Země: Německo Žánr: black metal Datum vydání: 1.6.2020 Label: Into Endless Chaos Records Tracklist: 01. Knochen zu Asche, Kronen zu Rost 02. Tievelswizzan 03. Zornvlouch 04. Vreveler 05. Tievelsühtic 06. Verdrieß und Verderben 07. Urgewalt Hrací doba: 38:12 Odkazy: facebook / bandcamp K recenzi poskytl: Sure Shot Worx

Youna je nový blackmetalový projekt z Německa a dle žánrových tradic se jedná o jednočlennou záležitost. Na svědomí ji má chlápek skrývající se pod přezdívkou Mts. Ve skutečnosti se jedná o Alastora, jehož můžete znát z dalších kapel jako Evil Warriors a I I.

S první jmenovanou sebrankou jsem doposud neměl tu čest a ani mě nic extra neláká na tomhle stavu cokoliv měnit. S I I jsem se potkal hlavně na splitku „Miasmal Coronation“ s krajany Lihhamon. To byl podle mého názoru veskrze průměrný počin a právě I I na něm navíc vyznívali jako ta nudnější a méně záživná kapela.

Portfolio Mts mě tedy k poslechu zrovna nenalákalo. Vlastně ani prvotní ukázky ze „Zornvlouch“ mě nijak zvlášť nezaujaly. Desku jsem si tedy pouštěl prakticky bez jakéhokoliv pořádného důvodu, prostě jen tak na ochutnávku. Což neznamená, že bych se na ni dopředu díval skrz prsty nebo že bych očekával další chrchel průměrnosti – to jsem považoval za nutné zmínit, aby to náhodou nevyznělo jako důsledek zaujatosti, když prohlásím, že „Zornvlouch“ je všehovšudy obyčejné album bez jakékoliv přidané hodnoty.

Nebudeme chodit kolem horké kaše, rovnou na to navážu. V případě „Zornvlouch“ se prostě a jednoduše bavíme o obyčejném a nevýrazném počinu. Jednoduše se jedná o takový ten neurážející průměr, který nezní úplně hrozně a pořád mu nechybí určitá úroveň elementární kvality, ale nemá potenciál na to, aby dokázal zaujmout. Skoro jsem chtěl napsat, že nemá na to zaujmout hlouběji, ale „Zornvlouch“ se vlastně nijak zásadně nechytá ani při povrchním vnímání…

A že k povrchnímu vnímání poslech „Zornvlouch“ dost svádí. Samozřejmě nejsem hovado – nebo aspoň ne až takové – takže jsem se pokoušel věnovat desce i nějaký pozornější poslech a nechat jí prostor, aby se mohla ukázat. Ukázalo se akorát tak to, že s udržením pozornosti jsem měl u „Zornvlouch“ dost zásadní problémy. Ať jsem se snažil sebevíc, vždycky jsem zanedlouho upadl do posluchačské letargie, kdy muzika bezbolestně probíhá okolo, ale člověk ji vlastně ani pořádně nevnímá.

Z téhle lhostejnosti dokáže na albu probrat jediná skladba, a sice „Vreveler“. Ne snad, že by byla tak úžasná, ale z jinak nijakého celku vystupuje alespoň jiným pojetím. Na rozdíl od ostatních se snaží hrát víc na atmosféru a stojí primárně na kombinaci rytmiky a chórů. Kytary se přidají až ve finální třetině, díky čemuž „Vreveler“ i nějakým způsobem graduje, což je oproti plochému zbytku fajn změna, ačkoliv jde ve finále jen o povinnou „ritual“ vsuvku, navíc nijak zvlášť poutavou.

Kromě toho se totiž „Zornvlouch“ po celou dobu dost striktně drží rychlejšího black metalu bez ksichtu, bez nálady a bez pořádných nápadů, které by mohly zaujmout. Občas sice blackmetalový základ pročísnou zmiňované chóry i v dalších stopách, třeba „Knochen zu Asche, Kronen zu Rost“ nebo „Tievelsühtic“, ale určitě se nejedná o nic, co by člověka zvedlo ze židle. Obzvlášť když něco podobného převedlo už tolik kapel před Youna a mnohdy v násobně poutavější podobě.

Nakonec tedy ze „Zornvlouch“ vylezla dost nezáživná nahrávka. Nečekal jsem od ní nic a stejně mě dokázala zklamat. Jasně, nejde o vyložené bahno, z něhož by se člověk posral, pochcal a poblil zároveň, ale to, že existují i mnohem horší a víc amatérské věci, je hovno argument. Pořádnou echtovní mrdku si navíc aspoň zapamatujete. Tohle je jenom plytká nuda, na niž člověk zapomene pět minut po jejím dohrání.