Země: Norsko Žánr: avantgarde metal Datum vydání: 27.9.2013 Label: Season of Mist Tracklist: 01. The Tower 02. Divine – Appalling 03. The Hound 04. Blood on the Trail 05. The Dead Won’t Mind 06. A Knife Between Us 07. The Pulse of Bliss 08. Sleepwalkers 09. Lost Among Liars Hodnocení: Ježura – 8,5/10 H. – 7,5/10 Průměrné hodnocení: 8/10 Odkazy: web / facebook / bandcamp

Vulture Industries z norského Bergenu určitě nepatří ke kdovíjak populárním formacím i na poměry žánru, ve kterém se pohybují, ovšem už nějaký ten rok produkují hudbu natolik zajímavou a neotřelou, že stihli učarovat naprosté většině těch, kteří s nimi kdy přišli do styku. S dvojicí řadových nahrávek na kontě si kapela stačila v undergroundovém prostředí vybudovat velice solidní renomé, a tak se letošní album “The Tower” zrodilo do podmínek na jednu stranu velmi příznivých, na druhou stranu ale také velmi záludných. K datu vydání se totiž s nejvyššími očekáváními upíraly nejedny zraky a Vulture Industries byli tedy v pozici, ze které mohli hodně vytěžit, ale také mnohé ztratit. Po docela dlouhé době ve společnosti novinky ale mohu naprosto odpovědně říct, že “The Tower” je pro Vulture Industries tím albem, se kterým do té doby velice slibná kapela konečně a s plnou platností dosáhne uznání všech, kteří mají všech pět pohromadě. “The Tower” je totiž naprosto skvělá…

…a přitom na první pohled zdaleka nepůsobí jako kdovíjaké zjevení. Vlastně naopak – první poslechy mohou kde koho nechat na pochybách, co se tím vlastně Vulture Industries snaží říct, protože ono to opravdu nejdřív zní jako další sice dobrá, ale napotřetí už ničím speciální deska této kapely. Jenže zdání může klamat. Tvůrčí výrazivo Vulture Industries je sice stále stejně nezaměnitelné a nejinak je na tom i teatrální vokální projev Bjørnara Nilsena, ovšem tentokrát se pánové opravdu překonali a přišli s deskou, která sice zůstává zřetelně věrná odkazu svých předchůdců, ale v rámci identity kapely dosahuje na mety, ke kterým se předchozí dvě desky při vší své kvalitě sotva přiblížily. Debut “The Dystopia Journals” před šesti lety těžil zejména z toho, že jeho prostřednictvím přišli Vulture Industries s něčím do té doby neslyšeným a vtiskli tomu podobu skutečně parádních skladeb, které dodnes neztratily ani špetku své přitažlivosti. Byla to však deska poměrně jednotvárná co do výrazu, protože osmička ač skvělých skladeb se až na jednu výjimku nesla ve velmi obdobném duchu a na nějaké výraznější experimenty zde prostě nezbylo místo. O tři roky mladší “The Malefactor’s Bloody Register” už v tomto ohledu nabídla o něco zajímavější stav věcí, nicméně ani tak nešlo o kdovíjakou přehlídku výrazové variability Vulture Industries a nejvýraznější změnou proti debutu byl zvuk a jistá umírněnost tam, kde bylo “The Dystopia Journals” o kus výbušnější. “The Tower” triumfuje kvůli tomu, že si z obou předchůdců bere to nejlepší, představuje to ve vrcholně vytříbené podobě a vrchem přidává mnoho vlastních přísad.

Asi nejdůležitější charakteristikou “The Tower” je její pestrost. Tentokrát totiž Vulture Industries nejen dokazují, že umí složit muziku, kterou si nikdo nesplete s výtvorem jiných kapel, ale představují tuto hudbu v mnoha podobách, ve kterých jsme ji ještě neslyšeli. Poslech “The Tower” je jak jízda strašidelným hradem, kde na vás z poza každého rohu skáče jiná obluda, ale všechny jsou si zřetelně příbuzné a vyvedené rukou stejného umělce. Jakmile se deska v člověku trochu usadí, ten zjistí, že zde Vulture Industries předvádějí mnoho svých rozličných tvářích, z nichž všechny jsou přinejmenším zajímavé, většinou však opravdu působivé a nejednou přímo strhující. Jak lze zaslechnout třeba v takové “The Hound”, tak neméně barvitá je i struktura jednotlivých skladeb, takže tentokrát nejde o jakékoli jednotvárnosti hovořit ani v náznacích a to je nesmírně dobře. Právě jistá jednotvárnost totiž trochu škodila předchozím dvěma počinům, jakkoli dobré obě desky byly.

Všechna ta pestrost je ale ohraničena jedinečným soundem a skladatelským jazykem kapely a ten ve všech polohách funguje stejně dobře jako dřív, jen působí vyspělejším a promyšlenějším dojmem. Instrumentál je perfektně dotažený, komplexní, bez hluchých míst, disponuje bezpočtem nápadů a je znát, že jej složili zkušení a nesmírně talentovaní hudebníci s velkým citem pro věc. Hudba většinou hraje spíš na rozvážnější a pomalejší notu, ale jak si lze odvodit z proklamované variability, dynamice desky prospívá několik ostřejších a rychlejších pasáží, za jejichž příklad může posloužit třeba vyloženě úderná pecka “Blood on Trail”. Ačkoli je ale “The Tower” celkově velmi vyspělé a vyrovnané album, i z něj ční do nebes řada fantastických pasáží, které celou desku posouvají ještě dál a posluchače nechávají stát v němém úžasu. Snad každá skladba má nějaké takové skvostné momenty, a když náhodou ne, tak je skvělá celá. Taková střední pasáž “The Hound”, refrén “Blood on the Trail” nebo působivé deklamace v titulní “The Tower”, případně “A Knife Between Us”, to jsou věci, které mi zůstanou v paměti hodně dlouho. Dlužno dodat, že velkou poklonu za svůj výkon zaslouží zpěvák Bjørnar Nilsen, který celku přidává snad stejnou měrou jako zbytek kapely svými instrumentálními výkony. Nilsen zde totiž naprosto exceluje a jeho dramatický a mnohovrstevnatý hlas funguje ve všech polohách zcela fantasticky a snad ještě lépe než kdy dřív. Je to ostatně i zásluha Nilsenova polodivadelního výkonu, že “The Tower” zachovává jedinečnou atmosféru dystopického 19. století, která je pro Vulture Industries tak příznačná a ze které je místy cítit i něco na způsob estetiky E. A. Poa. Je to zkrátka podmanivý zážitek nejen po hudební stránce, protože tohle album má prostě přesah.

Po tom všem, co tu padlo, a s přihlédnutím k faktu, že Vulture Industries hrají avantgardní hudbu, mi přijde až paradoxní, že je “The Tower” vcelku přístupný počin. Jistě, i člověku seznámenému s předchozí tvorbou kapely nějakou dobu trvá, než se v něm deska zabydlí a odhalí všechny své krásy, ale určitě se nejedná o dílo, které by jakoukoli svou jednotlivinou mohlo odradit alespoň trochu připraveného laika. A to je další věc, kterou na Vulture Industries potažmo “The Tower” skutečně obdivuji – je to vysoce kvalitní a nesmírně inteligentní hudba plná netradičních postupů a oplývající svojskou atmosférou, ale přesto si od posluchače žádá jen pár hodin času a trochu otevřenou mysl na to, aby si ho získala. A s “The Tower” mají Vulture Industries v rukou zatím nejsilnější argument, jak další takové fanoušky nalákat a ty stávající utvrdit o svých kvalitách. “The Tower” je totiž nejlepší album kapely a potvrzuje, že Vulture Industries patří k tomu nejzajímavějšímu, co může současná avantgardní metalová scéna nabídnout. Upřímně doufám, že stejného názoru dojde i co nejširší veřejnost, protože skrze “The Tower” Vulture Industries s definitivní platností stvrzují svůj status kapely, která si úspěch plným právem zaslouží. Zatím silná 8,5 a kdo ví, jestli s časem ještě trochu nevyroste…

Další názory:

Vulture Industries je kapela, kterou pečlivě sleduji už od debutu “The Dystopia Journals”. Ten se mi opravdu líbil. Na jeho pokračování jsem se svého času velice těšil, a když konečně v roce 2010 pod názvem “The Malefactor’s Bloody Register” vyšlo, rozhodně jsem zklamán nebyl. Také se mi opravdu líbilo. Nyní Vulture Industries přicházejí se třetí řadovou deskou “The Tower”, která se mi rovněž líbí, přesto musím říct, že jsem čekal a doufal, že se mi bude líbit ještě víc. Ta deska je skvělá, vlastně na ní není vůbec nic špatně, všechno, kvůli čemu si jen člověk mohl Vulture Industries v minulosti oblíbit, tu je ve snad ještě vytříbenější a promyšlenější formě. Nicméně jsem měl očekávání asi až přespříliš vysoko, protože přes veškeré kvality “The Tower” jsem se do alba prozatím nedokázal ponořit tak moc, jak jsem očekával, takže čistě pocitově má u mě stále navrch “The Malefactor’s Bloody Register”. A i proto dávám novince “jenom” 7,5 bodu. Nicméně, musím zdůraznit, že i tak “The Tower” považuji za výbornou, inteligentně postavenou a poutavou nahrávku; vůbec není vyloučeno, že postupem času ten svůj názor můžu přehodnotit…
H.