Vader - Tibi et igni

Vader – Tibi et igni

Vader - Tibi et igni
Země: Polsko
Žánr: death metal
Datum vydání: 30.5.2014
Label: Nuclear Blast Records

Tracklist:
01. Go to Hell
02. Wherer Angels Weep
03. Armada on Fire
04. Triumph of Death
05. Hexenkessel
06. Abandon All Hope
07. Worms of Eden
08. The Eye of the Abyss
09. The Light Reaper
10. The End

Hodnocení:
Kaša – 7,5/10
H. – 6,5/10
Ježura – 7,5/10

Průměrné hodnocení: 7,2/10

Odkazy:
web / facebook / twitter

Když se řekne Polsko a metalová hudba, jsem si jist, že vám okamžitě naskočí na jazyk trojice death metalových veličin, jež si na tamní scéně utvořily takový nepřekonatelný triumvirát kapel, které mezi sebe jen stěží pustí další jméno. Mám tím na mysli samozřejmě Behemoth, Hate a Vader. Právě posledně jmenovaní platí za jméno nejslovutnější, protože loni oslavili jubilejních 30 let na scéně, a když se člověk pohlédne za desítkou studiových alb, které “Tibi et Igni” předcházejí, tak vlastně ani nemůže narazit na vyloženě špatný počin a parta kolem základního stavebního kamene Vader, Piotra Wiwczareka, i letos potvrzuje, že je stále při síle.

Navázat na minulé “Welcome to the Morbid Reich” nebylo jednoduché, protože i když to byl počin v rámci diskografie relativně klasický a na jistotu sázející, tak to bylo mimořádně šlapavé album, které nemělo hluchých míst a potvrzovalo pozici Vader jakožto mistrů svého řemesla. Na klasické studiové zářezy sice Vader už nemají, ale přesto mají jejich aktuální alba stále co říct a jinak tomu není ani u “Tibi et Igni”, jehož titul by se dal volně přeložit jako “Tobě a ohni”. Ten oheň, peklo a žár je pak, zdá se, ústředním motivem alba, protože už jen fantastický obal Joea Petagna (Motörhead, Pink Floyd a zástupy dalších) spolu s lyrickým námětem několika skladeb je jasnou deklarací toho, kam Vader tentokrát míří.

Takže jaké že “Tibi et Igni” je? Přesně takové, jak vyhlíží, aniž byste z něj slyšeli jedinou notu. Nesmlouvavé, agresivní, přímočaré a na poměry Vaderovských počinů od dob “Impressions in Blood” klasické. Není to bráno jako vyložená výtka, protože dokud to bude šlapat a bavit, tak ať si Peter klidně podobná alba točí, nic proti tomu, ale přesto bych uvítal nějaký moment překvapení. Něco, co jsem za ta léta od Vader ještě neslyšel a něco, co by mě zvedlo ze židle. Ale budiž. Novinka zabíjí a zabíjí s jistotou. Drtivý zvuk, ostré riffy, přesná bicí artilerie a nesmlouvavý Peter, jehož vokál je jako dobré víno a který patří mezi mé vůbec nejoblíběnější death metalové řvouny (ačkoli nedisponuje úplně charakteristickým death metalovým chropotem), jsou už dávno poznávací znamení, na něž se můžete spolehnout. A letos se na tomto nic nemění, takže nemusím zdržovat popisem toho, co všichni známe.

“Go to Hell” na úvod nabízí sice klišovitý titul, pod nímž se skrývá neméně klišovitá hudební náplň, ale co si budeme nalhávat, právě kvůli takovým šlupkám jsou Vader tam, kde jsou. První dvě minutky patří orchestrálnímu předehře, při kterých se otvírá pomyslné peklo, do něhož Peter spolu se svými třemi kumpány posluchače hodí, jakmile hrábne do strun svého šestistrunného mazlíčka. Mladý novic za škopky, James Stewart, zapadl do kapely od svého příchodu v roce 2011 skvěle a nejen tuto píseň žene neúnavně kupředu. Vrcholem “Go to Hell” je druhá polovina po kytarovém sólu, kdy se spustí bicí sypačka, jež postupně spěje k brutálnímu závěru. “Where the Angels Weep” je ještě energičtějším kusem, kde je všechno zlo nacpáno do dvou minut a nebýt chvilkového zpomalení, tak bych řekl, že v ní není čas na odpočinek. “Armada on Fire” je pekelná nálož rychlého death metalu, kterou šperkují doprovodné vokály (nebo několik různých stop Peterova řevu?) a činí ji tak ještě neurvalejší, než tak dělá vlastní hudební obsah. Skvělý flák.

O tom, že k Vader vždy patřil thrash metal, není třeba polemizovat, protože nejinak je tomu i nyní, a přestože rychlejší tempa k tomuto dojmu svádí velmi často, tak mně přijde nejthrashovějším válem “Abandon All Hope” spolu s následující “The Light Reaper” z druhé poloviny, která šikovně cituje kytarové postupy Slayer (to chaotické kytarové sólo, panečku!). Právě v těchto skladbách mi Vader přijdou nejsilnější a vzhledem k tomu, že jich na podobné vlně s neuvadající kvalitativní laťkou je na “Tibi et Igni” většina, tak není důvod hledat nějaké mouchy. Že “The End” nebo “Triumph of Death” neničí krky tak jako ten zbytek, už je jenom drobná vada na kráse, která se dá velkoryse přehlédnout.

Navíc, misky vah na celkově povedené dílo stahuje dvojice atmosféričtějších zástupců desetiskladbového počinu, jmenovitě pak “Hexenkessel” a “The Eye of the Abyss”. Obě si pohrávají s klasickými nástroji v podobě krátkého intra a obě přináší jedny z nejlepších momentů celé desky. Na “Hexenkessel” se mi líbí ta její neurvalost, ačkoli zpočátku budí dojem rytmicky neotřelé záležitosti, ale jakmile spustí bicí mašinerie, tak ji až do pochodové závěru nelze ukočírovat. “The Eye of the Abyss” překvapí melodickou kytarovou linkou, která ji v úvodu a závěru protkává. Mezi tím pak číhá bestiální death metal, jenž bez lítosti zničí všechno a všechny. A tak to má být.

Přesně takové, jako jsou na “Tibi et Igni”, si Vader představuji. Nesmlouvaví a zaručeně sví. Peter se nikam nežene a vlastně to ani nemá zapotřebí, protože jeho parta je zárukou kvality, na kterou se lze spolehnout snad v každém ohledu. Minule mi sice “Welcome to the Morbid Reich” udělalo malinko větší radost, ale na druhou stranu je to o chlup lepší než předposlední “Necropolis”. Prostě a jednoduše tady máme novou placku Vader, která je hodná velikosti jména, pod nímž se titul “Tibi et Igni” výjimá. Přestože jsou obě kapely co do velikosti i hudební náplně přeci jen někde jinde, tak si nemůžu odpustit menší srovnání a s ním spojené potvrzení dosavadní držby mistrovského pásu pro vítěze za nejlepší death metalovou desku roku krajanům Behemoth, jejichž “The Satanist” je mi prostě o něco blíž. Ale to nedělá z Vader žádné srágory, protože album natočili opět velmi dobré.


Další názory:

Jednoduše řečeno, “Tibi et Igni” je prostě jenom další album Vader – nic víc, nic míň. Samozřejmě, nedá se těmto polským veteránům upřít, že mají svůj (ne úplně nízký) standard, pod který nejdou, že mají svůj charakteristický a do jisté míry vlastně i nezaměnitelný sound a že ta jejich muzika má pořád koule – a o “Tibi et Igni” tohle všechno platí stejně tak. Na druhou stranu, při vší úctě, kterou k téhle kapele mám, mi to už prostě začíná připadat až moc na jedno brdo. Posledním albem, jež mě opravdu upřímně bavilo, bylo nářezové “Impressions in Blood” – následující tři nahrávky, tu nejnovější nevyjímaje, už mi mezi sebou začínají docela splývat a baví mě čím dál tím méně, navzdory faktu, že kvalita tam pořád je, o tom se samozřejmě nehádám. Jasně, Peterův vokál má stále říz, riffy mají švih jak prase, tempo je smrtící, ale i tak mě “Tibi et Igni” dokáže nejvíce upoutat jen v těch několika málo momentech, v nichž Vader trochu vybočí z klasického death metalového hoblování, což se týká songů “Hexenkessel” a především dvojice “The Eye of the Abyss” a “The End”. Nicméně i přes všechno, co jsem řekl, se mi to v zásadě stále líbí a na 6,5 bodu to pořád s přehledem stačí.
H.

Návrat ke kořenům hlásili Vader už s předchozí deskou “Welcome to the Morbid Reich”, ale teprve na “Tibi et Igni” mi připadá, že to dotáhli do konce. Pár výjimek jako “Hexenkessel”, “The Eye of the Abyss” nebo “The End”, které hrají na rozvážnější a epičtější strunu, se sice najde a ještěže tak, protože desku příjemně prosvětlují, ale zbytek je buď naprosto zběsilý, neurvalý a thrashem načichlý oldchoolový náklep, nebo jen o malý kousek méně zběsilý, ale o to čitelnější a drtivější death metalový buchar. Kvalita je samozřejmě vysoko, protože Vader zřejmě špatné album nahrát ani neumí, v současné sestavě jim to navíc šlape takřka ukázkově a “Tibi et Igni” je toho důkazem, protože ten materiál je vážně ve všech ohledech velice dobrý a místy úplně skvělý. A i když jsem se dlouho nemohl zbavit otravného dojmu, že až si zase někdy budu chtít pustit nějakou mrdu od Vader, “Tibi et Igni” to navzdory všem svým kvalitám asi nebude, nakonec si i tohle album sedlo a můžu být naprosto spokojený. Úplný skvost to sice není a fláky jako “Litany”, “Impressions in Blood” a další jsou prostě lepší, “Tibi et Igni” však kvalitativní laťku Vader v žádném případě neshazuje, songy “Triumph of Death”, “The End” a zejména “The Eye of the Abyss” jsou opravdu parádní a celkově jde o hodnotný příspěvek do diskografii téhle polské legendy.
Ježura


Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna.