Země: Polsko Žánr: black metal Datum vydání: 7.9.2019 Label: Under the Sign of Garazel Productions / Total War Tracklist: 01. I 02. II 03. III 04. IV 05. V 06. VI 07. VII 08. VIII 09. IX Hrací doba: 36:29 Odkazy: bandcamp

Polské Xarzebaal jsem objevil díky jejich příslušnosti k polským labelům Under the Sign of Garazel a Putrid Cult, které vydávají celkem zajímavá svinstva. Samozřejmě ne všechno skutečně stojí za poslech, ale fanoušek surového extrémního metalu, kde je ZLO na prvním místě, si v jejich nabídce určitě vybere. O Xarzebaal se také psalo, že se jedná o nejobskurnější, nejprimitivnější band v Polsku, a něco na těch kecech bylo, každopádně hned první titul jednoduše nazvaný „I“ jsem svého času hodně rychle vypnul. Při zpětném (a letmém) poslechu jedničky a dvojky si myslím, že tam pár poutavě zvrácených nápadů je, ale vracet se k těm titulům nebudu. Ovšem pokud máte rádi portugalský black v tom nejretardovanějším extrému, tak je klidně zkuste.

Každopádně trojka je někde jinde. První dvě nahrávky Xarzebaal dělali společně Warped Blasphemer (nástroje, zvuk) a Witchslaughter (vokál, malby) z Dagorath, kteří hrají mnohem kompetentnější, ale stále velice undergroundovou formu black metalu a mimochodem teď jedou turné s Mgła. Ale zde je jako tvůrce hudby uveden jakýsi Upiór. Možná se jedná o toho samého chlapa s jiným pseudonymem, každopádně „hudební“ proměna Xarzebaal je evidentní.

Produkce „III“ je kanální, defektní, avšak poutavá. Kytary se s klávesami slévají „dokonale“, disharmonické pasáže příjemně řežou a dokonce i basu tu jde slyšet. Neučesaný vokál je hnusný a vůbec mi nevadí, že se Witchslaughter dost okatě snaží napodobit Marka z Cultes des ghoules. Škoda jen těch bicích, protože bubeník nemá cit pro hru, respektive hrát absolutně neumí a „souprava“ zní jak z nějaké rané mrdky od Umbrtky. Zvuk hajtky (nebo co to má být) je na facku a poslech výrazně znesnadňuje.

Chvílemi tu borci také hrají úplné hovno (někomu tak bude znít celá deska), ale převážně jsou Xarzebaal v channelingu zvrácené esence temnot efektivní. Když jsem totiž vydržel první skladbu, zvuk bicích a těch pár dalších výpadků, dostalo se mi poutavého zážitku, který znatelně tížil v hrudi. A to je něco, co od temného blackmetalového hnusu očekávám, takže úspěch. Ideální by bylo, kdyby se s takovým materiálem trochu víc pracovalo, vyházel se bezduchý hnůj a nabouchal to někdo kompetentní ve stylu Ride for Revenge. Pak by možná vzniklo fakt zajímavé ípko, co bych mohl doporučit i širší metalové obci.

Každopádně otrlým se dostane materiálu, za který by se nestyděli ani nemrdlejší členové a stoupenci francouzských Černých legií. Xarzebaal je evokují především přístupem k atmosférické ošklivosti, hudebně bych je spíš přirovnal k chlívům jako Hellvetron, Moenen of Xezbeth, Black Majesty nebo raným Cultes des ghoules. Xarzebaal určitě nepohorší ani fanoušky Abruptum, starých Beherit nebo zmíněných portugalských kakofonií.

Tahle věc je určena výhradně fanouškům satanistického fukk-off metalu postiženým zvlášť těžkou formou hudební mysofilie. Pokud vás někdy berou běsy, že byste se nejraději svíjeli nazí, pomazaní krví podříznutého sousedovic Alíka v otevřeném hrobu a sjetí vzývali všechny ďábly, ať si vás vezmou, Xarzebaal jsou dobrá náhražka, kterou lze praktikovat v klidu domova, ve tmě u svíček.