Země: Bosna a Hercegovina Žánr: black metal Datum vydání: 10.9.2020 Label: Black Gangrene Productions Tracklist: 01. Being-Towards-End 02. L’appel du vide 03. N N N 04. The Poetics of Absence 05. The Grandiose Return to the Void Hrací doba: 41:45 Odkazy: web / bandcamp

Než mě do světa Black Plague Circle stáhlo vynikající druhé album Obskuritatem, tak jsem o existenci bosenského kruhu věděl například díky Cave Ritual a navazující kapele Void Prayer. První jmenovaní hráli primitivní raw black bez přidané hodnoty, ale ani novější inkarnace zasvěcená prázdnotě nepřinesla zpočátku nic ohromujícího. Debut „Stillbirth from the Psychotic Void“ mi sice poskytl záminky si ho v průběhu posledních třech let párkrát pustit, ale novinka ho překonává minimálně rozdílem třídy. Ona vůbec kvalita bosenských nahrávek se za tu dobu povážlivě zvedla. Plamen fanatismu nezeslábl, ale zároveň členové vyzráli po stránce hudební i řemeslné.

Výstižně pojmenované nové album „The Grandiose Return to the Void“ v mnoha ohledech představuje dosavadní vrchol Black Plague Circle, neboť se jedná o desku s velkými ambicemi, které se Void Prayer podařilo víceméně naplnit. Black metal zde představený má díky své autenticitě, dramatičnosti a síle potenciál oslovit i širší publikum, jež dříve sklánělo hlavy před zfanatizovanými díly francouzské scény.

Void Prayer si vystačí se základním metalovým formátem dvou kytar, basy, bicích a intenzivního křiku a jak už je u Black Plague Circle v posledních letech zvykem, vokál je prvotřídní a nezapomíná se, jak moc dokáže blackovou nahrávku nakopnout kvalitní basa. Každopádně, to co slyšíte z desky, kapela stoprocentně zahraje i live, o čemž se můžete přesvědčit na předcházející rehearsal kazetě, která předmětné album avizovala už loni a sdílí název s nejvýraznější skladbou „The Grandiose Return to the Void“.

Stává se Vám někdy, že je hudba strhující natolik, až se vám chce při poslechu řvát? Dle mého skromného názoru se Void Prayer pár takových pasáží podařilo stvořit a nejlepším případem je druhá půle „L’appel du vide“. Kurevské riffy, co těžko vyhnat z hlavy, jsou ale i jinde. O to více mě třeba mrzí, že zatímco při úvodu desky se mi z náporu riffů křiví tlama, tak natahovaný závěr „Being-Towards-End“ mě brzy začal srát. I ona korunní skladba se rozjíždí trochu unyle a třetí „N N N“ mě taky baví tak cca na půl. Druhá půle (strana B vinylu) mě sice na kousky netrhá jako vybrané pasáže ze startu, ale určitě ji považuji za konzistentnější. To je další z důvodů, proč ve mně po skončení setrvává tak (ne)příjemně tíživý pocit.

Jak dlouho se k prázdnotě a jejím modlitbám budu vracet v budoucnu, to ještě nevím, ale za ten měsíc od vydání jsem nahrávku poslouchal skoro každý den. Proto je recenze příznivější, než jsem plánoval, byť jedním dechem dodávám, že se Void Prayer po žánrovém mistrovství pouze natahují. Sice způsobem, který je minimálně úctyhodný, ale pořád tu něco málo chybí, třeba celková konzistentnost. Ale i to je víc, než lze říct o většině kapel, a proto patří „The Grandiose Return to the Void“ moje doporučení.

Mimochodem, zmínění Cave Ritual byli letos obnoveni a budou s Void Prayer existovat paralelně. Pokud vám ponuře-triumfální tvář recenzované desky vyhovuje, mohli byste dále zkusit letošní dvouskladbové EP Arjen, no a jestli chcete od zdejších revenantů raději slyšet pořádnou surovost, tak demo Niteris – „Our Death, His Monument“ stojí za poslech taky.