Země: Německo Žánr: pagan metal Datum vydání: 5.10.2012 Label: NoiseArt Records Tracklist: 01. Willkommen 02. Guten Tag 03. Frei wie der Wind 04. Was nicht darf 05. Blut un Feuer 06. Angriff 07. Horizont 08. A Thousand Eyes 09. Wieder mal verloren 10. Gedanke und Erinnerung 11. Leben 12. Anti 13. Apokalypse Hodnocení: Ježura – 3,5/10 H. – 2,5/10 Průměrné hodnocení: 3/10 Odkazy: web / facebook / twitter

Pokud si dobře pamatuji, o německé kapele Varg se na těchto stránkách už hovořilo mnohokrát, a nemyslím tím zdaleka jen novinky nebo reporty. Důvod je prostý – většina redakce shledává tvorbu téhle kapely tak špatnou, že se hodí leda tak jako náplň nelichotivých přirovnání a vděčný zdroj stížností nad zoufalým stavem pagan metalové scény. Dnes je však na pořadu dne namísto různých kopanců a sarkastických poznámek plnohodnotná recenze, která by měla nabídnout plus mínus objektivní obrázek o tom, jak si na tom vlastně Varg hudebně stojí, takže konec srandy, buďme taky jednou vážní.

Ono to ale nebude zase tak jednoduché, protože mám dojem, že si z posluchačů dělá srandu samotná kapela. Jinak mi totiž opravdu nejde do hlavy, co by mohlo stát za názvem “Guten Tag”, kterým se aktuální novinka honosí. Jedna spojitost by se ale přeci jen našla – název je nemlich stejně pitomý jako 90 % materiálu, který je na desce prezentován. A když zde mluvím o 90 %, jedním dechem dodávám, že těch zbylých 10 % na tom sice není tak moc zle jako zbytek, ale ani v nejmenším se nejedná o nic tak zázračného, aby to Varg přineslo byť jen zlomek popularity, které se jim v jejich domovině dostává, nebo dokonce – Cthulhu chraň – nadprůměrné hodnocení.

A co že je na tom tak špatně? Říct že prakticky všechno není úplně diplomatické, takže jinak. Muzika, jakou nám Varg na “Guten Tag” překládají, je dokonalou přehlídkou toho nejextrémnějšího primitivismu, jaký si jen lze představit. Český jazyk pro to má krásný pojem “odrhovačka” – a to je přesně to, co Varg vyprodukovali. Nemám nic proti přímočaré hudbě, ale musí mít něco do sebe. To tahle hudba nemá ani omylem. Je to prachsprostá hoblovačka s invencí, která dosahuje snad záporných hodnot a kdybych měl srovnávat, tak proti Varg hrají zajímavou hudbu i Kabát. Důvodem je zcela evidentní neschopnost nejen složit něco opravdu zajímavého v širším měřítku, ale dokonce se nedostává ani většího množství pouze poslouchatelných skladeb, které si nečiní nárok na titul umění. Ale buďme fér, když posluchač vypne mozek a nezatouží po nějaké opravdu slušné muzice, skladba “Frei wie der Wind” a třeba refrén “Gedanke und Erinnerung” asi nezpůsobí akutní krvácení do mozku a jako podklad k nějaké úplně jiné činnosti bych si je snad i dovedl představit. To je ale, jak jistě sami uznáte, na více než tři čtvrtě hodinové desce o třinácti skladbách zoufale málo, a když těmto v rámci možností obstojným počinům oponují ultra dementní srágory typu “Angriff” nebo “Was nicht darf” a pak zcela obyčejné hovadiny, člověk rázem zapomene, že deska obsahuje i momenty, které neškádlí dávivý reflex.

Varg se tentokrát rozhodli být světoví a přizvali si dvojici hostí. Ironií osudu je však skutečnost, že obě skladby, kde se pánové Jonne Järvelä (Korpiklaani) a Päde Kistler (Eluveitie) realizovali, jsou neméně stupidní než ty v čistě bavorské režii. V prvním případě (“A Thousand Eyes”) sice Jonne joikuje sympaticky, ale jinak dokonale tupé skladbě to moc nepomáhá. Stejná skladba se navíc pyšní tak strašlivě debilním textem, že jsem skoro rád, že nerozumím německy, takže se mi podobného zjištění nemůže dostat ani u ostatních skladeb. V druhém případě pak ani nejde o nikterak úchvatné dudácké vystoupení a celá skladba navíc zní jako bohapustý obšleh In Extremo. A když jsme u těch obšlehů, zajímalo by mě, jestli je do očí bijící podoba grafického motivu přebalu s tím od Caliban (“The Awakening”) jen čistě náhodná, či nikoliv…

Ani hostující muzikanti tedy “Guten Tag” na přitažlivosti nepřidávají, takže zbývá jen to, na co od začátku nadávám – zoufale úporná skladatelská impotence. Když si vzpomenu, co se dá vykouzlit s jednou, neřkuli dvěma kytarami, při poslechu “Guten Tag” se mi otevírá kudla v kapse, protože Varg občas používají dokonce tři kytary, ale ty přitom hrají takové nesmysly, až se hory zelenají. Jak už jsem zmínil, občas se sice vyloupne pasáž, která nezní úplně hrozně (když už se tak děje, děje se tak většinou v refrénech), ale nic to nemění na tom, že i tyhle ojedinělé záblesky nemají s dobrou hudbou co do činění, takže se v nejlepším případě dá hovořit o slušně provedené odrhovačce nebo její části. A jelikož už mě vážně nenapadá, co na adresu téhle muziky napsat (kdybych chtěl, mohl bych tuhle recenzi shrnout několika málo větami – tak strašně o ničem ta muzika je), tak si ještě rýpnu. Jakkoli mi to dříve vadilo, po zkušenosti s “Guten Tag” mi totiž už tuplem nedochází, proč jsou Varg řazeni do škatulky pagan metal. Tohle album s ním totiž nemá společného prakticky nic – atmosféra nulová, inteligentní inspiraci mytologií taky aby člověk pohledal, a že s omalovánkami na obličeji tuhle a támhle zazpívají o lese nebo vlkovi, to za argument vážně neberu… A jestli by se někomu zachtělo nesouhlasit, račte si nejdřív pustit Bathory a teprve pak něco vykládat.

Chtě nechtě ale musím uznat jednu věc – mají to chlapci dobře vymyšlené, protože s výjimkou oněch dvou vypíchnutých hudebních zločinů a několika dalších pasáží, které nutí mozek, aby si to hodil, je to sice pořád pitomé až hrůza, ale když tomu posluchač nevěnuje pozornost, prohučí mu to ušima a nenechá za sebou větší škodu. Pořád ale platí, že kdokoli rozumný by se měl téhle desce obloukem vyhnout, protože je opravdu velmi špatná nebo chcete-li zoufale málo dobrá, záleží na měřítku, které chcete používat. Poslech “Guten Tag” otravuje, je fyzicky nepříjemný a věřte mi když říkám, že náslech téhle desky na recenzi byl solidní očistec. Nakonec ale mohu být spokojený – čekal jsem, že to bude blbost, a ona to opravdu je blbost, takže všechno v nejlepším pořádku. A teď už to nechci nikdy slyšet…

Další názory:

Podobně jako kolega, ani já nemohu mít pro Varg jakákoliv slova chvály, právě naopak. Klidně to řeknu na rovinu – tuhle kapelu nemám a nikdy jsem neměl rád. Jenže s každým novým albem a každým dalším koncertem mi tihle červeně počmáraní ocasové, nejspíše bojující ve jménu hudební primitivnosti, dokazují, že k tomu mám sakra dobrý důvod. Varg jsou jednoduše dokonalým ztělesněním toho, jak se dobrá hudba nemá dělat; jejich produkce je tak neskutečně tupá, až z toho slzí oči, bolí mozek a zvedá se žaludek. Nemám víc co k tomu dodat, je to prostě hnůj.
H.