Nejočekávanější album měsíce: Black Sabbath – 13

H.: Pest – The Crowning Horror Index očekávání: 7/10 Ježura: Orphaned Land – All Is One Index očekávání: 8/10 Kaša: Black Sabbath – 13 Index očekávání: 9/10 nK_!: Black Sabbath – 13 Index očekávání: 10/10 Stick: Black Sabbath – 13 Index očekávání: 8/10 Atreides: Summoning – Old Mornings Dawn Index očekávání: 10/10 Zajus: Orphaned Land – All Is One Index očekávání: 7/10 Skvrn: Children of Bodom – Halo of Blood Index očekávání: 9/10

Měsíc se s měsícem sešel, člověk aby z toho eintopfu pošel. Úděl šéfredaktorů bývá nelehký a vytáhnout ze všech redaktorů jejich eintopfové příspěvky včas bývá občas docela drama, nicméně i tentokrát se to povedlo (až se tomu člověk diví), takže pojďme na to. Zatímco minulý každý střílel do jiného alba, tentokrát je výsledek poměrně jednoznačný – redakčním očekáváním nejvíce cloumá nesmírně očekávaná nová deska Black Sabbath, díky čemuž si “13” s přehledem odnáší prvenství. Na druhém fleku se také vcelku pohodlně usadilo “All Is One” od Izraelců Orphaned Land, na které se nejvíce těší dva redaktoři. Ta část redakce, která nevolila Black Sabbath ani Orphaned Land, dále doporučuje třeba novinku “Halo of Blood” finských Children of Bodom nebo tolkienovské Rakušany Summoning a jejich “Old Mornings Dawn”. V úplném undergroundu pak zalovil pouze šéfredaktor, který největší důvěru vkládá do fošny “The Crowning Horror” švédských raw black metalistů Pest.

H.:

Po extrémně silném květnu mě červnová nabídka příliš nerajcuje a všeho všudy jsou zde jen tři alba, o nichž bych mohl prohlásit, že se na ně relativně těším, ačkoliv ani v jednom případě to není taková ta extrémní natěšenost, že by člověk nemohl dospat. Určitě se podívám na zoubek očekávanému “Old Mornings Dawn” kultovních Rakušanů Summoning, z jejichž muziky jsem sice nikdy neskákal dva metry do vzduchu jako mnozí další, přesto mám jejich tvorbu poměrně rád. Do mého přehrávače si určitě najde cestu i “Legions of the North” od Månegarm ze Švédska, kteří si u mě stojí víceméně stejně jako Summoning, možná o kousek níž. Největší důvěru jsem se však rozhodl vložit do rukou jiných Švédů – Pest. Tahle raw black metalová zvrácenost vždycky uměla nahrát kvalitní peklo, obzvláště poslední desku “Rest in Morbid Darkness”, na níž Pest svou muziku poměrně zkomplikovali, přidali na atmosféře a to vše zalili množstvím skvělých heavy a thrash metalových sól, aniž by jakkoliv opustili svůj agresivní syrový sound, mám hodně moc rád, takže jsem celkem logicky zvědavý, s čím se dvojice Equimanthorn a Necro vytasí po pětiletém čekání. Pokud budou Pest pokračovat ve stylu nastoleném “Rest in Morbid Darkness”, pak by mohlo jít o jednoho z černých koňů června. Nakonec by se ještě slušelo zmínit, že byla na červen odsunuta novinka Graveland, nicméně vzhledem k tomu, že jsem o “Thunderbolts of the Gods” psal již v minulém eintopfu, nebudu se opakovat a nechávám ji “mimo soutěž” (proto je také na začátku psáno tři, nikoliv čtyři alba).

Ježura:

Letošní červen zaznamená jednu velkou událost – Black Sabbath vydají svoji očekávanou novinku “13”. Jenže co bych to byl za kazišuka, kdybych po vzoru řady redakčních kolegů i já do eintopfu zvolil právě tohle album… Kdepak, Black Sabbath si i beze mě užijí dost pozornosti, takže mohu s klidem zalovit jinde. A moje volba tentokrát padá na izraelské Orphaned Land, kteří po čtyřech letech přicházejí s novou řadovkou. I když mě ta předchozí nijak zvlášť neuchvátila, novinka “All Is One” se začíná rýsovat v podezřele dobrém světle, takže jsem náramně zvědavý, co z ní nakonec vyleze…

Kaša:

Black Sabbath. Je třeba něco dodávat? Nevím, co by se muselo stát, abych v červnovém eintopfu sáhl někam jinam než právě po Black Sabbath a jejich reuniovém albu “13”. Dokonce ani novinka Queens of the Stone Age s Davem Grohlem za bubenickou stoličkou, od které si slibuji ještě víc než od legendy heavy metalu, mě nepřitahuje tolik jako devatenácté album party kolem Tonyho Iommiho. Nemá cenu připomínat, jak dlouho uběhlo od posledního alba s Ozzym za mikrofonem, protože všichni víme, že dlouho, a i díky tomu jsou očekávání neskutečně veliká. První zveřejněná skladba “God Is Dead?” mě hodně baví a zvyšuje tak ve mně naděje na skvělé album. Jediné, čeho se trošku bojím, je stopáž, protože většina skladeb se má pohybovat nad hranicí sedmi minut a nejsem si jistý, zda to kapela utáhne. Spekulace stranou, dočkáme se desátého června, takže do té doby pomalu oprašuji nesmrtelné klasiky jako “Paranoid” či “Sabbath Bloody Sabbath” a připravuji se na jednu z událostí roku.

nK_!:

Myslím, že zde jsou jakékoliv komentáře zhola zbytečné. Black Sabbath? Téměř původní sestava? Po takové době? S prvním singlem, který hravě strčí do kapsy téměř vše, co jsme za posledních několik let slyšeli? A vy se ještě ptáte? Už aby bylo desátého června! Nebo ještě lépe sedmého prosince!

Stick:

Jako velký fanda těchto stavitelů základů tvrdé muziky samozřejmě s napětím očekávám jejich nový počin. Škoda rozchodu s Wardem, ale evidentně už by to stejně nezvládal, i tak zásadní trio zůstává. Bohužel mé nadšení trochu zchladila nová skladba “God Is Dead?”, která mě o svých kvalitách zrovna dvakrát nepřesvědčila, takže doufám, že zbytek materiálu se ponese v lepším duchu. Zanedlouho nicméně tyto úvahy budou pasé, protože již budeme moci tuto desku hltat od začátku do konce. Věřím tomu, že Ozzy, Tony a Geezer své věrné nezklamou a ukážou omladině, že pořád vědí, jak na to.

Atreides:

Už to bude nějaký ten pátek, co jsem zvukovody prohnal vznešenou epiku z dílny pánů Protectora a Sileniuse. A je to už drahně let, kdy vypustili do světa své zatím poslední album “Oath Bound”, které nabízí jednu z mnoha výprav do fantastických světů nejen na motivy Tolkienova veledíla, “Pána Prstenů”. V dlouhé pauze věnovalo rakouské duo mnoho pozornosti svým soukromým, veskrze ambientním projektům, nicméně nadešel čas se připravit na výpravu další. Má volba pro červen je nad slunce jasná, netřeba se zaobírat dalšími alby, jež pomalu plynou k obzoru, a nezbývá než doufat, aby výsledný dojem nebyl stejně studenou sprchou, jakou nám počasí v posledních dnech nabízí.

Zajus:

Začínám být k obsahům svých eintopfů poněkud skeptický. Tradičně si každý měsíc projdu seznam alb, jež mají vyjít, vyberu si ta, která mě zajímají, napíšu o nich nadšeně do eintopfu a následně si je vůbec neposlechnu. Tedy, pochopitelně ne všechny, ale velkou část. Pojďme na to tedy jinudy. Která alba si v červnu zaručeně neposlechnu? Tak třeba Megadeth. Ani ne tak kvůli samotné hudbě, jako kvůli postavě jejich frontmana. Určitě si neposlechnu Children of Bodom, protože mi už není patnáct. Neposlechnu si Amon Amarth, protože nevěřím, že jejich nové album nebude znít jinak než to minulé, které znělo stejně jako předminulé a tak dále. Budu ignorovat i The Black Dahlia Murder, protože od dob “Nocturnal” nevytvořili nic, co by mě zaujalo. Naopak dám nejspíše šanci nové sólovce Serje Tankiana, přestože je každé jeho album jen dalším zklamáním. Možná si pustím i nové Black Sabbath, už jen z úcty k legendě. Šanci jistě dostanou Deafheaven se svým druhým albem “Sunbather”. Jejich debut “Roads to Judah” jsem sice ocenit nedokázal, ovšem přijde mi, že chyba byla tenkrát spíše na mé straně. Na co se těším, je živák “Untouchable” božské Anathemy a zejména pak další počin izraelských velikánů progresivního metalu Orphaned Land, jež nese jméno “All Is One”. Jinými slovy, červen bude měsíc nabitý hromadou nahrávek, ale opravdu natěšený jsem jen na dvě posledně zmíněné.

Skvrn:

Chystaná deska dětí od bodomského jezera pro mě byla ihned po nahlédnutí do seznamu, která alba to v červnu vyjdou, jasnou volbou. Avšak po nedlouhé úvaze nad tím, zda si Finové opět nevyberou slabší chvilku a do světa pustí “Blooddrunk II”, se tato selekce sázce na jistotu rozhodně nerovná. Každopádně tajně doufám, že se “Halo of Blood” podaří a kvalitativně napodobí “Follow the Reaper”, kterou považuji za dosavadní vrchol Children of Bodom. Pakliže bych měl zvolit desku, po jejímž poslechu zaručeně nebudu zklamán, můj výběr padne na novinku Summoning, “Old Mornings Dawn”. Problém je ten, že už měsíc běhá po netu, a zvolit ji po dvaceti posleších jako nejočekávanější desku následujícího měsíce prostě nejde. Mojí pozornosti neunikne ani novinka Amon Amarth, od které si však opravdu nic neslibuji a přinese patrně jen jednu věc stejně tak jako její předchůdci – zajímavé peníze Metal Blade Records. S originalitou to bude zřejmě o poznání horší. O třináctce Black Sabbath se není třeba zmiňovat, vše podstatné již bylo rozebráno výše.

---