Hail of Bullets - On Divine Winds

Redakční eintopf #11 – říjen 2010

Hail of Bullets - On Divine Winds
Nejočekávanější album měsíce:
Hail of Bullets – On Divine Winds


H.:
Hail of Bullets – On Divine Winds
Index očekávání: 9/10

Earthworm:
Cradle of Filth – Darkly, Darkly, Venus Aversa
Index očekávání: 5/10

Seda:
Bring Me the Horizon – There Is a Hell, Believe Me I’ve Seen It. There Is a Heaven, Let’s Keep It a Secret.
Index očekávání: 8/10

H.

H.:

Říjen je sice oproti září o dost slabší, ale stejně se i tady najdou dvě desky, jichž se moje ušní ústrojí nemůže dočkat. Jednak to jsou izraelští démoni Melechesh a jejich novinka “The Epigenesis”. Black/thrash v jejich podání je silně ovlivněný právě místem původu a to je to, co z té hudby dělá unikum. Druhou nejočekávanější záležitostí října není nikdo menší holandští all-star death metalisté Hail of Bullets, jimž jsem dal nakonec po vydatném a namáhavém brainstormingu přednost (ale bylo to jen těsně!). Od jejich desky “On Divine Winds” nelze čekat nic menšího než jen mocnou hoblovačku ze staré školy, která drtí všechno a všechny. Debut “…of Frost and War” mě absolutně sestřelil a to bych se na to podíval, aby tomu tak nebylo i u pokračování. O tomhle se ani nemá cenu bavit, to prostě bude sázka na jistotu, neomylně mířený projektil přímo do černého. Stačí se jen podívat na tu sestavu, takoví frajeři nejenže ani nic zkazit nemůžou, ale oni to snad ani neumí. Horký říjnový favorit!

Earthworm

Earthworm:

Abych řekl pravdu, tak jediné album, které mě tento měsíc zaujalo, bylo “Victims of the Modern Age” od Star One, projektu od Arjena Lucassena, jenže… vydání bylo odloženo. A co zbylo? Nic. Prostě nic. Byl jsem tedy nucen sáhnout po Cradle of Filth, kapele, která pro mě jeden čas znamenala mnoho a přišla mi absolutně skvělá. Poslední deska nabídla celkem dost zajímavých songů a nemálo pecek, každopádně to bylo, když u mě Cradle of Filth byli na vrcholu a hudebně jsem byl trošku jinde. A navíc se mi jejich nový singl nijak extrémně nelíbil (+ Dani je našminkován snad nejhůř, jak jsem ho zatím viděl :)). Očekávání rozhodně vypadá jinak, nazvěme to zvědavostí.

Seda

Seda:

Poslední deska této kapely se mi velice líbila, i když “Suicide Season” sklidilo hodně kritiky za to, že se Bring Me the Horizon vydávají moc komerční cestou a snaží se pouze vydělávat. Na debutu kapely se jednalo o čistý deathcore, singl “Pray for Plagues” je dostal ve scéně dost nahoru a frontman Ollie Sykes se stal oblíbeným sex symbolem teen-dívek. To je taky další věc, Bring Me the Horizon se občas sláva připisuje jen díky vzhledu zpěváka. Nic z tohoto neřeším, mně se líbí jejich hudba. Z nového počinu (který se musí takhle blbě jmenovat – pro nás, recenzenty, to není nic hezkého (smích)) je venku “It Never Ends”, zezačátku jsem to bral jako spíše jako popovou hudbu. S odstupem času se mi ale začala tato píseň líbit a na album se pochopitelně těším. Kapela se zkrátka posunula v hudbě hodně jinam. Pokud nevěříte, pusťte si “Pray for Plagues” a bezprostředně potom “It Never Ends”.


Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna.