát.
Vďaka za tip. LP už je na ceste.
muselo to i ke mně domů, fakt dobré.
btw, potvrzen repress Tekumseh’s Warfare, pokud to někdo (jako já) marně sháněl.
Tekumtha je můj velkej hrdina od dětství a ten muzak se zaměřením na jeho osobu je výbornej ! To půjde domů. Díky za tip !
Depresivní mi to připadá docela dost. To šumění mi evokuje vítr i ostatní projevy jsou elegické.
Problém se špatně zapamatovatelným názvem mi jako někomu, kdo na otázku “co posloucháš”, pravidelně odpovídá “eeeee… ty no… eeeee”, přijde vtipný.
To adjektivum tomu určitě sedí, ale chtěl jsem se vymezit vůči “depressive suicidal” mrdkám, co se x let zpátky rojily všude možně.
Leda velký hovno. V subžánru je samozřejmě nepřeberný množství totálních píčovin, ale taky spousta vynikajících věcí.
Ostatně jako všude. Akorát ten poměr kvality/srágor je v případě DSBM nepříznivý jako u NSBM, haha.
Můžeš doporučit nějaký vynikající věci? Zatím jsem měl spíš smůlu na pičoviny.
Psychonaut 4, Nocturnal Depression, Shining, Gris, Trist, Nortt, Ofdrykkja (první album)…
Klidně bych se podepsal pod Shining (Halmstad), Gris (i když už si skoro nepamatuju, jak to znělo) a Nortt.
Určitě bych přidal Strid, Sortsind, Xasthur (např. Telepathic… a Subliminal) a Woods of Desolation. Za poslech by mohly stát i staré věci Bethlehem (kvůli ultramegabrutálním vokálům aspoň Dictius te Necare) a to jedno album Abyssic Hate. Kvalitní podivnost se podařilo nahrát i Velvet Cacoon (ale už nevím co konkrétně doporučit) a vzpomněl jsem si ještě na jednu zajímavou věc, žel si absolutně si nevybavuju název. Vím jen že se mi to líbilo, nějak se na tom podílel Tore Stjerna a na obalu měli fotografii jakési chodby ve starém domě (byl tam aj koberec, haha).
Nakonec si přihřeju si polívčičku s Nivathe. Technicky to DSBM není, ale na podřezání to je určitě.
http://sicmaggot.cz/minulost/nivathe-enveloped-in-a-diseased-abyss-2008/
Raný Shining až do pětky taky podepisuju. Za mě je top trojka. Dál souhlasím i s debutem Ofdrykkja, Abyssic Hate a Xasthur. Za sebe bych ještě určitě dodal Silencer a ok je určitě i Make a Change… Kill Yourself.
Některé věci od Selvhat.
přihodím do pléna ještě Ultha, samosebou Silencer a pokud jste úplně v píči, tak chcípnout se dá dobře u Yhdarl. Ty maj třeba pětihodinový album Antithesis a to teda hodně štěstí. Ostatně maj třeba jeden z nejbizarnějších cover songů Insomnia, což je původně hipec od Faithless :https://yhdarl.bandcamp.com/track/insomnia-faithless-cover
Od Yhdarl teda těžce uctívám album Loss, to je parádní!
Austere od klokanů, oba byli i v Pestilential Shadows, Striborg taky klokan, Coldworld z Německa, americká vlna okolo Xasthur, Leviathan, samo Lurker of Chalice, polskej projekt Niktkolwiek, jehož jedinej člen to vzal vážně a dal si smyčku, Halmstad od toho švédskýho kreténa Kvarfortha je fantastická deska … Motocyklista má celkem pravdu, sraček je tam kupa. Ale taky klenotů :)
Třeba Psychonaut 4 mi přijdou jako jedna z největších píčovin, co jsem v žánru slyšel. Samozřejmě top je pro mě prvních několik desek Shining, dost mě baví Lebenssucht, Coldworld (ale pouze první deska), Deadspace, Austere, Make a Change… Kill Yourself, některý Nocturnal Depression, první Totalselfhatred, Xasthur…
sa tu dáko trestuhodne zabudlo na Lifelover
Neviem, či to patrí do DSBM, ale jednoznačne odporúčam Endless Dismal Moan – Lord Of Nightmare a Ruin. Autor Chaos IX tiež nezvládol svoju existenciu a zabil sa.