Země: Nizozemsko Žánr: progressive black metal Datum vydání: 23.5.2019 Label: Argento Records / Sentient Ruin Laboratories / Tartarus Records Tracklist: 01. De val 02. De kwelling van het bestaan 03. Vergif 04. Het bedriegende oog 05. Verder van het licht Hrací doba: 32:13 Odkazy: facebook / bandcamp K recenzi poskytl: Sentient Ruin Laboratories

Nizozemský jednočlenný projekt Verwoed na sebe pozitivně upozornil již před třemi lety, kdy vydal své debutové minialbum „Bodemloos“. I když, označení debutové je možná trochu nadnesené, poněvadž Verwoed ještě předcházela starší inkarnace s názvem Woudloper, nicméně ta neměla dlouhého trvání a zanechala po sobě všehovšudy tři skladby rozprostřené na jedno EP a jeden single. Zájemci je mohou nalézt na Bandcampu Verwoed, ale já osobně jsem si je doposud nepustil, tudíž nemohu soudit, jak na tom jsou s kvalitou a jestli se dokážou vyrovnat tvorbě pod aktuálním jménem.

S jistotou ale mohu říct, že pod názvem Verwoed už Erik B. tvoří muziku, kterou byste možná měli chtít slyšet, pokud ji ještě neznáte. „Bodemloos“ sice nějakou skutečnou díru do světa nebo vítr na scéně neudělalo, dovolím si ovšem tvrdit, že kdo si tohle minialbum pustil, ten se do poslechu dlouhohrající prvotiny „De val“ nemusel příliš nutit. A udělal jedině dobře, poněvadž řadovka svého předchůdce ještě překonává a servíruje chytrý a progresivněji laděný black metal, který bez větších problémů či zaváhání snese i přísné parametry.

Přitom je zajímavé, že Verwoed nehraje žádnou onanii plnou melodií, vyhrávek, krkolomných riffů a velkých motivů. Na první poslech to vlastně celé zní docela nenápadně. Musím se však přiznat, že i tohle se mi na „De val“ potažmo Verwoed líbí. Nejedná se o desku, která by vám nutně a neustále potřebovala připomínat, že je jakože hrozně intelektuální a inteligentní, ale jakási umírněnost a do určité míry i introverze patří k jejím velkým kladům. Kdo poslechne jednou a povrchně, uslyší obyčejné album, jakých zdánlivě vychází spousta, a půjde o dům dál. Kdo k tomu zkusí přistoupit o trochu zodpovědněji, bude odměněn. A tentokrát to myslím vážně.

Ono se to zpočátku vážně nezdá, ale „De val“ je skutečně výtečné album. Když tak o tom přemýšlím, vlastně nemám v rukávu vůbec nic, co bych mu mohl vytknout. Prakticky každá pasáž na nahrávce má svůj význam i svou kvalitu a nějak si nevybavuji moment, který by mi přišel výrazně slabší. Nakonec možná i proto „De val“ na první poslech působí tak nenápadně, protože z něj nevystupují žádné výrazné chvíle, které by člověka usadily na prdel. Nicméně skutečnost, že si Verwoed drží konstantní a v neposlední řadě i vysokou laťku prakticky po celou dobu trvání nahrávky, je ve finále nejen oceněníhodné, ale možná ještě lákavější než pár skvělých pasáží a mezi nimi vata.

Přinejmenším takový přístup významně podporuje trvanlivost materiálu, což je ostatně další ctnost, kterou se „De val“ určitě může pochlubit. Deska u mě rostla docela pozvolna, ale o to delší dobu, což samozřejmě myslím jako klad. A o to silnější je pak finální porozumění.

Poslech „De val“ bych tedy doporučil například těm z vás, kdo slyšíte na jména jako Furia a jim podobné kapely. Dokážu si ale představit, že vás Verwoed bude bavit i v případě, že si ujíždíte na letošní desce L‘acéphale, a určitě bych se nehádal s nikým, kdo by v dílčích pasážích našel podobnost s francouzskou blackmetalovou školou. „De val“ ovšem není pouhým výtažkem toho nejlepšího odjinud, nýbrž sebevědomou a svébytnou nahrávkou. V Nizozemsku bez nějakého zbytečného hypu roste hodně zajímavá kapela, kterou byste neměli ignorovat.