Země: international Žánr: death / black metal Datum vydání: 29.3.2019 Label: Season of Mist Tracklist: 01. Something Wicked Marches In 02. Praevalidus 03. Total Destroy! 04. Monolilith 05. Truth and Consequence 06. Last Ones Alive Win Nothing 07. Everlasting 08. Diabolus est sanguis 09. Marching On Hrací doba: 38:17 Odkazy: facebook / twitter / bandcamp

Když se dá dohromady tzv. superskupina, zákonitě roste pozornost. Je to vlastně propagace zadarmo. Logicky. Děje se tak poměrně často a někdy se to povede, namátkou případy Cream, Fantômas, Mad Season…, ale vzpomeňme třeba na takový Voodocult. Chuck Schuldiner, Millie Petrozza, Dave Lombardo nebo Jim Martin v jedné kapele? A co z toho bylo? Velký hovno. Takže jména samozřejmě nejsou zárukou kvality, ale to je snad všem jasné. Zůstaneme v extrémním metalu, protože dnešní povídání se týká seskupení Vltimas, v jehož řadách působí David Vincent, Flo Mounier a Rune Eriksen známý jako Blasphemer. Tedy vtipně podobné složení jako v případě projektu Nader Sadek.

Vltimas neponechali nic náhodě. Nahrávka „Something Wicked Marches In“ vyšla u známé stáje Season of Mist a o obal desky se postaral současný král této disciplíny Zbigniew M. Bielak. Zároveň si neodpustili ani některá klišé, jako třeba už samotný název kapely, v němž je použita latina, takže Vltimas se vlastně čte ultimas, a stejně tak musí mít přinejmenším jedna skladba latinský název. To jsou dva aspekty, přes které v extrémním metalu dnes prostě nejede vlak. V tomhle pomyslném odfajfkovávání si „povinností“ však nejde pouze o vizuální stránku věci, ale i o hudbu samotnou.

Skladatelsky se „Something Wicked Marches In“ nijak výrazně neohlíží zpět za domovskými kapelami svých členů, tedy Cryptopsy, Mayhem a Morbid Angel, naopak tvoří vlastní zvuk, který je současný, moderní. Samozřejmě je poznat, že tu pěje právě Vincent a riffy pocházejí z Blasphemerova pera, protože jejich styl je prostě tak moc signifikantní, že to jinak nejde, ale dohromady v tomto složení tvoří hmotu, kde o žádné písni nelze se stoprocentní akurátností říci, že náleží třeba do katalogu Morbid Angel.

Záměrně jsem výše vynechal Mouniera, jelikož právě on svým výrazivem na „Something Wicked Marches In“ za zbylou dvojicí zaostává. Hudba je to sice tvrdá, chaotická, občas nesourodá, ale přesto možná až překvapivě přímočará. Nečekejte tak zvěrstva, která za škopky předvádí v Cryptopsy. Spíše pečlivě doplňuje Blasphemerovy riffy. Ty jsou stěžejním materiálem celého alba. Takřka každá skladba stojí na nosném riffu o nichž je obecně třeba napsat, že i přestože nejsou nijak inovativní, ba spíše naopak předvídatelné, jsou ve většině případů povedené a od prvního poslechu jsou jakýmsi vodítkem po hlavní ose desky. Vincent jenom dokazuje, že jeho nezaměnitelný vokál i přes country eskapády stále dokáže ve svém hrdle rozvášnit, a to přesně tak, jak si ho pamatujeme – hluboce, a přesto srozumitelně. Ve výsledném mixu je možná záměrně posazen vysoko, takže na sebe poutá hlavní pozornost.

Je to vlastně zřejmé už ze složení kapely. Death metal tu převládá nad black metalem, ale od obojího je tu dost. Produkci má „Something Wicked Marches In“ velkolepou, je jasné, že je tu snaha o skutečně veliké dílo se vším všudy. Jak už jsem psal, skladatelsky je to hudba přímočará, až se mi chce napsat podbízivá. Struktura písní se drží předpisu o slokách, refrénech a sólech, tempo dokáže být zlověstné, ale umí i zmírnit a hned několik písní má až hitový potenciál. Mašírovací tempo úvodní „Something Wicked Marches In“, dramatičnost „Praevalidus“ a „Monolilith“, výpravnost „Last Ones Alive Win Nothing“ nebo energie „Diabolus est sanguis“, to vše jsou vlastnosti, které dokáží oslovit posluchače napříč metalovým spektrem, ať už jde o posluchače Behemoth, Belphegor nebo třeba právě Mayhem a Morbid Angel.

Právě díky této snaze o široký záběr na extrémně metalovém poli se „Something Wicked Marches In“ nevyhne ani momentům na hranici stupidity („Total Destroy!“) a neustálého pocitu přílišného tlačení na pilu („Monolith“), jako by si říkali, že tam ještě musíme dát tuhle mezihru a tady trochu víc atmosféry, jen aby to splňovalo všechny náležitosti pro úspěch na současné scéně. Písně se sice zaryjí do paměti takřka na první dobrou, ale nemohu říci, že by to bylo kvůli tomu, jak moc mě baví. Nejvíce jsem si oblíbil rubanici „Everlasting“, která však sklouzne i do plíživých vod, ne neznámým klasickým Morbid Angel. Tento kus a první dvě skladby bych tak uvedl za to nejlepší, co „Something Wicked Marches In“ nabízí. Všichni tři borci jsou však známí díky daleko uhrančivějším válům, jimž tyto nesahají ani po kotníky.

Prvotina Vltimas je průměrným albem, z něhož je znát přílišná vykonstruovanost a předvídatelnost. Nejedná se o žádnou senzaci a pokus o velkolepé, triumfální album se nepovedl. Poslouchá se to sice velice snadno a plyne to rychle, ale pocity uspokojení se neodstavují. Nabízí se srovnání s „Kingdoms Disdained“, poslední řadovkou Morbid Angel. Obě desky jsou na tom vlastně docela stejně. Je tu sice několik dobrých momentů, ale ani ty nezabrání pádu do průměru, ze kterého není návratu do alespoň zběžné, natož pravidelné rotace v přehrávači.