Alcest - Shelter

Redakční eintopf #59 – leden 2014

Alcest - Shelter
Nejočekávanější album měsíce:
Alcest – Shelter


H.:
Kampfar – Djevelmakt
Index očekávání: 6/10

Ježura:
Grand Magus – Triumph and Power
Index očekávání: 7/10

Kaša:
Legion of the Damned – Ravenous Plague
Index očekávání: 7/10

nK_!:
Ektomorf – Retribution
Index očekávání: 5/10

Atreides:
Alcest – Shelter
Index očekávání: 8/10

Zajus:
Alcest – Shelter
Index očekávání: 8/10

Skvrn:
Alcest – Shelter
Index očekávání: 7/10

Prvnímu měsíci nového roku – tedy roku 2014, pokud by si tou číslovkou někdo po včerejší alko-smršti nebyl jistý – podle naší redakce suverénně vládne zasněný francouzský projekt Alcest se svou čtvrtou řadovou deskou “Shelter”, kterou si za svého favorita vybraly hned tři sedminy aktuálního redakčního stavu. Jestli se jejich volba vyplatila, to se dozvíme 17. ledna. Docela často ovšem padala i jména jako Kampfar nebo Within Temptation a možná trochu překvapivě hodně redaktorů zmiňovalo i progresivní black metalovou formaci Hail Spirit Noir z Řecka…

H.

H.:

Leden je sice bezesporu zajímavější než dočista hluchý prosinec, ale že by to byla nějaká opravdová bomba, kvůli níž bych nemohl dospat, to zase ne. Pár zajímavých kousků se ovšem najde, o tom zase žádná. Jak jste si už asi všimli, za vítěze jsem zvolil norské black metalisty Kampfar, přestože se musím přiznat, že novinku “Djevelmakt” nevyhlížím s úplnou nedočkavostí, spíše s obavami. Tahle kapela vždycky patřila mezi moje oblíbence a první dvě desky “Mellom Skogkledde Aaser” a “Fra Underverdenen” z let 1997 a 1999 jsou jednoduše klenoty. Obě takřka dokonalé desky v rámci severského syrového mrazivého black metalu s pohanskou aurou, dodnes si těch alb strašně cením a jsem upřímně vážně rád, že obě ve své sbírce vlastním v původních vydáních. I první dvě nahrávky po dlouhé pauze, tedy “Kvass” a “Heimgang”, nebyly vůbec špatné, spíš naopak – jsou to rozhodně excelentní počiny. Ale poté z kapely odešla jedna polovina tvůrčího dua, kytarista Thomas, a na následující řadovce “Mare” se ten výtečný black metal s nezaměnitelnými melodiemi zadrhl a vyšel z toho suverénně nejslabší počin Kampfar. A právě proto se na novinku už předem dívám s mírnou obavou, jelikož “Djevelmakt” definitivně ukáže, jestli Kampfar ztratili své kouzlo, nebo jestli jsou stále životaschopnou skupinou i bez člověka, jehož dílem byl charakteristický sound kapely. Co se týče dalších počinů, určitě budou stát za poslech novinky “Extance” a “Oi Magoi” řeckých progresivně black metalových formací Aenaon a Hail Spirit Noir, žádný fanoušek black metalu by neměl minout ani comebackovou desku “Skulls N Dust” Švédů IXXI nebo novinku “Heen yadhr al gsaq” od Al-namrood ze Saudské Arábie a já osobně určitě věnuju poslech i “Roads to the North” od zámořského projektu Panopticon, jenž už pěkných pár let zásobuje posluchače dost slušnou hudbou.

Ježura

Ježura:

Pohled na lednový seznam alb připravených k vydání je vždycky příjemnější než na ten prosincový, a ani tentokrát se na tom nic nemění. Co jsem si tak proletěl desky, které by měly v lednu vyjít, tak si určitě poslechnu nové Skindred, Kampfar, Mayan nebo Within Temptation, a uniknout zrakům hudební veřejnosti by neměly ani novinky Al-Namrood, Alcest, Blut aus Nord nebo Iced Earth. Na výběr je toho tedy tentokrát poměrně dost, ale ani to není všechno. Deskou “Triumph and Power” totiž své fans hodlají potěšit švédští Grand Magus a právě to je album, které to u mě tentokrát vyhrává. Stále ještě aktuální počin “The Hunt” z dílny Grand Magus totiž chovám ve velké oblibě a nic nenasvědčuje tomu, že by tito tři heavy metaloví riffaři měli na novince z nastavené kvality cokoli slevit. Takže sem s tím, pánové! Kvalitního severského heavy metalu totiž není nikdy dost!

Kaša

Kaša:

Po zoufalém prosinci je tady opět silnější měsíc, v němž není problém vybrat si hned několik zajímavých jmen. Samozřejmě, je možno vybrat si i ty méně zajímavé, mezi než patří Ektomorf, jejichž tvorba zabředla v tak bezzubém projevu, že už se mi do novinky vůbec nechtělo, ale recenze bude, takže budu muset a modlím se, abych hluboce nelitoval. Teď ale k albům, na která se opravdu těším. Grand Magus a jejich “Triumph and Power” snad naváže na předchozí povedené “The Hunt” a totéž očekávám i od dvojice Chrome Division a Alcest, jejichž dosavadní diskografie je prostá špatných počinů. Tak nějak nevím, co přesně očekávat od “Hydra” od Within Temptation (Xzibit jako host?!), ale věřím, že špatné to nebude ani tentokrát, takže na výsledek jsem velmi zvědavý. Nicméně, po dávce vánočních koled a pohádek, která ani mne neminula, uvítám pořádný thrashový uragán, který si snad nachystali Suicidal Angels“Divide and Conquer” a hlavně holandská mlátička Legion of the Damned, kteří zní dle prvních ukázek velmi slibně a pevně doufám, že jejich nadcházející novinka bude zabíjet, protože potenciál na to tahle parta pořád má, i když minule už to tolik nešlapalo.

nK_!

nK_!:

V lednu zcela neočekávaně nevychází nic moc extra zajímavého, takže moje volba padá na poměrně prověřené maďarské hulváty Ektomorf. Tihle maníci se rozhodně nebojí vydávat nový materiál, protože “Retribution” bude jejich již devátým studiovým počinem. Osobně jsem je nikdy nijak extra neposlouchal, ale živě se mi dost líbili, takže když nebude zbytí… třeba to bude fajn.

Atreides

Atreides:

Fajn, fajn, jsou tu věci jako Kampfar, Within Temptation, Aenaon nebo Hail Spirit Noir. V hledáčku mám i kompilačku Manes, “Teeth, Toes and Other Trinkets”, která má obsahovat pár nových skladeb a podle ohlasů i velmi povedené předělávky starších věcí. A Kauan konečně vydali odloženou desku “Pirut”, a i kdyby ji odsunuli až na leden, flek v eintopfu by jim beztak vyfoukl Neige a jeho Alcest. “Écailles de lune” je totiž jednoduše skvělá deska a na rozdíl od ostatních nespokojenců jsem blaženě snil i u “Les voyages de l’âme”. “Shelter” pak slibuje ještě měkčí, post-rockovější, ambientnější a náladovější desku – což mi obzvláště v poslední době vyhovuje, ostatně právě k takové hudbě se jemná francouzština více než hodí. Druhého skvostu v podobě “Amesoeurs” z dílny stejnojmenného projektu se již nejspíše nedočkám, to mi však nebrání se na novinku těšit – obzvláště poté, co jsem byl navnaděn klipem k singlu “Opale”.

Zajus

Zajus:

Místo zmateného vypisování desítky alb, z nichž si nakonec stejně poslechnu jen pár, budu v novém roce vybírat vždy jen dvě či tři nejzajímavější. Následující řádky budiž prvním pokusem o novou formu. Hail Spirit Noir za sebou zatím mají jen krátký, dva roky starý počin “Pneuma”, ovšem jeho vysoká hodnocení od mnohých kritiků i smlouva s Code666 dávají tušit, že půjde o něco speciálního. “Pneuma” představovala zvláštní obnovu black metalu, takové zobrazení starého žánru, které bylo netradičně chytlavé a místy mělo rockový náboj. Byť jsem z něj tak unesený jako kolegové nebyl, lze kapele těžko vyčítat nedostatek invence a dobrých nápadů. Proto bude zajímavé sledovat, jak si novinka povede a zda mě konečně přesvědčí o výjimečnosti svých autorů. Druhou v pořadí je deska prog rockové superkapely Translatlantic. Ti se vracejí zpět k formátu dlouhých skladeb (dvě z pěti písní se pohybují okolo třiceti minut hrací doby), který mi v jejich podání nikdy příliš nesedl. To nic nemění na očekávání, která jsou velká, jelikož nepochopení alb minulých vůbec nemuselo být chybou kapely, jako spíše chybou mou. Číslem jedna jsou pak naprosto jasně Alcest. Francouzské duo, jež vede talentovaný hudebník Neige, zatím z mého pohledu vydalo samá skvělá alba. Předloňské “Les voyages de l’âme” představovalo mírný úpadek kvality, ovšem vývoj od metalové k emotivní hudbě je z mého pohledu správný, protože právě tato poloha kapele sedí nejvíc. Novinka tak doufejme vystoupá do výšin úžasného “Écailles de lune”, které je po jediném počinu dnes již rozpadlých Amesouers tím nejlepším, co zatím Neige vytvořil.

Skvrn

Skvrn:

Jelikož je lednová konkurence po extrémně chudém prosinci stále slabá, nad výběrem Alcest jsem ani nemusel moc přemýšlet. Ústřední postava tohoto projektu, snílek Neige, již dopředu hlásal, že se na “Shelter” zřejmě neobjeví téměř jediný metalový záblesk, což potvrzuje zatím jediná vypuštěná ukázka v podobě skladby “Opale”. Jsem zvědav. Každopádně kdyby Neige sliboval návrat k doposud tomu nejlepšímu, co v Alcest zatím stvořil, “Écailles de lune”, index očekávání by byl o několik levelů výš. Z dalších lednových desek ještě nezapomenu na novinku “Djevelmakt” v podání Kampfar nebo druhou desku Hail Spirit Noir, o kterých vím jen z doslechu, každopádně něco mi říká, že se mi jejich hudba bude líbit.


Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna.