Země: Švédsko Žánr: space rock Datum vydání: 31.1.2020 Label: Kommun 2 Records / Sound-Effect Records Tracklist: 01. QSO 02. Oneironaut 03. Crystal Dunes 04. Laboratory 1 05. The Outskirts of Reality Hrací doba: 44:00 Odkazy: facebook / bandcamp

Kosmické průzkumníky Yuri Gagarin ze Švédska jsem si zamiloval už dávno. Hned jejich dlouhohrající bezejmenná prvotina byla super. EP jednohubka „Sea of Dust“ mě taktéž bavila. Snažení Yuri Gagarin pak vyvrcholilo v druhém řadovém opusu „At the Center of All Infinity“, jenž nabídl bez keců výstavní psychedelický rock s hypnotickou vesmírnou náladou. Nejpozději tady jsem si plně uvědomil, že Yuri Gagarin mají potenciál na to, aby nebyli jen další kapelou, která se mi prostě líbí, a zařadili k těm opravdu oblíbeným formacím.

Od vydání „Sea Dust“ a „At the Center of All Infinity“ uběhlo něco přes čtyři roky, v jejichž průběhu Yuri Gagarin co do nového materiálu mlčeli. U skupin, které se vám jenom prostě líbí, většinou nebývá příliš velká motivace je v takovém hluchém období sucha poslouchat, ale tihle Švédové u mě v zapomnění neupadli. Postupně jsem si na LP dokoupil všechny dosavadní nahrávky a také jsem je docela pravidelně objížděl jehlou gramofonu. Asi je docela evidentní, že na třetí placku „The Outskirts of Reality“ jsem se tím pádem těšil fest…

Když se do světa dostaly první ukázky z „The Outskirts of Reality“, příliš mě nezaujaly. Jednalo se ale jenom o kraťoučké úryvky sestříhané ze všech písní, takže jsem nevyhlašoval žádnou paniku. Jak totiž známo, psychedelický rock nejlépe působí na dlouhých plochách, kde má prostor roztáhnout svoje chapadla a posluchače podmanit. Hned první poslech „The Outskirts of Reality“ v celé jeho délce jasně potvrdil, že tomu tak skutečně je, protože se jedná o další výstavní desku, s níž se Yuri Gagarin posouvají ještě o další stupínek blíž dokonalosti.

Základní recept zůstává stejný. Yuri Gagarin tepou hypnotickou rytmiku, jejímž prostřednictvím si posluchače omotávají kolem prstu. Změny tu nicméně jsou. „The Outskirts of Reality“ zní soustředěněji, Švédové své kompozice budují trpělivěji a nenechávají okolo létat vyjetou sólující kytaru tak často a takovým způsobem jako na „At the Center of All Infinity“. V tomhle ohledu přístup minulého alba nejvíce připomene finální titulní skladba, ačkoliv i na té lze cítit větší koherenci.

Hned úvodní „QSO“ dost překvapí. Yuri Gagarin se v ní totiž s ničím moc nemažou a začnou to valit se skoro až metalovou razancí. Některé dílčí momenty jsou nečekaně intenzivní, ale není to vůbec na škodu. Obzvlášť když si i tady kapela udržuje svůj ksicht a charakteristickou náladu, díky čemuž „QSO“ do kontextu tvorby zapadá zcela přirozeně.

Vrchol nicméně přichází s druhou „Oneironaut“, jež nabízí přesně to, kvůli čemu jsem si space rock (krautrock, psychedelic rock atd.) tak zamiloval. Naprosto podmanivá muzika, „trippy“ atmosféra a trans, jemuž se dá jen těžko uniknout (ne snad, že by to člověk měl chtít). Když se postupně do skladby přidá jednoduchá, leč mimořádně sugestivní melodie, nastává stav absolutní blaženosti. Zkurvená nádhera, kámo; tohle prostě musíš slyšet.

„Laboratory 1“ je minimalistická ambientní mezihra, jež plní podobnou úlohu jako „I See No God Up Here“ na „At the Center of All Infinity“. „Crystal Dunes“ a titulní „The Outskirts of Reality“ už mají svým pojetím blíže stylu minulého alba, ale přinejmenším ta první jmenovaná ukazuje to, o čem mluvil výše, a sice že novinka zní víc semknutě. Kytara už nekvílí tak zdrogovaně a nevystupuje nad celek, naopak se do něj zapustila jako jeho nedílná součást a kytarová melodie se trpělivě podílí na vývoji písně.

„The Outskirts of Reality“ je každopádně excelentní album, jehož prostřednictvím si Yuri Gagarin opět o kousek posunuli svůj strop. Pro milovníky rockové psychedelie by se mělo jednat povinnost. Ostatní čtenáři by nějaký ten poslech měli zvážit taktéž. „The Outskirts of Reality“ totiž patří k deskám, u nichž si skoro myslím, že se můžou nelíbit snad jen úplně hluchému člověku bez špetky dobrého vkusu.