Země: Francie Žánr: alternative metal Datum vydání: 31.5.2014 Label: selfrelease Tracklist: 01. Come to Me 02. Wake Me Up 03. Hold the Line 04. Dead End Zone 05. Pull the Trigger Again Hodnocení: 6/10 Odkazy: web / facebook / bandcamp K recenzi poskytl: Phenix Promotion

Unswabbed jsou klasickým případem kapely, o které jsme tady psali už nesčetněkrát. Přestože to nejsou žádní nováčci a na svých ramenou už nesou několik studiových výtvorů, tak je to parta naprosto neznámá. Tedy alespoň v našich končinách. I když bych se divil, kdyby tomu v domovské Francii bylo jinak, protože jakmile mám nemalý problém dohledat si na internetu alespoň hrubou historii a diskografii dané kapely, tak nepředpokládám, že se jí podařilo udělat se svým snažením velkou díru do světa. A Unswabbed se o to nyní snaží prostřednictvím novinkového EP s titulem “Tales from the Nightmares Vol. 1”.

Pokud bych vám chtěl nějak zrychleně tuto čtveřici představit, tak bych zcela určitě vypíchnul fakt, že její vznik se datuje k roku 1996 a na svém kontě má čtyři plnohodnotná alba, z nichž to první “Unswabbed” vyšlo teprve v roce 2004 a poslední “Intact” je tři roky starou záležitostí, na níž se nyní navazuje pětiskladbovým EP. Jen pro pořádek ještě můžu zmínit, že Unswabbed fungují v klasické formaci skládající se z bicích, baskytary, jedné kytary a vokálu. To by jen tak na okraj mohlo stačit a můžeme se tak podívat na “Tales from the Nightmares Vol. 1” z bližší perspektivy.

Hned první věcí, která mě mile překvapila, je solidní zvuk, jenž hodně těží ze zámořské alternativně metalové scény říznutou nu-metalovými rytmy. Kytary jsou dost podladěné a hrají poměrně jednoduché a lehce zapamatované riffy, které tvoří silný základ každé ze skladeb. Rytmika sice nepředvádí žádné ohlušující orgie, ale dojem, že mi v žádném momentě nepřišly třeba bicí nikterak na obtíž nebo nezněly vyloženě tuctově, je pro mne znamením, že odvádí solidní práci, na niž se lze spolehnout. Totéž platí pro zpěváka Seba, jehož hlas se do této hudby hodí. Jeho vokál je tak akorát agresivní a melodický, že místy připomene Jonathana Davise z KoRn, jindy zase méně naleštěného Davida Drainmana z Disturbed, ale to je pouze můj dojem. V žádném případě nečekejte vyloženou kopírku těch největších jmen žánru.

V takto moderně pojaté hudbě je samozřejmě velký důraz kladen na čistý zvukový projev, o který se na “Tales from the Nightmares Vol. 1” bát zcela určitě nemusíte. Když si k tomu připočtete, že pětice skladeb, která se na tomto EP sešla, se v každém ohledu snaží ukázat skladatelský a aranžérský rozhled, jímž Unswabbed disponují, tak je zaděláno na celkem slušný počin.

Úvodní “Come to Me” je stylově naprosto jasná odpověď na téma střídaní slok, kde je agrese držena pod pokličkou jako bublající voda, se vzletnou melodií v refrénech. Ten se mimochodem v “Come to Me” dost povedl a skladba jako taková by se určitě uplatnila v rockových rádiích. Druhá půle, kde překvapí tribal bubínky a explozivní vokál Seba, který v dalších písních své hlasivky už takhle nenapne, pouze připravují půdu pro závěrečné opakování ústředního motivu z refrénu, nicméně i přes velmi jednoduchou stavbu je tato píseň jedním z nejlepších momentů počinu. Následující “Wake Me Up” je pak tím úplně nejlepším kouskem. Přestože se zde hodně oživí nálada tolik podobná velikánům KoRn, tak houpavý kytarový riff a pomalá pasáž v prostředku písně jsou momenty, jež mě baví i po relativně dlouhé době, co mám Unswabbed nahrané v přehrávači. No, a ten dětský sbor, který celou píseň prostupuje, je dokonalý.

“Hold the Line” začíná jako pokus o akusticky poklidný song, ale dlouho jí tohle snažení nevydrží, protože ani ne po minutě se probudí kytara a s ní se do toho opře taky zpěvák. Takto se struktura písně ještě jednou opakuje, ale druhá půle, kde se zhutní její dosavadní průběh, je ještě lepší. Následující “Dead End Zone” je krátká, odlehčená píseň, jejíž hlavní kytarový motiv je víc rock než metal. V refrénu pak bicí najednou na jednoduchý pochodový rytmus, který spolu s velmi hitovým refrénem utváří dojem až tanečně-rockové hitovky. Jako takové odlehčení je to bezesporu velmi povedená záležitost, nad níž však není radno příliš přemýšlet, protože ve své podstatě je to naprosto stupidní odrhovačka. Ovšem chytlavá, to se musí nechat. No, a finální “Pull the Trigger Again” je na závěr možná už tak trochu navíc, protože zaprvé “pouze” kombinuje první dvě písničky a zadruhé její melodický potenciál zaostává za prvními čtyřmi skladbami. Neříkám, že všechny songy musí být vlezlé až hanba, ale nebýt slušně vygradované druhé půle, tak mě tenhle kus zas tak moc nevzal.

Ale netřeba zoufat, protože v konečném výsledku “Tales from the Nightmare Vol. 1” dost příjemně překvapilo. Nečekal jsem nic a dostal jsem tak akorát krátkou a mému uchu lahodící porci melodického alternativního metalu. Starší alba si sice dohledávat nebudu, nicméně na Facebookovém profilu Unswabbed se mihla informace, že už se připravuje “Tales from the Nightmare Vol. 2”, takže pokud se ke mně dostane, tak si jej zcela určitě poslechnu, protože první díl mě kupodivu baví. A to je mnohem víc, než bych papírově od této hudby čekal.