Země: Portugalsko Žánr: raw black metal Datum vydání: 25.12.2018 Label: Harvest of Death Tracklist: 01. Untitled 02. Untitled 03. Untitled 04. Untitled Hrací doba: 46:08 Odkazy: – K recenzi poskytl: Harvest of Death

Možná jste si všimli, že v Portugalsku se v posledních letech nenápadně zformovala jakási vlna ohavného syrového black metalu. Ohavného takovým způsobem, až je produkce těchto skupin a projektů určena výhradně pokročilejším posluchačům, jimž nevadí, že to zní tak zvěrsky, protože si bzučivý garážový sound naopak vychutnávají.

Asi nejviditelnějším představitelem tohoto trendu (chápejte bez pejorativního zabarvení) je projekt Black Cilice vydávající pod známou značkou Iron Bonehead Productions. To je ale jen špička ledovce, pod pomyslnou hladinou se skrývá další kopa smeček s tvorbou, která potěší příznivce té nejhrubší blackmetalové špíny. Loni jste kupříkladu mohli zaznamenat silně atmosférickou desku „Portals“ od Candelabrum, zmínit lze i jména jako Cripta Oculta, Ordem Satânica, Voëmmr, Trono além morte nebo Occelensbrigg.

Dalšími hříšníky, o jejichž pekelném počínání si dnes budeme vyprávět, jsou i Vetala. Dvoučlenná formace patří k seskupení Black Circle (originální název!), v němž najdete další podobně zaměřené projekty Mons veneris, Decrepitude, Irae a Rainha cólera. Většinou se pořád jedná o zvukové prasárny. Některé jsou dobré, jiné méně. V některých případech je zvuk relativně poslouchatelnější (poslední věci Irae), v dalších jde jen o zbytečný bordel, v němž není slyšet vůbec nic. Například jediný demosnímek Rainha cólera je už skutečně na hranici únosnosti / poslouchatelnosti a zajímavého na něm není vůbec nic.

To je ale samozřejmě relativní. Dokážu si představit, že existují extrémisté, jimž i Rainha cólera přijde v pohodě. A naopak bude hodně lidí (tipnul bych si, že těch bude víc), kteří za antihudební chlív označí už album jako „Retarded Necro Demential Hole“, přestože dle mých chutí se ještě jedná o počin, v němž spatřuji nějaký smysl a řád.

Čímž ale nijak nepopírám, že „Retarded Necro Demential Hole“ má zvuk jak z prdele. Což někomu může znít jako definitivní potvrzení toho, že jej kapela jako Vetala nemusí zajímat, ale já to tak úplně negativně nevnímám. A věřím tomu, že jsou mezi vámi tací, kteří rozumí, jak to myslím. Je nesporné, že právě chlívácký sound je asi nejvíc určujícím znakem „Retarded Necro Demential Hole“. Syrovost a špína jsou vyhnány do extrému takovým způsobem, že poslech do sluchátek prakticky bolí. Bicí znějí, jak kdyby Vetala třískali do plechových hrnců. Ve sklepě. O půlnoci. A před pěti minutama obětovali kozu, pannu, batole a tvojí babičku.

Ne, vážně. „Retarded Necro Demential Hole“ zní na první poslech opravdu odpudivě. Kór když se nikdo nesere s nějakým intrem nebo rozjezdem a od první vteřiny se začne jebat do plných. Formálně jde o bestiální primitivní black metal hodně hrubého zrna. Když to všechno dáte dohromady, vyjde jednoznačný výsledek – název „Retardovaná necro dementní díra“ desku vystihuje naprosto přesně. Ponechám na vašem uvážení, jestli vám to zní zajímavě, anebo odpudivě.

Na straně druhé, tohle jsou prakticky jen prvotní dojmy. Ne, že by album takové ve skutečnosti nebylo – samozřejmě je. S přibývajícími poslechy (pokud tedy na ně máte odvahu) se ale ukáže, že jde jen o jednu tvář „Retarded Necro Demential Hole“. Při troše snahy se z toho bince dají vytáhnout i kytarové vyhrávky, místy skoro až melodie, hezky předoucí baskytara, leckdy až vygradované momenty a všeobecně docela zajímavé pasáže. Příklady lze nalézt prakticky v každé z přítomné čtveřice nepojmenovaných skladeb. Přestože přístup Vetala je víc punk a fuck off než atmo, některým chvílím se určitá náladotvornost upřít nedá. A to aniž by portugalská smečka ztrácela svou primitivnost, která po celou dobu zůstává jedním z hlavních poznávacích znamení nahrávky. S trochou nadsázky bych řekl, že místy je to tak primitivní, retardované, dementní a nekrotické, až je to skoro avantgardní.

Nepochybujte o tom, že „Retarded Necro Demential Hole“ je záležitost určená výlučně velmi úzkému okruhu fanatiků. Ale i to je svým způsobem lákavé. Jedná se o album vhodné pouze pro velmi specifické posluchačské rozpoložení, ale za správné konstelace funguje mnohem lépe, než by se mohlo zdát z letmého poslechu ukázek. Já osobně v tom zajímavost rozhodně vidím. Přinejmenším je to opravdu choré, což prostě cením.