Země: Norsko Žánr: black metal Datum vydání: 20.3.2020 Label: Terratur Possessions Tracklist: I. Side A: Whoredom Rife 01. From Nameless Pagan Graves 02. En lenke smidd i blod II. Side B: Taake 03. Ubeseiret 04. Heartland (The Sisters of Mercy cover) Hrací doba: 24:14 (13:16 / 10:58) Odkazy Whoredom Rife: facebook / bandcamp / instagram Odkazy Taake: facebook / bandcamp / instagram K recenzi poskytl: Sure Shot Worx

Taake mám docela rád. Muzika tohoto, nebojím se říct dnes již kultovního norského projektu se mi vždycky líbila. První tři řadovky jsou jednoduše skvosty, které se můžou postavit na roveň největším albům blackmetalové historie. Následující desky se už sice ranou trilogii nedotahují, ale pořád mi přijdou dobré a osobně mě baví.

Na druhé straně bych ale netvrdil, že Taake patří k vyloženým srdcovkám. Je to super kapela, občas si její muziku pustím s obrovskou chutí, ale v pomyslném žebříčku oblíbenosti u mě nepatří na nejvyšší příčky, v důsledku čehož si vystačím s dlouhohrajícími alby. Ta poslouchám docela poctivě (snad jedině na „Stridens hus“ jsem ve své době moc času nenechal, ale ne nutně kvůli kvalitě samotného počinu), neřadové nahrávky však většinou nechávám bez povšimnutí.

Stejný osud jsem měl připravený i pro splitko „Pakt“, kde se Taake potkává s Whoredom Rife. Jak se ale říkává: darovanému promáči na zuby koukej. Vždyť od toho to člověku posílají, aby ten chrup zkontroloval. Hozenou rukavicí jsem nepohrdl, oprášil své stomatologické znalosti a pustil se do díla. Předtím, než se vás pokusím seznámit s výsledky svého bádání, ještě mohu dodat, že pro Taake to nebude jediný letošní split – „Jaertegn“ sdílené s Deathcult, v jejichž řadách ostatně Hoest také působí, vyjde v červnu.

Ohledně vydání se sluší zmínit, že „Pakt“ vyšlo výhradně na desetipalcové gramofonové desce ve třech barevných provedeních – černé, rudé a jakési šedivé s černými šmouhami (říkají tomu „fog“). Každá skupina si pro sebe dle očekávání uzmula jednu stranu vinylu a každá kapela dodala dva songy.

Strana Taake začíná skladbou „Ubeseiret“. Ta se mi zdá docela v pořádku, i když se v rámci Hoestovy tvorby určitě nejedná o nic zásadního. Ale to bych snad ani od krátkohrajícího počinu nečekal. Po většinu doby jde o takový standard Taake, s nímž si Hoest ostudu nedělá; musí se nechat, že se to pořád poslouchá dobře. Tenhle chlápek prostě umí a i „béčková“ písnička je mocně v pohodě. To zásadní se ale začne odehrávat v poslední minutě, kdy se „Ubeseiret“ zlomí do výborné pasáže s čistými melodiemi a právě díky nim to za zapamatování stojí. Ani tyhle přerody sice nejsou pro Taake ničím neviděným či neslyšeným, ale maká to pořád a líbí se mi to.

Druhým trackem Taake je cover „Heartland“ od The Sisters of Mercy. Abych řekl pravdu, po hudební stránce bych to snad nepoznal, tu převzatost prozrazuje spíš text a název. Od gothic rocku je prostě k black metalu docela dlouhá cesta. První půlka coveru každopádně nic moc, ale melodický riff v té druhé zní fajn. Moc mě to ovšem nevytrhlo. Úchylkou na poslech předělávek jsem až na naprosté výjimky nikdy netrpěl a tahle se k těm výjimkám určitě nezařadí.

Whoredom Rife nefungují příliš dlouho, ale – dost pravděpodobně i díky náležitosti ke značce Terratur Possessions, jejíž jméno má zvuk – si svůj díl pozornosti získali. Já osobně jsem jejich muzice nikdy na chuť stoprocentně nepřišel, ale jedním dechem musím přiznat, že jsem nikdy neměl moc trpělivosti to zkoušet a obě jejich alba jsem slyšel jen z rychlíku.

Příspěvek Whoredom Rife na „Pakt“ vesměs potvrzuje moje povrchní dojmy. Skupina odvádí kvalitní a žánrově čistou práci, vlastně se mi to i docela líbí, ale nemám úplně důvod a potřebu to nějak intenzivně vyhledávat. „From Nameless Pagan Graves“ je většinou rychlejší, ale pořád dost variabilní skladba, jíž rozhodně nelze vyčítat absenci vývoje nebo omílání toho samého. „En lenke smidd i blod“ se odehrává ve středním, až výpravnějším tempu, ale ve druhé půli také umí přidat na intenzitě (nikoliv však rychlosti). Nemůžu na to říct nic jiného, než že Whoredom Rife nedělají nic špatně a možná bych jejich řadovkám měl dát další šanci a tentokrát poslouchat pořádněji.

„Pakt“ je každopádně pohodička. Nejde o žádnou zvláštní nebo zásadní nahrávku, ale oběma formacím dělá čest a fans Taake i Whoredom Rife jistě potěší. Pokud ke skalním nepatříte, klidně můžete vynechat, ale když si to poslechnete, taky tím nic nezkazíte a dost pravděpodobně nebudete zklamaní. Tedy za předpokladu, že holdujete black metalu a že si pod black metalem nepředstavujete Purnamu (v takovém případě pro dobro všech radši spáchejte sebevraždu).