Urfaust - Teufelsgeist

Urfaust – Teufelsgeist

Urfaust - Teufelsgeist

Země: Nizozemsko
Žánr: ambient (black metal)
Datum vydání: 27.11.2020
Label: Ván Records

Tracklist:
01. Offerschaal der astrologische mengformen
02. Bloedsacrament voor de geestenzieners
03. Von alcoholische verbittering naar religieuze cult
04. De filosofie van een gedesillusioneerde
05. Het godverlaten leprosarium

Hrací doba: 33:31

Odkazy:
facebook / twitter / bandcamp / instagram

K recenzi poskytl:
Sure Shot Worx

Nad muzikou Urfaust jsem zde masturboval už nejednou, ale tahle kapela je fakt super a některé její věci jsou mimořádně dobré. Atmosféra a pojetí black metalu Urfaust se mi navíc přesně strefuje do noty, takže se pro mě prostě a jednoduše jedná o dlouhodobě oblíbenou skupinu.

Obliby konkrétních formací vyplývající ze subjektivního vkusu se samozřejmě nelze vyhnout, ale to není špatně. Ostatně kvůli právě tomu chceš poslouchat muziku, že jo. Vždycky jsem nicméně věřil – a doufám, že ne až tak naivně – že nejsem žádný zaslepený fanboy, co s chutí sežere jakékoliv hovno, jejž favorizovaný interpret vysere na světlo světa. A to se týká i dvojice IX a VRDRBR.

Například vedlejší projekty Meth Assassin (IX) nebo Duivel (VRDRBR) mi tedy k srdci nepřirostly. Ale jasně, vedlejšáky jsou jedna věc a domovská kapela jiná. Nová deska „Teufelsgeist“ ovšem ukazuje, že ani samotní Urfaust nemají pochvalu jistou. Že o tom podává důkaz zrovna nahrávka, která svým názvem odkazuje na excelentní debut „Geist ist Teufel“, mě mrzí dvojnásob.

Předně bychom měli pohovořit o konceptuálním rámci „Teufelsgeist“, protože ten zajímavý nepochybně je. Urfaust si dali za cíl na albu zhudebnit různé fáze intoxikace, což tematicky doplnili i půllitrovou lahvinkou ginu, již Ván Records přiložili jednak k limitovanému číslovanému boxu, jednak se dala zakoupit i samostatně. Myšlenka zhudebnění alkoholového deliria, k jehož poslechu si můžete otevřít speciálně připravenou flašku a propadat se společně s hudbou, se mi zdá pěkná. O to víc škoda, že provedení „Teufelsgeist“ poněkud pokulhává.

Předně je nutno zmínit, že „Teufelsgeist“ se nese v docela odlišném duchu než běžné desky Urfaust. S ambientem sice formace pracovala odjakživa (ostatně jde také o původní ambientní projekt a první demo „Urväterlicher Sagen“ nemá žádné kytary), tudíž ambientnější ladění nahrávky smysl nepochybně dává. Na druhou stranu, „Teufelsgeist“ nepřichází s čistým ambientem – s výjimkou „Van alcoholische verbittering naar religieuze cult“ a dejme tomu ještě „Het godverlaten leprosarium“, kde už si svoje ale řeknou i dronové vlivy.

Deska jinak pořád užívá kytar, rytmiky a samozřejmě i nezaměnitelného vokálního projevu. Urfaust zde tedy prakticky nehrají nic, co by k nim nepatřilo, a i po stránce nálady „Teufelsgeist“ do jejich tvorby přirozeně zapadá. Akorát nic z toho nepoužívají k black metalu a věnují se čistě „ambientní“ (nikoliv ve významu žánru, nýbrž ve smyslu nálady) stránce.

I tohle zní na papíře pořád zajímavě, ale skutečnost svůj potenciál nenaplňuje. „Teufelsgeist“ je po všech směrech urfaustovské album, tentokrát to však příliš nefunguje. Půlhodina mi přijde příliš vláčná a roztahaná, nikdy jsem se do toho nedokázal pořádně potopit a nechat se unést. Což se mi snad u žádného titulu Urfaust ještě nestalo. Popravdě řečeno, typicky přestávám mít chuť poslouchat dále už během první písně „Offerschaal der astrologische mengvormen“, která je mimochodem na albu jednoznačně nejhorší. Ani druhá „Bloedsacrament voor de geestenzieners“ mě příliš nebaví. Obě dvě jsou ty nejdelší a samy o sobě tvoří nadpoloviční část alba.

Urfaust - Teufelsgeist

Už diskutované, čistokrevně ambientní stopy mi nevadí, ale takové kusy typicky považuji za vhodný doplněk, nikoliv za něco, na čem by deska měla stát. Dojem tudíž nevylepší. Jakékoliv zaujetí se tedy všehovšudy smrsklo na píseň „De filosofie van een gedesillusioneerde“. Ta tlačí nejvíc na celém „Teufelsgeist“ a působí „nejmetalověji“, tak snad i proto mě baví nejvíc.

„Teufelsgeist“ jako celek každopádně platí za zklamání a jednoznačně nejhorší řadovou Urfaust.


24 komentářů u „Urfaust – Teufelsgeist“

  1. Mi zase ta první skladba připadá hodně hluboká až magická. Při jistých fázích zpěvu mi běhá mráz po zádech.

  2. H., který album Urfaust bys mi doporučil na začátek? Vím, že je to blbá otázka, když neznáš můj vkus, ale mám radši syrovější věci než ambient. Díky a nešťastný a neveselý!

    1. Dovolím si přihodit kompliaci Ritual Music for the True Clochard – fajn průřez nejzásadnější etapou v lepším zvuku.

  3. Mně první skladba nepřipadá hluboká, je úplně normální, ale jeho hlas obsahuje snad všechny emoce. Je až nadpozemský. Možná by to mohl nazpívat ještě líp, ale pak by to mé srdce asi neuneslo. Díky tomu si umím představit jak zpíval Orfeus. Tohle už byla opravdu árie, jak jsem si furt přála, takže jsem spokojená.

    1. Vylitej Karel Gott vs. nadpozemska kvalita, tomu říkám kontroverzní materiál. Já se teda novým Urfaust směju.

      1. Jo, místy to jako Karel fakt trochu zní, ale Karel byl dost populární a uznávaný zpěvák a i ten by možná smeknul a uznal, že na tohle je malej Gott. Ale tak pár operních pěvců hlavně těch z minulostí by to asi překonalo… já si ty tři minuty pustila snad 30x.

        1. Schválně si pokusně zkuste poslechnout třeba Nessun dorma. Pokud vás to nedokáže dojmout, pak s váma holt nic emočně nehne a pak je jasný, že podobný věci nikdy neoceníte.

          1. Operu teda nesnáším, nesleduju a neznám, ale k týhle árii jsem se dostal přes ” Stoletýho staříka, který vylezl z okna a zmizel ” a páč Alan i Jurij byli oba sympaťáci a správný vochlastové, tak jsem si ji poslechnul .. a vida, jsou árie, který jsou skvělý. A ” Teuifelsgeist ” nevidím jako takovej průser. Je pravda, že při výběru Urfaustí hudby víceméně automaticky sahám po ” Der freiwillige bettler ” .. ale tohle prostě není takovej průšvih.

          2. Nessun dorma je dobrá skladba, ale ani třeba celá Turandot mě nebaví. (A nebyt Pavarottiho, kdo by ji asi znal…) Operu posloucham a i na ni chodím, to na smesnosti nových urfaust nic nemění. Kvalitu špičkových zpěváků tam nenacházím, ale samozřejmě nic nikomu nechci brát…

          3. Vanena: mně se třeba víc líbí podání od Boccelliho. Jinak otázka, kdo by znal Turandot bez Pavarottiho je dost nejapná. Turandot je zajímavá už svým pohádkovým příběhem i bez hudby. Byla by to slavná opera a nádherná, známá árie i kdyby se žádný Pavarotti nenarodil. Ten test nebyl na to, jestli je Nessun dorma dobrá skladba, o tom pochybuje jen debil, ale jestli tě dojímá…
            Nemám tak dobré uchu, abych věděla, jestli je lepší pěvec Pavarotti, Boccelli, nebo jak moc za nima IX. kulhá, ale vím, že emoční náboj je dost podobný.

  4. Je to taková pohádková muzika, a to se zřejmě neodpouští :))) Ale mě to nějak nesere, svou atmosféru to má…

    1. Zdravim SCMG a všem přeju Všechno nejlepší do nového roku, zejména Milanovi, operu bych do toho netahal, Gotta už vůbec ne; ta deska není žádnej průšvih, má svou kvalitu. Mějte se dobře.

      1. Děkuji pěkně, taky tak. Proč do toho netahat operu nebo třeba dechovku, jestli to madam Třítečkovou dojímá, proč to nesrovnat. Je to žena, že, a ty mají ten dojímací aparát takovej vyladěnější než my, maskulinní necitové. Mě teda to přízračný Devítkovo krákorání nedojímá. Ale co třeba na týhle placce vítám, to je návrat k tý zpotvořený nizozemsko- německý hatmatilce, k týhle hudbě to sedne víc než angličtina.

        1. Taky byste to měli vyladěný, kdybyste se toho nebáli. To je o tom, že tyhle věci uměle od malička potlačujete. Ale nechci sem zas tahat sexismus…

          Ono není ani vůbec fér srovnávat dílo vrcholového mistra, který skládal pro jiné totálně vrcholové mistry, s metalovým zpěvákem, který těžko říct jaké má školy, a asi běžně nezpívá vrcholová díla a ani mu je nemá kdo složit. Bohužel mě ale vůbec nenapadá nic bližšího, s čím ho srovnat.

          1. Mně připadá Puccini v rámci operní literatury trošku jako Nightwish v rámci metalu. Zní to dobře, ale pak jsou věci, ve kterých je o dost víc muziky.

  5. … A to je právě ta potíž internetových diskuzi, že si navzájem vůbec nerozumíme. Nessun dorma mega zpopularizoval Pavarotti na turnaji Italia 90, takže “kdo by ji znal” je otázka v tomhle kontextu, ta skladba je mnohem znamejsi, než Turandot.

    Jestli má pro tebe zpěv IX na novým Urfaust podobný emoční náboj jako Boccelli a Pavarotti, k tomu nemam co dodat.

    1. Turandot možná zpopularizoval pro moderní obecenstvo on. Jenže populární byla dávno, dávno před ním a nejspíš ho dalece přežije. Árie všeobecně jsou často známější než opera samotná, tedy aspoň pro moderní publikum.
      Dodat k tomu ani nic nemůžeš. To jak jsi to napsal zní dost dehonestačně, ale pořád jsi nenapsal, jestli tě Nessun dorma dokáže skutečně dojmout. Myslím, že nejsem sama, pro koho takové emoce v hlase IX. má. I v komentech na YT jsem takové věci četla. Tím nechci říct, že ty blbě slyšíš, prostě to jen necítíš.

      1. “k tomu nemám co dodat” / “ani k tomu dodat nic nemůžeš, ale zní to dehonestačně” :DDDDDDD

        nessun dorma mě někdy dojímá a někdy sere (například v reklamě), nefunguje jako automat na brečení.

  6. Urfaust bola srdcovka. Empty space… bolo pre mňa celkom sklamanie. The Constellatory… ma o to viac bavilo. A nový album je total nuda, strata času pre mňa. Napriek tomu som stále fanúšikom a nehodlám lámať nad nimi palicu.

  7. To nový album je ze všech Urfaust počinů asi nejslabší a zpěvy v úvodím songu á la ožralej Gotťák úplně otřesný. Zůstávat fanouškem ale má smysl, minimálně live tahle kapela zůstává věrná své nejpravější esenci a hraje i nadále kultovky z Geist is Teufel a Ritual Music for the True Clochard. A věřím tomu, že až budou dělat novou desku, která nebude jen rychlokvaška pro doplnění ginu, bude to zase o chlup lepší.

    1. Baví mě jak musíte zdůraznit, že nad kapelou jako hůl nelámete :D Jako by snad defaultně dával logiku přístup – oblíbená kapela nahrála blbý album -> už si od nich nikdy nic neužiju! :D

Napsat komentář

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna.