Země: Německo Žánr: progressive black metal Datum vydání: 29.11.2013 Label: Supreme Chaos Records Tracklist: 01. Small Bang Theory (Introduction) 02. The Initial Frontier 03. Fragile Equilibrium 04. Coil of Pipes 05. Digital Dreams 06. Miasma Hodnocení: 7,5/10 Odkazy: facebook K recenzi poskytl: Metal Promotions

Německý sextet Vyre ze spolkové země Severní Porýní-Vestfálsko na první pohled vypadá, jako kdyby šlo o začínající kapelu, ale jak už tomu nezřídka kdy bývá, i přes krátkou existenci jména za tou kapelou nestojí žádní zelenáči. Když v první větě řekneme něco takového, v té druhé by se samozřejmě slušelo ihned dodat, kdože tedy za tímhle projektem stojí – a protože se nepovažuji za hovado, tak to samozřejmě ihned dodám, byť se tak stane až ve větě třetí, jelikož tu druhou mi zabral tento zcela zbytečný slovní chcanec. Sestava Vyre je z velké části propojena se dvě jinými skupinami, jež ovšem k sobě mají také hodně blízko – Geïst a Eïs.

A jaká tedy spojitost mezi všemi třemi kapelami je? Dost jednoduchá. Nejprve přišli Geïst, ale ti v roce 2010 museli kvůli hrozbě soudu od skoro-stejnojmenné formace Geist změnit (respektive zkrátit) jméno na Eïs. A jak že do toho zapadají Vyre? Jejich sestavu tvoří lidé, kteří jsou bývalými členy Geïst, Eïs nebo obou. Jmenovitě jsou to vokalista KG Cypher (v dřívějším působišti Cypher D. Rex), kytaristé Hedrykk (F. Gausenatt) a Zyan a klávesák Doc Faruk. Ti všichni k sobě po odchodu z Eïs přibrali nového baskytaristu T. Maximiliana a bubeníka Androida a pustili se do nového projektu, jímž je právě Vyre.

Pokud byste ovšem čekali, že bude mezi Vyre a bývalým působištěm většiny sestavy nějaká hudební podobnost, asi vás docela překvapí, že s výjimkou příslušnosti k black metalovému žánru toho obě skupiny nemají mnoho společného. Když porovnáme “The Initial Frontier Pt. 1” (jak se jmenuje debut Vyre) s “Wetterkreuz” (tedy aktuální deskou Eïs z loňského roku) nebo vlastně i jakoukoliv nahrávkou, jež vyšla ještě pod hlavičkou Geïst, jedná se o zcela odlišné black metalové světy, jejichž podobnost začíná a končí u naprosto základních věcí, jako že to je metal, že tam jsou kytary, že tam jsou bicí, že tam někdo zpívá a tak dále… Svou atmosférou ta alba stojí úplně jinde.

Dobrá… a kde že tedy Vyre stojí? Jejich muzika je mnohem progresivnější, až avantgardnější – to je první velký rozdíl, který se týká celkového pojetí a uchopení black metalového žánru. A další věc – Vyre se ve své hudbě vydali mimo naši planetu a jali se zkoumat zákoutí vesmírných sci-fi světů. Toliko k rozdílu co do atmosféry.

Teď si všechno, co bylo doposud řečeno, srovnejte vedle sebe… black metal, jeho avantgardní pojetí, vesmírná atmosféra, zkušení muzikanti… také vám z toho vychází, že by mohlo jít o hodně dobrou záležitost? Ano, mně taky – a přesně s tímhle očekáváním jsem také k poslechu “The Initial Frontier Pt. 1″ přistupoval. Rozhodně jsem ale nečekal hudbu, kterou bych měl nějaký větší problém vstřebat. Jenže jak se záhy ukázalo, to album se nakonec stalo mnohem větším oříškem, než jsem předpokládal. Je dost dobře možné, že byla trochu chyba na mé straně, někdo jiný tu nahrávku třeba docení mnohem dříve, ale osobně mi trvalo opravdu dlouho, než jsem “The Initial Frontier Pt. 1” přišel na kobylku, což je o to paradoxnější, že jsem už od začátku slyšel, že je ta deska hodně dobrá, dokonce přímo skvělá, jen se do toho pořád ne a ne dostat, díky čemuž mě to i přes nesporné objektivní kvality zprvu příliš nebavilo, a čím déle tento stav trval, tím více mě to začínalo rozčilovat. Až když měl počet poslechů blíže dvacítce než desítce, se to konečně zlomilo, ta deska začala fungovat i na mě a začala mě vážně bavit. Všechny ty výtečné melodie a chytré nápady, u nichž jsem dříve kvalitu viděl jen z toho objektivního hlediska, mě konečně začaly oslovovat i subjektivně, díky čemuž mohu prohlásit, že je “The Initial Frontier Pt. 1” nahrávkou, u níž se časová investice vyplatí.

Je ale pravda, že Vyre to svému posluchači zas tolik neulehčují. “The Initial Frontier Pt. 1” trvá téměř 50 minut a obsahuje šest skladeb, z nichž ovšem ta první, “Small Bang Theory (Introduction)”, je už jen podle názvu pouhým intrem, jež trvá sotva 40 vteřin. Z toho nám prostou matematikou vychází, že průměrný čas na jednu regulérní píseň činí necelých deset minut. K tomu přidejte, že samotná struktura songů je poměrně nepřehledná, všechny písně jsou hodně členité, nemonotónní, obsahují obrovské množství motivů, neustále se někam vyvíjejí, sloka-refrén vůbec neexistuje, vlastně úplně naopak – snad žádné pasáže se neopakují. Ani v nejmenším nic proti tomu, i takovýhle přístup může fungovat a rozhodně existují podobně pojaté desky, které si mě získaly hned na první, druhý poslech, ale v případě “The Initial Frontier Pt. 1” to prostě trvalo, než to do sebe všechno zapadlo. Jak už bylo řečeno, třeba vám to sedne mnohem dříve a album si budete vyloženě užívat už někdy při druhém, třetím poslechu, ale i o tom to je, že všechnu tu muziku každý z nás vnímá individuálně.

Podle toho, co padlo v předchozím odstavci, je myslím docela zřejmé, že je poměrně bezpředmětné se zabírat jednotlivými skladbami – ostatně jako u většiny takto anti-písničkových nahrávek. V každém z pěti přítomných kusů se nacházejí excelentní momenty, které vám poslouží jako pádné důkazy pro tvrzení, že je “The Initial Frontier Pt. 1” hodně povedenou deskou. Kdybyste mě fakt nutili, abych zvolil opravdu jen jeden “top” song, ukázal bych na finální “Miasma”, ale ani ne kvůli tomu, že by byla nějak výrazněji lepší nebo nápaditější než zbylé kusy, nýbrž proto, že to byla právě ona, která mě na albu chytla jako první a otevřela mi branku k pochopení celého počinu.

Kdybych musel hodnotit někdy po prvním, druhém nebo třetím poslechu, číselně bych se pohyboval někde okolo 5,5-6 bodů, ale vzhledem k tomu, že zjevná kvalita, nápaditost a inteligentní pojetí z té nahrávky sršely už od počátku, asi bych se zdržel hodnocení s tím, že je to objektivně výtečné, ale nějak mi to nesedlo a jaksi jsem to nepochopil. Nyní se dojem z “The Initial Frontier Pt. 1” zvedl natolik, že jsem se rozhodoval mezi 7,5 a 8 body a vlastně se nacházím přesně na jejich hranici. Tu nižší známku dávám možná tak trochu z trucu, že mi to album dalo tak zabrat, než jsem se prokousal k nějakému smysluplnému výsledku, ale hej, to číslo je stejně jenom na ozdobu, hlavní je totiž to, co řeknu nyní: “The Initial Frontier Pt. 1” určitě stojí za zkoušku. Rozhodně se nelekejte toho, co jsem psal výše o té těžké stravitelnosti, protože je dost pravděpodobné, že vám se ta deska otevře snadněji, ale i kdyby ne, nějakého toho poslechu to hodné zcela jistě je – a buď se tím prokoušete podobně jako já a dospějete ke stejnému závěru (tedy že je to výborné a že se budete těšit na “The Initial Frontier Pt. 2”, jež by mělo vyjít v příštím roce), nebo to prostě necháte plavat, půjdete o dům dál a svět se bude točit pořád dál. Ale za ten pokus… za ten to stojí…