Země: USA Žánr: technical death metal Datum vydání: 26.6.2020 Label: 20 Buck Spin Tracklist: 01. Desiccated Whispers 02. Sacrosanct Delusions 03. Empty, Grand Majesty (Cyclical Descent of Causality) 04. Binded to Unusual Existence 05. Abandoned Reality 06. Solemn Reflections of the Void Hrací doba: 32:27 Odkazy: web / facebook / bandcamp / instagram K recenzi poskytl: Sure Shot Worx

Příznivec technického death metalu si letos docela přichází na své. Přehlédnout nová alba Ulcerate nebo Imperial Triumphant asi nešlo. Není to ale zdaleka jenom o těchto dvou jménech. Pokusím se nastínit situaci na několika málo příkladech. Své novinky představili veteráni Afterbirth a Defeated Sanity, v nabídce jsou i úleťárny jako Pyrrhon či Xythlia, no a samozřejmě se urodilo také několik prvotin, s nimiž se hlásí třeba formace Cryptic Shift nebo VoidCeremony. A je toho určitě mnohem, mnohem víc, ale to jsem naneštěstí neslyšel.

Dnes jsem se rozhodl věnovat posledním jmenovaným, tedy VoidCeremony, rodákům z Kalifornie. Existují už od roku 2013, ovšem dosud se projevovali pouze skrze épéčka. Ty se jim za ty roky nastřádaly tři, takže zřejmě usoudili, že už je ten pravý čas na něco pořádného a reprezentativního – tím se stává „Entropic Reflections Continuum: Dimensional Unravel“. Ze sestavy asi nejvíce pozornosti vzbudí bubeník Charles Koryn, který mimo jiné působí také v Ascended Dead, Funebrarum nebo znovu rozjetých Bloodsoaked. VoidCeremony ale založili kytaristé Garrett Johnson a Jon Reider, kteří k sobě později přizvali basáka Iana Manna (ten tu ale nehraje, viz níže) a právě Koryna.

Novinka „Entropic Reflections Continuum: Dimensional Unravel“ ukazuje, jak VoidCeremony od svého vzniku vyrostli. Samozřejmě se těžko srovnává demíčko s kanální produkcí (jimiž ta první dvě EPčka de facto jsou) a profi studiová práce, ale poslední vydané EP „Foul Origins of Humanity“ už znělo dobře a minimálně na jeho příkladu mohu říci, že se VoidCeremony na novince zlepšili, a to po všech stránkách. Zajímavé je, že první dvě krátké nahrávky vykazují také znaky black metalu, po těch se však slehla zem. Přitom dvě skladby z „Entropic Reflections Continuum: Dimensional Unravel“ pocházejí právě z „Cyclical Descent of Causality“, druhého EP VoidCeremony.

„Entropic Reflections Continuum: Dimensional Unravel“ se dá z hlediska provedení označit za to klasičtější pojetí technického death metalu. Signifikantním momentem celého alba je bezpražcová basa, takže odkaz Atheist nebo Death se nad VoidCeremony vznáší výrazně. Na rozdíl od žánrových pionýrů jsou však VoidCeremony přeci jenom tvrdší, čímž mohou dát vzpomenout například na Immolation, Morbid Angel či australské StarGazer, kteří si s baskytarou taky užili své. Ostatně tu bezpražcovou baskytaru tady obsluhuje právě Damon Good, zakladatel StarGazer, který si tu na hostovačku uloupil ty nejzábavnější momenty pro sebe, haha. V hudbě VoidCeremony se tato technika vyjímá velice dobře a je fakt radost poslouchat každý moment, kdy o sobě dává Good svým nástrojem vědět – a že se tak děje často. Vzhledem k tomu, že tohle zas tolik kapel nepoužívá, se to jen tak neoposlouchá.

Dalším zásadním aspektem první desky VoidCeremony je její produkce. To je fakt žrádlo. Živočišná, zřetelná a zároveň těžká a v kombinaci s hudbou až surrealistická. I díky tomu si tady ta basa může tak příst. Prospívá to ale i ostatním nástrojům, zejména bicím, jejichž tvrdé údery si budete pamatovat. Zvukově se rovněž dá „Entropic Reflections Continuum: Dimensional Unravel“ přirovnávat ke sluncem prolitým deskám jako „Piece of Time“ nebo „Human“. Sci-fi estetika a zájem o okultismus však pomáhá VoidCeremony znít o něco temněji, a skladbám tak zdejší produkce výrazně pomáhá k dosažení zajímavé atmosféry.

VoidCeremony to zpravidla nejvíce sluší, když se ve skladbách něco děje. Kombinace zatěžkaných morbidních riffů a rychlých výpadů v úvodní „Desiccated Whispers“, melodické kytary a rozvolňující se tempo „Empty, Grand Majesty (Cyclical Descent of Causality)“ nebo vrstevnatost „Abandoned Reality“ patří ke skutečně skvělým momentům desky. Ony se dají nějaké najít po celé délce alba, a to z většiny nahrávky činí atraktivní poslech. Škoda ale, že „Entropic Reflections Continuum: Dimensional Unravel“ disponuje také méně oslnivými party.

Ty nastávají právě v případech, kdy píseň po delší dobu ustrne na jednom místě, třeba když bicí klepou „Sacrosanct Delusions“ kupředu, ovšem může to začínat už trochu nudit. Podobně hluchá místa tu prostě jsou. Nebo když je tatáž stopa ukončena bubenickým sólem, které působí jak zapomenutý fragment z nějaké zkoušky. To bych označil spíše za přešlap, nad nímž se dá přimhouřit oko, avšak poslech to vždy zbytečně naruší. Rovněž konec poslední skladby „Solemn Reflections of the Void“ působí dost líně. Samotný motiv je sice fajn, ale je podivně rychle useknutý. Tato místa tak výsledný dojem z prvotiny VoidCeremony bohužel srážejí, nicméně o kvalitní a povedenou nahrávku se jedná i tak.

Myslím, že VoidCeremony se se svým prvním zářezem „Entropic Reflections Continuum: Dimensional Unravel“ představili v dobrém světle. V rámci žánru toho moc lepšího ke slyšení za poslední roky nebylo. Pod krásnou obálku napěchovali půlhodinku zajímavého materiálu, ke kterému se budu rád vracet. Do budoucna určitě mohou předvést ještě něco silnějšího, takže jakmile budou chystat další placku, určitě mě to bude zajímat.