Země: Německo Žánr: black metal Datum vydání: 20.8.2020 Label: Casus Belli Musica Tracklist: 01. Всесожжение 02. Отравленный кубок 03. Аква тофана 04. Ночь жатвы 05. Что помнят курганы 06. Мокошь 07. В тумане у базальтовых колонн Hrací doba: 44:39 Odkazy: facebook / bandcamp K recenzi poskytl: Casus Belli Musica

Německé kapele Burnt Offering neboli Всесожжение věnuji svou pozornost z velmi jednoduchého důvodu – působí zde Asbath a Cerritus / Blind Idiot God, tedy dva členové Darkestrah. Darkestrah mám fest rád a myslím si, že se jde o výtečnou muziku. Dovolím si tvrdit, že v jejich diskografii nenajdete špatné album; některé konkrétní počiny jsou pak skvost jak svině. Minimálně první tři řadovky jsou zkurveně fenomenální – kdo tvrdí něco jiného, ví akorát tak piču.

Dle řečeného je asi zřejmé, že nepohrdnu ani vedlejšími projekty jednotlivých členů, zvlášť když těch bokovek zas tolik není. Třeba bubeník a poslední zakládající člen Asbath sice mlátil do škopků ve slušné řádce formací (z těch nejznámějších můžeme zmínit Nargaroth, Woodtemple nebo Trimonium), ale povětšinou jen jako nájemná puška.

Z těch skutečných vedlejšáků stěžejních členů Darkestrah vlastně stojí za řeč snad jenom dvě věci. Asbath a Resurgemus mají bokem kapelu Faustus, již loni po mnoha letech vzkřísili a vydali první minialbum „Lipsia“. Tu druhou je pak právě Всесожжение. Všechny názvy i texty této formace jsou v ruštině, protože právě z Ruska pochází Cerritus, jenž má ostatně na starosti textovou stránku i v Darkestrah.

Всесожжение se poprvé prezentovali demosnímkem „Беснование“ z roku 2015. Ten jsem svého času poslouchal, ale dneska o něm nevím už prakticky nic s výjimkou matné vzpomínky, že to byla docela slabota a že po hudební stránce to za pozornost nestálo ani za mák. Z tohoto důvodu jsem se do poslechu první řadovky „Жатва“ nijak zvlášť nehrnul i navzdory napojení na Darkestrah, protože jsem se na tohle nechal nachytat už před pěti lety.

„Жатва“ jsem si vlastně pustil spíš náhodou a nakonec jsem došel k názoru, že deska přece jenom bude stát za podrobnější poslech. Novinka totiž Всесожжение představuje v mnohem příznivějším světle, než se to svého času dařilo „Беснование“.

Всесожжение o sobě tvrdí, že vznikli za účelem hraní archaického black metalu vycházejícího ze skandinávských klasiků raných devadesátých let a počátků ukrajinské školy. Proti tomu se toho asi nedá moc namítat, protože nastíněné vlivy na „Жатва“ určitě zaslechnout lze. Na druhou stranu, u jaké blackmetalové formace nejde alespoň vzdáleně slyšet vliv severských praotců, ať hodí kamenem. Tím chci říct, že to zas tak zásadně přesně určení vlastně není. Tak či onak, minimálně tohle prohlášení napovídá, že byste od Всесожжение neměli čekat vůbec nic originálního, což rozhodně sedí.

Nahrávku otevře skvělé (!) folklórní intro v rámci úvodní stopy „Всесожжение“. Skoro mi až přijde škoda, že se na „Жатва“ podobných hrátek neobjevuje víc, protože dál už se objeví jen nějaké náznaky v předposlední „Мокошь“.

Vyloženě špatného se na „Жатва“ každopádně nenachází snad nic, ale určitě se najde dost pasáží, v nichž se neděje nic extra. Всесожжение zde praktikují vcelku obyčejný black metal, jehož provedení posluchačův jemnocit neurazí, ale určitě nejde o nic, z čeho by měl člověk být nadšený. Takových chvil se na „Жатва“ nenachází úplně málo, což ve výsledku znamená, že nahrávka do žádné vysoké ligy nepatří. K tomu je potřeba o dost méně vaty.

Obyčejné momenty však Всесожжение dokážou kompenzovat těmi lepšími, jichž se tu také nechá nalézt nezanedbatelné množství. Objevují se i dobrá střední tempa a v některých místech se kapela nezalekne ani epičtějšího nádechu, jejž podtrhuje střídmé použití kláves – o ty se jako host postaral Resurgemus, tedy další člen Darkestrah.

À propos Darkestrah – návaznosti na domovskou formaci se také dají vystopovat, a to nejen díky Asbathově specifické hře. Třeba z některých chvilek v „Отравленный кубок“ nebo „Мокошь“ to lze cítit dost jasně. Mně osobně to ale vůbec nevadí, vlastně se pro mě jedná o jedny z nejlepších momentů celé nahrávky.

Celkově bych to shrnul asi tak, že „Жатва“ je fajn album, na němž nenajdete nic zvláštního, neslyšeného nebo snad ty vole svébytného. S tímhle vědomím byste k tomu měli přistupovat, abyste pak případně nebyli zklamaní. I přesto mi ale výsledek zní sympaticky a dokážu si představit, že bych si placku výjimečně pustil i v budoucnu. Oproti „Беснование“ se nepochybně jedná o výrazný pokrok a tím pádem i poměrně příjemné překvapení.