Baroness - Purple

Redakční eintopf #83 – prosinec 2015

Baroness - Purple
Nejočekávanější album měsíce:
Baroness – Purple


H.:
1. Yuri Gagarin – At the Center of All Infinity
2. The Devil & the Universe – Benedicere
3. Secrets of the Moon – Sun

Kaša:
1. Baroness – Purple
2. Secrets of the Moon – Sun

nK_!:
1. Vader – Future of the Past II – Hell in the East

Atreides:
1. Sunn O))) – Kannon

Skvrn:
1. Monolithe – Epsilon Aurigae

Onotius:
1. Baroness – Purple
2. Secrets of the Moon – Sun
3. Sunn O))) – Kannon

Prosinec 2015 je, jak se zdá, trochu rozporuplný. Zatímco někteří si vískají, že takhle silný závěrečný měsíc roku nebyl, kam až eintopfová historie sahá, jiným to stále nestačí a jen frflají, že je to furt nuda. Tak či onak, něco málo si přece jen každý z nás našel (byť v některých případech je to doslova málo), ale to už posuďte sami níže. V úvodu totiž zbývá dodat už jen to, že nejvíc bodů tentokrát nasbírala deska „Purple“ (nikoliv však „Deep Purple“ – skutečně jen „Purple“) od zámořských stoner / sludge metalistů Baroness

H.

H.:

Je to každoroční evergreen – prosinec je co do nové muziky slabý, hovno tam vychází. Alespoň tedy v našich oblíbených žánrech, protože mezi komerčním zvěrstvem je to naopak oblíbené období, v němž se sváteční kýč zneužívá ke zvýšení prodejnosti. Ale letos, přátelé, je to jinak, protože tenhle prosinec bude hodně silný i v podzemních vodách (podle mě snad nejsilnější za celou dobu, co ty eintopfy píšeme) – s naprosto klidným srdcem mohu říct, že tentokrát jsem se ani do třech předepsaných pozic v eintopfu nevešel a hned několik alb, na něž jsem tuze zvědavý, jsem musel opomenout. Nicméně, pojďme na věc. Největší očekávání mám vůči druhé desce psychedelických rockerů Yuri Gagarin ze Švédska. Bezejmenný debut byl skvělý, následné EP bylo stále solidní, takže na „At the Center of All Infinity“ mohu být klidně zvědavý – zvlášť s tak krásným přebalem (nemůžu si pomoct, mě tyhle vesmíry prostě strašně berou). Druhé místo putuje do Rakouska za okultními kozlíky The Devil & the Universe. Ashley Dayour (dále Whispers in the Shadow, Near Earth Orbit) má šílenou kadenci (ostatně, letos už to bude třetí dlouhohrající album, na němž se podílel), ale laťku si zatím drží, tak snad v podobě „Benedicere“ nepřijde zklamání, jelikož zrovna u The Devil & the Universe by mě to mrzelo. Poslední flek pak posílám na metalovou scénu a konkrétně do Německa za Secrets of the Moon, jejichž tvorba je velice zajímavá a vysoce kvalitní, tudíž i zde budu doufat, že sG a jeho smečka vydají v podobě „Sun“ další skvělý počin…

Kaša

Kaša:

V prosinci se metalová scéna pomalu a jistě ukládá ke krátkému zimnímu spánku, takže vybrat si mezi hromadou ničeho alespoň jednu nahrávku, na kterou bych se opravdu těšil, není zrovna jednoduchá záležitost. Nakonec jsem se tedy rozhodl jít cestou menšího odporu a vyzdvihnout hned dvě nahrávky, o nichž s jistotou můžu říct, že si je se zájmem poslechnu, ale v žádném případě nemůže být řeči o nějaké formě naprosté nadšenosti. Prvním jménem jsou chytří black metalisté Secrets of the Moon, jejichž předešlá placka „Seven Bells“ mě svého času bavila a od novinky „Sun“ čekám přinejmenším velmi solidní materiál. Překonat předešlý počin a jeho tíživou atmosféru bude pro Němce z mého pohledu dost těžké, ale na druhou stranu se velmi rád nechám překvapit. No, a tou druhou záležitostí, která se stala mou vyvolenou na měsíc prosinec, budiž zámořská stoner metalová čtveřice Baroness. Ti si udržují se svým kytarovým retrem relativně vysoký standard svých řadových nahrávek, a protože po minulé rozmělněnosti v podobě dvojité porce muziky pod jménem „Yellow & Green“ mají co napravovat, tak doufám, že se tentokrát kousli a „Purple“ naváže na první dvě placky „Red Album“ a „Blue Record“ a nakope nám všem zadky.

nK_!

nK_!:

Čím více se blíží konec roku, tím méně se připravuje muziky, kterou by si nK_! rád a dobrovolně poslechl. Ano, ano, oproti zbytku redakce mám opravdu vyhraněný (pro některé dost mimózní) vkus. Prosincová volba padla tedy na Vader, z jejichž tvorby jsem naposledy slyšel „Impressions in Blood“ kdysi dávno před devíti lety. „Future of the Past II“ bude album plné coverů, mezi nimiž nebude chybět ani několik českých klasických fláků, takže minimálně kvůli nim si novinku polských řezníků párkrát pustím. Na delší poslouchání to ale tentokrát zcela skepticky moc nevidím.

Atreides

Atreides:

Prosincová nadílka má v mém případě jediného výherce, kterého očekávám víc než co jiného. Sunn O))) jsou v poslední době ve formě kolaborací poměrně aktivní – stačí vzpomenout na počiny „Terrestrials“ či „Soused“. Obě alba ovšem doprovázel silný vliv druhé složky, která se na něm podílela, a vlastní přínos Sunn O))) jako by byl místy až na druhé koleji, jakkoliv šlo ve všech případech o materiál více než kvalitní. Proto mě nesmírně potěšilo, že se v závěru letošního roku dočkám další, již osmé řadovky, která by měla navázat na šest let starou desku „Monoliths & Dimensions“. Trochu se sice děsím toho, aby na velmi, velmi skrovné půlhodince dokázala „Sluníčka“ vůbec něco rozvinout, mou zvědavost a těšení to ovšem nijak nesnižuje, takže čtvrtého prosince uvidíme, zač je toho loket.

Skvrn

Skvrn:

Konec roku za dveřmi a prosinec už dokonce v nich. Vidím jeho ustaraný výraz a vyzařující pocit méněcennosti, že listopad byl s tím nížinným sněhem i pro letošek rychlejší. Ani obsah své hudební nůše neodkrývá úplně sebevědomě a vlastně není divu – je sotva z poloviny plná. Když už milý prosinec psychicky rezignuje a skromný ruksak položí s lhostejnou grimasou přede mě, z otevřeného batohu vykoukne obálka nových Sunn O))). Uznale pokyvuji hlavou a posledního z dvanácti uklidňuji, že zas tak zle přece není. Nenacházím však sílu mu do očí říct, že s touhle kapelou jsem si studiově zatím příliš nepotykal, ale co, teď zkrátka není vhodná chvíle k upřímnosti. Neuplyne však ani minuta a i upřímná radost se dostavuje. Když mi tuhle YouTube bez mého vědomí pustilo Monolithe, velmi dobře jsem se bavil a netušil, že zrovna prosinec přinese pokračování téhle doomové legrace. Každopádně, pravda to je. Z prosincového ruksaku na mě „Epsilon Aurigae“ hledí stejně upřeně jako já na něj a oči z něj spouštět na dlouho nehodlám, jelikož 11. prosinec, kdy deska vychází, je zatraceně blízko.

Onotius

Onotius:

Američtí progressive / sludge metaloví Baroness stihli od minulého alba zažít nepříjemnou dopravní nehodou, projít personální proměnou na pozici basy a bicích a nyní se hlásí s novou, opět podle barvy nazvanou deskou „Purple“.  A protože je jejich muzika parádní kombinací syrového, melodického a progresivního i psyhedelického, nemohu se dočkat, jak se letošní odstín vyvede. Dále si rozhodně nenechám ujít hned dvě slunce – v prvním případě novou desku „Sun“ německých blackových Secrets of the Moon, v případě druhém novinku ze světa ponurých zvukových koláží drone metalových Sunn O))).  Jinak se však prosinec drží v tradici slabšího listopadu, neboť mimo téhle trojice bych si asi moc nevybral.


8 komentářů u „Redakční eintopf #83 – prosinec 2015“

  1. I když úplně nesouhlasím s tvrzením, že Baroness jsou v dnešní době syroví (a na Yellow & Green by se dalo pochybovat i o nálepce sludge), také se na jejich purpurové album celkem těším (o to víc, že tohle je první zmínka o něm, kterou jsem zachytil, takže děkuji)… A o délku alba SunnO))) bych se nebál, naopak doufám ve větší intenzitu a hutnost…

    1. Uznávám, že s tou syrovostí je to hodně relativní – Baroness nikdy nebyli nějaký špinavý podzemní sludge a poslední dvoudeska spíš dost balancuje mezi stonerem a progresivním rockem (a ukázky z novinky taky nahrávaj čím dál větší rockovosti, melodičnosti), ale já osobně tu syrovost beru obecně jako ten zvuk kytar, zahuhlanost, rytmika.. V tom výčtu to spíš mělo trochu vyrovnat tvrzení o melodičnosti, progresivitě apod., aby to zas neznělo, že hrajou nějaké pidlikání ála Dream Theater :D.. Ale jako asi rozumím, že to zarazilo ;) Co se týče těch SunnO))), necháme se překvapit :)

      1. Sunn O))) je tak dobrá kapela, že ani nemusí skládat jakýkoliv songy… jim jen stačí ladit nástroje a všichni jsou z nich posraný! :D

        1. Hehe, H.! To mi připomíná scénu z Metalfestu, kdy jsem chtěl stihnout Triptykon, kteří nepochopitelně hráli někdy krátce po poledni jako první kapela dne… Mírně jsme se zdrželi na obědě a když přicházíme s mojí drahou polovičkou k plzeňskýmu amfíku, ona povídá: ,,No vidíš, to stihneš, teprve ladí.” A já obrátím oči v sloup a s kamennou tváří prohlásím: ,,Takhle začíná The Prolonging…”

          Jinak asi chápu, Onotiusi, odkud se vzala ta narážka na syrovost. Ony kapely ze Savannah (namátkou mě napdá ještě Kylesa a Black Tusk) mají takový specifický těžko zaměnitelný sound. Na povrchu je relativně čistá až psychedelická kytara, ale je tu tolik vrstev, že i do toho sludgeového bahna člověk zapadne (neříká tomu někdo náhodou stoner sludge, nebo tak nějak?).

          1. :D :D Hezká historka :D Ten Triptykon si tenkrát taky pamatuju… ten čas, co dostali, byl fakt debilní – na oběd a stihli asi jen tři songy. Ale tak Metalfest no… na tohle je ta akce fakt dementní, že tam hrajou ve tmě tak tři skupiny za celej festival…

  2. No jo no. Poslední ročník, kdy se smělo hrát do půlnoci, byl ten, kdy byli Cradle of Filth. Pak si stěžovali lidi z Vinic a organizátoři nedostali povolení, což je fakt debilní.

    1. Je to škoda no, protože je ten areál poměrně zajímavej a pěknej a na podobnou akci se jinak hodí. Na druhou stranu, ty lidi taky svým způsobem chápu, protože když to člověka nezajímá, tak to může bejt docela nepříjemný, když to tam vyhrává tři dny v kuse hluboko do noci…

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna.