Powerwolf - Blood of the Saints

Redakční eintopf #26 – červenec 2011

Powerwolf - Blood of the Saints
Nejočekávanější album měsíce:
Powerwolf – Blood of the Saints


H.:
Powerwolf – Blood of the Saints
Index očekávání: 7/10

Earthworm:
Chthonic – Takasago Army
Index očekávání: 7/10

Seda:
Suicide Silence – The Black Crown
Index očekávání: 6/10

Ježura:
Powerwolf – Blood of the Saints
Index očekávání: 7/10

nK_!:
Lock Up – Necropolis Transparent
Index očekávání: 1/10

H.

H.:

I když mě lákají exotičtí black metalisté Chthonic z Taiwanu, jejichž “Takasago Army” bylo z původně zamýšleného června přesunuto na červenec (vypuštěný videoklip mě opravdu pěkně navnadil), a norské progresivní hračičky Communic si rovněž v žádném případě nenechám ujít, nakonec musím vítězství v červencovém eintopfu přiklepnout německo-rumunsko-nizozemským vlkům Powerwolf. Víte, já proti heavy, power a všem příbuzným metalům nic nemám, ale poslouchám v těchto odnožích v podstatě jen staré klasiky, na nichž jsem vyrůstal, a málokdy se stane, že by mne něco novějšího opravdu zaujalo. Ale zrovinka Powerwolf mě svého času sakra dostali už svým druhým albem “Lupus dei”. A stejně tak mě odrovnalo i další “Bible of the Beast”. Výtečný chytlavý power metal s koulema, který si na nic nehraje. Navíc – a to je možná to hlavní – prezentovaný s vtipem a obrovským nadhledem, aniž by Powerwolf upadli do žumpy vyloženě sranda skupin. A to je na dnešní zakomplexované scéně, mezi bezpočtem chachacha kapel a kapel tvářících se vážně jako hovno, už pomalu vzácnost. Těmhle frajerům se snad ani nedá nefandit!

Earthworm

Earthworm:

Než jsem zjistil, že vychází novinka Chthonic, málem jsem dostal infarkt, že nebudu mít o čem psát do eintopfu. Taiwanský black metal od Chthonic je opravdu luxusní záležitost, dost tvrdá a atmosférická (za což jsme vděční hlavně tradičním taiwanským nástrojům) a zároveň melodická a na black metal i chytlavá. Na posledním albu “Mirror of Retribution”, na kterém se to hemžilo samými excelentními skladbami, nebylo příliš těžké vypěstovat si závislost, tak schválně jestli za pár dní, po prvním poslechu, budu zase vypadat jako feťák :)

Seda

Seda:

Červenec je poměrně slabý měsíc. Je tu sice pár kapel, které stojí za poslech, ale žádná bomba, kterou bych denně vyhledával (v obchodech…), jestli už ji mají. Moje nejvetší pozornost tedy připadne Suicide Silence. Pro spoustu lidí modla a naprosto kultovní kapela, mě přijde naprosto obyčejná, až na to, že tvoří trošku lepší deathcore než většina. Přesto se ale o žádný zázrak nejedná a podobně budu přistupovat i k desce. Žádnou pecku nečekám a ona to asi ani pecka nebude. Klasika od Suicide Silence.

Ježura

Ježura:

To by bylo, aby po sobě šly dva měsíce, kde bych se nemoh nějakýho alba dočkat… Jinak řečeno, červenec je opět slabší, ale přeci jenom to není taková bída, jak jsem si na první pohled to tabulek myslel. Po snížení nároků mě zaujali Poláci Decapitated, ale když došlo na lámání chleba, dojeli na to, že jsem od nich slyšel jenom dvě písničky a nejsem si vůbec jistý, jestli mě dovedou zaujmout v širším spektru. A právě to je důvod, proč tentokrát vítězí německo-rumunští neznabozi Powerwolf se svoji novinkou “Blood of the Saints”. Těmhle sympaťákům fandím od loňského Metalfestu a skutečně mě zajímá, jestli se jim i napočtvrté podaří namíchat tak povedený a hlavně zábavný hudební koktejl…

nK_!

nK_!:

Takže hnedka na úvod na rovinu řeknu, že v červenci se vůbec na nic netěším, a proto jsem namátkově vybral jediné album, které mi dohromady nic neříká, ale vím, že se jedná o nějaký all-stars projekt grindcore scény, na který se těší mnoho fanoušků, mezi které se bohužel nepočítám, a pravděpodobně si tuto desku v životě nepustím. Tím jsem se dostal na konec a stačila mi k tomu jedna věta, hehe :-)


Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna.