Ghost - Infestissumam

Redakční eintopf #49 – duben 2013

Ghost - Infestissumam
Nejočekávanější album měsíce:
Ghost – Infestissumam


H.:
Ghost – Infestissumam
Index očekávání: 9/10

Ježura:
Deep Purple – Now What?!
Index očekávání: 9/10

Kaša:
Ghost – Infestissumam
Index očekávání: 10/10

nK_!:
Stone Sour – House of Gold & Bones – Part 2
Index očekávání: 9/10

Stick:
Ghost – Infestissumam
Index očekávání: 8/10

Atreides:
Melvins – Everybody Loves Sausages
Index očekávání: 7/10

Zajus:
Shining – One One One
Index očekávání: 8/10

Skvrn:
Amorphis – Circle
Index očekávání: 9/10

Prý jim Satan přikázal hrát co nejlíbivější muziku, aby mohli polapit duše co největšího počtu lidí – a minimálně u nás v redakci měli úspěch. Nejednoho redaktora pohltilo šílenství jménem Ghost, jejichž blasfemický retro hard rock s psychedelickou patinou je v současnosti na vrcholu popularity; jejich druhá deska “Infestissumam” se tak u nás s přehledem stává nejočekávanějším počinem měsíce dubna. Ostatní redaktoři dále vyzdvihují třeba očekávanou novinku veteránů Deep Purple, další opus norských experimentálních jazz metalistů Shining, druhý díl “House of Gold & Bones” od Stone Sour, Amorphis či jako perličku album předělávek od kultovních Melvins. Inu, podle všeho je rozhodně z čeho vybírat!

H.

H.:

Na duben jsem původně měl hned čtyři velké favority. Jedním z nich byli určitě výteční avantgardní black metalisté Todtgelichter z Německa, kteří patří mezi ten druh kapel, jež jsou na první pohled poněkud nenápadné a v rámci obecného povědomí nepříliš známé, o to však hudebně kvalitnější. Těžko ovšem můžu za současného stavu věcí “Apnoe” označit jako desku, na kterou se těším, protože ji mám od firmy k dispozici na recenzi už od února (smích). Druhým kandidátem bylo bezpochyby “Venomous Rat Regeneration Vendor” od Roba Zombieho, jehož muziku mám prostě rád, ale první ukázka z novinky mě příliš nenadchla a jestli zbytek nahrávky nebude lepší, asi půjde o podobné zklamání jako “Hellbilly Deluxe 2”, jež nabídlo pár skvělých kulervoucích pecek a spoustu vaty. Hlavní souboj se tedy nakonec odehrál mezi francouzskými black metalisty Aosoth (album “IV: An Arrow in Heart”) a švédskými ghúly Ghost (“Infestissumam”). Ti první sice budou dozajista jedním z hlavních černých koňů nejen měsíce dubna, ale možná i celého roku na black metalovém poli (v tomto případě větřím mocnou fošnu), ale nakonec dám svůj hlas Ghost. Okolo téhle skupiny se v poslední době vytvořila obrovská mediální masáž (angličtina pro to má pěkné slovíčko “hype”) a kolikrát je až s podivem, kdo všechno téhle kapele vyjadřuje sympatie a kde všude má reklamy, ale na rozdíl od většiny ostatních záležitostí, které jsou tak obrovsky poháněné reklamou, jsou Ghost opravdu úžasní. Debut “Opus Eponymous” byl svého času prostě unikát, takovouhle muziku nedělal nikdo široko daleko a už tehdy, ještě než začali být Ghost tak mediálně propíraní, jsem si je skutečně oblíbil. Nezbývá než doufat, že “Infestissumam” na svého staršího bratříčka naváže důstojně, protože jestli ne, bude to obrovské zklamání. Nicméně první dvě vypuštěné skladby “Secular Haze” a “Year Zero” naznačují, že by se to povést rozhodně mohlo…

Ježura

Ježura:

Co se mě týče, v dubnovém eintopfu není absolutně co řešit. Po dlouhých osmi letech od vydání desky “Rapture of the Deep” se totiž vracejí legendární hardrockeři Deep Purple a já se na desku “Now What?!” třesu jak předškolní dítko na Vánoce už pěkných pár měsíců. Inu, srdcovka je srdcovka a Deep Purple patří k těm suverénně největším, jakými se mohu pochlubit, takže se vysokému indexu očekávání vážně nelze divit. První dvě uvolněné skladby (“Hell to Pay” a “All the Time in the World”) naznačují, že jsou pánové i přes šest křížků na krku pořád ve vynikající formě, takže ať už je to tady, sakra!

Kaša

Kaša:

Volbeat, Stone Sour, Spiritual Beggars, Amorphis či Sodom – ti všichni si na duben přichystali svá nová alba a spolu s nimi ještě pár dalších, pro mne zajímavých jmen. Zejména na nové Amorphis a jejich “Circle” jsem velice zvědavý, protože na posledních albech předvádí skutečně dobrou formu a věřím, že to zmáknou i tentokrát. Nicméně, všichni se tentokrát museli uklonit před novinkou “Infestissumam” švédských retro rockerů Ghost. Navázat na geniální debut “Opus Eponymous” nebude určitě nic jednoduchého, ale dle prvního singlu “Secular Haze” a další zveřejněné skladby “Year Zero” by výsledek nemusel být vůbec špatný. Tajemná partička je momentálně v kurzu a drží tak v ruce všechny trumfy k tomu, aby všem pochybovačům dokázala, že úspěch prvotiny nebyl žádná náhoda. Jedno z mých nejočekávanějších alb první poloviny letošního roku se blíží a index očekávání to jen dokazuje.

nK_!

nK_!:

Stone Sour jsou pro mě v poslední době tak trochu srdcová záležitost, protože s každým dalším albem tato kapela dokazuje, že ještě zdaleka neřekla své poslední slovo a vždy dokáže přijít s něčím novým, zábavným a neohraným. Celkem mě mrzí, že jsem nemohl poslední počin “House of Gold & Bones – Part 1” sám recenzovat, tak si to alespoň vynahradím u jeho pokračovatele. Už za pár dní!

Stick

Stick:

V dubnu vychází spousta desek, stejně jako tomu je od začátku nového roku. Ale tentokrát jsem ve výpisu neviděl kapelu, ze které bych padal vyloženě do kolen, i když se tam určitě objeví kousky, na které jsem zvědavý. Nakonec jsem ale sáhnul po anonymních Ghost, kteří konečně přinesou světu novou porci své tvorby. Chytlavost bude zajisté opět hlavním jmenovatelem a své posluchače sežere a nevypustí je ven k další muzice drahnou dobu. Těším se na tuhle desku tolik, že zastínila i Amorphis a Sodom. Amorphis mě ovšem tolik nenadchli, protože i jejich poslední album nebyl žádný zázrak, tudíž ani od “Circle” nic moc neočekávám, a u Sodom čekám standard, ale radši nemám vysoká očekávání, abych pak nemusel být zklamaný. Jen Ghost jsou takovým nejjistějším příslibem do následujícího měsíce.

Atreides

Atreides:

Upřímně, delší dobu jsem nevěděl, čím tento měsíc do redakčního eintopfu přispět, neboť většina nahrávek mě tak trochu míjí. Přinejmenším jsem ve většině případů nepolíben předchozí tvorbou kapely natolik, aby mne nadcházející vydání nového alba nějak víc zaujalo, natožpak nadzvedlo ze židle – to platí především o Killswitch Engage nebo Stone Sour. Vzhledem k neznalosti redakcí mohutně očekávaných Ghost mi zbylo snad jen jediné album, a to “One One One” od norských Shining, které může stát za hřích, neboť předchozí počiny tohoto avantgardního kvintetu slibují vskutku kvalitní zážitek. Až poměrně nedávno jsem se dozvěděl tomu, že v dubnu má po roce vyjít nové album Melvins, “Everybody Loves Sausages”, a bylo poměrně rozhodnuto, které album do eintopfu poputuje. Předchozí “Freak Puke” je synonymem pro solidní sludgový náser řízlý rockovou lehkostí, jež je schopný mne uzemnit v téměř jakoukoliv denní dobu, nicméně “Everybody Loves Sausages” jde jinou cestou, má se jednat o album coverů v osobitém podání americké sludgové legendy. Sám Buzz Osbourne se vyjádřil v tom smyslu, že by tímto způsobem rád úkazal fanouškům kapely či hudebníky, kteří měli vliv na vývoj kapely, a krom toho jim takto složil poctu. To na jednu stranu může znamenat skvělý mix mezi osobitým zvukem Melvins a rukopisy takových kanonýrů, jako jsou například Queen, David Bowie nebo Venom, na stranu druhou původní písně přeci jen vždy alespoň trochu svazují v tvorbě. Nu, nechám se překvapit, jak se Melvins povede naroubovat svůj rukopis na předem danou kostru vybraných skladeb a v jakém stylu vykrvácí naše uši tentokrát.

Zajus

Zajus:

Duben bude jedním z těch měsíců, kdy vyjde několik velmi zajímavých alb, a vybrat si favorita tak nebude vůbec jednoduché. Pojďme si tedy ve stručnosti projít, co zajímavého nás čeká. Hned druhý dubnový den vypustí na světlo světa svou novinku zámořští Killswitch Engage. Jako mnozí jsem před lety podlehl kouzlu jejich “Alive or Just Breathing” a následně se smutkem sledoval sestupnou kvalitu jejich tvorby, která souvisela víc s kreativním úpadkem než se změnou zpěváka. Uvidíme tedy, zda návrat Jesseho Leache kapelu nakopne k lepším výkonům. Další ze zajímavých alb bude jistě šestá studiovka norských šílenců Shining. Jejich dosud nejnovější album “Blackjazz” mě potěšilo na mnoha frontách a způsobilo mi několik nehezkých bolestí hlavy. “One One One” tak bude jedno z nejočekávanějších alb měsíce. Jsem také zvědav, s čím přijdou progresivní death metalisté Hacride a melancholičtí Amorphis, což jsou v obou případech kapely, které sleduji jen okrajově, ovšem vysokou kvalitu nahrávek jim upřít jednoduše nelze. V poslední dubnový den pak vyjde třetí dlouhohrající deska “Teethed Glory and Injury” atmospheric black metalistů Altar of Plagues. Kapela oproti skvělému předloňskému počinu “Mammal” slibuje zásadní změny a já jsem tak zvědavý, co zajímavého tato změna přinese. Nejočekávanější deskou měsíce je tedy “One One One”, byť jde o velmi těsný souboj.

Skvrn

Skvrn:

Duben tluče na dveře a s ním přichází i můj první eintopf. Vybrat nejočekávanější album nadcházejícího měsíce mi nedělalo žádný problém. Finští Amorphis se s příchodem dredovaného Tomiho Joutsena neuvěřitelně zvedli a minimálně albem “Skyforger” mě přesvědčili, že ve své třídě jsou opravdovou špičkou. Poslední album však znamenalo mírný útlum a bude rozhodně zajímavé, jak se Amorphis poprali se skládáním nového materiálu. Mimochodem, dva naprosto odlišně znějící odkryté singly prozrazují, že se album rozhodně nebude potýkat s parazitem jménem monotónnost. Moji pozornost určitě zaslouží i norská experimentální formace Shining, jejíž tvorbu jsem objevil teprve nedávno a albem “Blackjazz” mě doslova očarovala. Rozhodně zajímavé bude také sledovat reakce na novou desku šestice Ghost, která si svým debutem, načichlým dávkou ironie, sedmdesátkovým hardrockem a opovržením vůči “vatikánským zvrhlostem”, vysloužila nemalý mediální poprask.


Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna.