Země: Švédsko Žánr: black metal Datum vydání: 22.3.2019 Label: Shadow Records / Helter Skelter Productions Tracklist: 01. The Spearwound Salvation 02. Ödesalens uppenbarelse 03. Birth of a Mountain 04. Förintelsens andeväsen 05. Wings of Burial 06. A Skull Full of Stars 07. The First Wound Hrací doba: 27:57 Odkazy: facebook / bandcamp K recenzi poskytl: Regain Records

Když se Shadow Records vrátili před pár roky na scénu, tak jsem od labelu Marcuse Teny z Triumphator očekával, že se pokusí opětovně zachytit blackmetalovou jiskru z přelomu tisíciletí, kdy kapely jako zmínění Triumphator, Funeral Mist, Watain a Malign braly esenci žánru smrtelně vážně, plodily výtečné nahrávky a prostě black metal bez přehánění obrodily. Shadow Records tehdy vydali třeba přelomová EP „Fireborn“ a „Devilry“, druhé album Sorhin, nějaké elpíčka Marduk a v kamenném obchodě labelu se slézala smetánka tehdejší scény. Jistě se tam děly zajímavé věci, neboť v roce 2001 policajti v obchodě provedli z nějakého důvodu razii a Tena šel sedět.

Každopádně Shadow Records jsou teď silnější než dřív a kromě novinek Mephorash, Ofermod nebo Heretic Cult Redeemer vydali i jednu z nejfanatičtějších nahrávek posledních let, sedmipalec „Deathtrip Transcendence“ švédských The Third Eye Rapists. Za velkou pozornost nově stojí i debut Ultra Silvam pojmenovaný „The Spearwound Salvation“.

Stejnojmenné, třískladbové demo kapely jsem v době vydání z nějakého důvodu ignoroval, ale z letmého poslechu mohu říci, že Ultra Silvam na něj navázali jak se patří a veškeré představené aspekty svého vyznění výrazně umocnili. „The Spearwound Salvation“ má v prvé řadě příjemný, přirozený zvuk, který skvěle podtrhuje nespoutanou údernost kapely, a v průběhu necelé půlhodiny se můžete těšit na promyšlený sekec mazec evokující Sorhin, násilnější songy Taake a klidně i Nifelheim. Nekompromisním tahem na bránu mi Švédové sem tam připomínají i Misþyrming, avšak ledové disharmonie či zmar tady vůbec nečekejte, hudba je věrná tradiční švédské melodice, ale ani na sekundu nezní změkčile. Je vlastně až zvláštní, natolik euforicky a melodicky Ultra Silvam zní, zatímco je nahrávka esenciálně blackmetalová a drsná. „The Spearwound Salvation“ tak působí jako soundtrack ke starému dobrému ultranásilí, kdy pořádná zábava začíná s prvním krvácením či vyraženým zubem.

Je tady hafo parádních riffů, které jsou zasazeny do natlakovaných, hbitých kompozic. Nápad střídá nápad, deska ve své intenzitě polevuje jen málokdy, i přestože drobné rytmické změny či úplné zpomalení tu nechybí. S výjimkou „Birth of the Mountain“ mi ovšem jednotlivé skladby dost splývají. Oblíbených pasáží tu mám vcelku dost, ale ani po mnoha týdnech pravidelného poslechu si je nedokážu zařadit ke konkrétním skladbám. To možná ani není negativum, protože jak předesílám, Ultra Silvam se absolutně s ničím nepářou a deska skončí dřív, než se nadějete. Ale skutečně mistrovské kapely dovedou i s přísně jednolitým, omezeným konceptem utvářet alba, kde každý song je výrazný něčím jiným. Na to ještě Ultra Silvam nemají. Co se týče vokálů, rytmiky a snad i zvuku, tak by se prostor pro zlepšení našel, ale nemyslím si, že by nějaký aspekt nahrávku jako celek srážel.

„The Spearwound Salvation“ je debut jak víno, a pokud vám třeba zmíněná „Birth of a Mountain“ sedne, tak nepochybuji, že si užijete celé album. Docela bych se i divil, kdybyste ho nesjeli víckrát za sebou. Každopádně tu nečekejte samoúčelnou primitivní špínu, war metal ani žáden „avant/post/prog“.

Pokud Ultra Silvam dokáží současné vyznění posunout ještě dál, tak jim věštím velkou budoucnost a osobně doufám, že na první koncertní setkání nebudu dlouho čekat.