Oranssi Pazuzu - Värähtelijä

Redakční eintopf #86 – únor 2016

Oranssi Pazuzu – Värähtelijä
Nejočekávanější album měsíce:
Oranssi Pazuzu – Värähtelijä


H.:
1. Aluk Todolo – Voix
2. Oranssi Pazuzu – Värähtelijä
3. Sulphur – Omens of Doom

Kaša:
1. Anthrax – For All Kings
2. Rotting Christ – Rituals
3. Greenleaf – Rise Above the Meadow

nK_!:
1. Drowning Pool – Hellelujah
2. Anthrax – For All Kings

Atreides:
1. Oranssi Pazuzu – Värähtelijä
2. Animal Collective – Painting With
3. Rotting Christ – Rituals

Skvrn:
1. Oranssi Pazuzu – Värähtelijä
2. Rotting Christ – Rituals

Onotius:
1. Oranssi Pazuzu – Värähtelijä
2. Obscura – Akróasis
3. Aluk Todolo – Voix

Plán na únor je jasný – tento měsíc pofrčíme na psychedelické vlně. Svou novinku totiž vydávají finští Oranssi Pazuzu, jejichž předcházející tvorbu tu máme moc rádi, což potrzuje i očekávání vůči vibrátorové novince „Värähtelijä“. Ta svou konkurenci doslova zválcovala a vítězství v únorovém eintopfu si uzmula s naprostým přehledem – aby taky ne, když na ni sází hned polovina redakce.

Abyste si ale nemysleli, není to samozřejmě jediná věc, již budeme tenhle měsíc poslouchat. Budeme-li se bavit jen o věcech, které zajímají víc než jednoho redaktora, pak k únorovým favoritům patří i „For All Kings“ thrash metalových klasiků Anthrax, „Rituals“ od helénské black metalové stálice Rotting Christ nebo další psychedelický šleh „Voix“ od francouzských Aluk Todolo


H.

H.:

Měsíce jako letošní únor mám z pohledu eintopfu dost rád, protože v takových se to píše úplně samo. Když vám totiž vychází jedna z nejočekávanějších desek roku, ne-li rovnou ta úplně nejočekávanější, tak není moc o čem přemýšlet. Od „Voix“ nečekám nic jiného než absolutní strop a psychedelickou extázi, protože francouzští Aluk Todolo, v jejichž tvorbě se tříští zfetovaný black metal a krautrocková hypnóza, přesně tohle v minulosti dokázali již několikrát. „Occult Rock“ je, ty vole, úplně seriózně a bez nadsázky, jedna z nejlepších desek, které jsem slyšel za spoustu let dozadu, to byla naprostá genialita. A před „Voix“ samozřejmě leží úkol, aby něco takového dorovnalo.

To, jak moc se na „Voix“ těším, snad dokazuje i fakt, že Aluk Todolo bez sebemenšího zaváhání a přemýšlení odsunuli na druhé místo i Oranssi Pazuzu, jejichž tvorbu mám jinak také až nechutně rád a které tu na Sicmaggot pravidelně hajpuju již od vydání debutového „Muukalainen puhuu“ z roku 2009. Každopádně, i zde jsem hodně zvědavý, jelikož Finové doposud nezaváhali a protože se navíc jejich nejnovější deska prostě jmenuje „Värähtelijä“, což znamená „Vibrátor“. To nejde nebýt zvědavý.

Zato na třetí flek jsem měl kandidátů hned několik, neboť album, jež se tu nacházelo původně, bylo odsunuto až na březen a ten zbytek je víceméně vyrovnaný. Nakonec jsem se tu rozhodl hlasovat pro Nory Sulphur a jejich „Omens of Doom“. Jednak proto, že se Seveřané k nové desce nadechli po dlouhých sedmi letech, druhak kvůli tomu, že mám docela rád především jejich nehorázně našlapaný debut „Cursed Madness“ (2007). A to je dost na to, abych si novinku s chutí pustil.


Kaša

Kaša:

Při pohledu do únorové soupisky je jasné, že zajímavých alb je tam dost, o tom žádná. Až je mi líto, že vybrat můžu jen hubenou trojici, nicméně volba to nebyla tak složitá, jak by se při tom počtu nahrávek mohlo na první pohled zdát. Pojďme tedy na to. V každém případě jsem velmi zvědavý na novinku Greenleaf s titulem „Rise Above the Meadow“. Proč? Protože minulý počin „Trails and Passes“ mě velmi mile překvapil a doufám, že forma této naděje bude dále stoupat. To Rotting Christ jsou již sázkou na jistotu, protože tito slovutní řečtí neznabozi jsou v aktuální desetiletce k nezastavení. Sakis a jeho kumpáni sází jeden povedený počin za druhým a věřím, že o „Rituals“ budu mluvit jen v dobrém.

No, a konečně tady mám thrashové velikány Anthrax s jejich dlouho očekávanou novinkou „For All Kings“. Tahle nahrávka se již nějaký pátek válí na netu a já neodolal, takže psát o tom, jak se těším na album, které jsem již slyšel, není to pravé ořechové. Ovšem i kdyby se tak nestalo a „For All Kings“ nezdrhlo, tak bych sem ty Anthrax stejně prdnul, takže udělám výjimku. Nijak se netajím tím, že preferuji období s Johnem Bushem u mikrofonu, nicméně když vydává svůj nový počin taková veličina, tak to prostě nelze jen tak nechat být, a i když nevěřím v atak kvalit jejich nejlepších alb, tak dotažení úrovně „Worship Music“ se rozhodně nebojím.


nK_!

nK_!:

V únorových očekávaných deskách mám jasno. Skoro až nelidsky se těším na nové Drowning Pool a tajně doufám, aby „Hellelujah“ bylo alespoň tak dobré jako předchozí „Resilience“. Před dvěma lety jsem se u něj více než slušně bavil a pro kapelu se společně s obměnou frontmana stalo tak dlouho potřebným svěžím větrem do plachet. Dále mám v merku samozřejmě klasiky Anthrax, jejichž čtyři roky staré „Worship Music“ důstojně navázalo na starší tvorbu. „For All Kings“ zatím vypadá hodně dobře a rád se nechám překvapit, co pěkného nám parta kolem Scotta Iana v únoru naservíruje.


Atreides

Atreides:

Oproti předchozím ročníkům je letos únor slušně našvihaný. Taky měl být celý oděný v černé od hlavy až k patě, ale nakonec se to trochu pokazilo, takže to nebude jen deprese a black metal, ale spíš tak trochu multi-kulti a omamné látky navrch. Jasným favoritem nejkratšího měsíce jsou Oranssi Pazuzu, psychedeličtí blázni z Finska, kteří snad ještě nevydali špatnou desku. Poslední koncert v K4 (doslova poslední, pak už to klub zabalil, budiž mu země lehká) mám ještě v živé paměti stejně jako parádní desku „Valonielu“, takže jsem zvědavý, kudy se pánové a jejich black metal na drogách vydají v rámci desky „Värähtelijä“ dál.

Neméně jsem zvědavý na Animal Collective, experimentální uskupení, v němž působí mimo jiné třeba Noah Lennox aka Panda Bear a které pro mě v rámci žánru platí za podobně inovátorské a svébytné jméno jako třeba Radiohead. Nepředvídatelná kombinace indie rocku, elektroniky a melodií postavených na pestrých vokálech zkrátka nabízí v podání „Zvířecího kolektivu“ vždycky unikátní zážitek, pročež nezbývá, než se nechat překvapit. Svoji novinku nazvali (doslova) malebně „Painting With“ a psychedelické zvukomalby se dočkáme v druhé půlce měsíce.

Do třetice se podíváme do Řecka. Pokud tamní ekonomika padá ke dnu rychlostí průměrné cihly, s hudební scénou (potažmo tou black metalovou) to tak špatné naštěstí není. Už s předchozí deskou „Κατά τον δαίμονα εαυτού“ mi totiž Rotting Christ navzdory předchozí tvorbě, které jsem moc nepřišel na chuť, docela učarovali. Nápaditě poskládaný black metal protkaný netradičními lidovými motivy byl zkrátka super, a doufám, že „Hnijící Kristus“ se na „Rituals“ v únoru vytasí s něčím podobně zajímavým.


Skvrn

Skvrn:

Nesmírně očekávané lednové nahrávky (Ulver, Borknagar) jsou sotva venku a na řadě už jsou kalendářní sousedky – ty únorové. Přestože leden novoroční laťku nastavil zatraceně vysoko, únor vytyčenou linii obstojně drží. Lví podíl si mohou nárokovat především finští Oranssi Pazuzu, kteří po necelých třech letech opět rozvíří neopotřebované psychedelicky blackové vody. Nebo to bude všechno jinak a Finové zahrají na jinou notu? Spíš ne, závratné stylové změny totiž, přiznám se, nečekám. Zato kvalitu, tu rozhodně ano. Druhé pole vyhrazuji Řekům Rotting Christ, od nichž desku atakující nejvyšší příčky ročního žebříčku na rozdíl od finských kolegů neočekávám, nicméně nové „Rituals“ si cestu do mého přehrávače najde taktéž.


Onotius

Onotius:

Únor na nás chystá hned několik desek, u nichž bych si snad ani netroufl pochybovat o tom, že půjde o něco přinejmenším výjimečného. V první řadě je třeba rozhodně zmínit finské Oransi Pazuzu a jejich zbrusu novou nahrávku „Värähtelijä“. Tito hudebníci patří svým psychedelickým black metalem v mých očích k nejpozoruhodnějším uskupením, jež může země tisíce jezer nabídnout, a já jsem skálopevně přesvědčen, že navzdory velkému očekávání nebudu zklamán. Přesuneme-li se ze severu do středu Evropy, najdeme další jméno, které by nemělo být zamlčeno – německou technicky death metalovou Obscuru. Ta nyní po dlouhých pěti letech vydává novou desku „Akróasis“, od níž čekám brilantně promyšlený technický death metal té nejryzejší kvality. Třetí místo u mě obsadí opět uskupení trochu psychedeličtějího střihu, tentokrát hudebníci kombinující krautrock s black metalem – Aluk Todolo. Jejich „Occult Rock“ bylo nesmírně pohlcující dílo a doufám, že novinka nebude zaostávat.


21 komentářů u „Redakční eintopf #86 – únor 2016“

    1. Nový Todtgelichter již nějakou dobu točím v přehrávači, pročež se v jejich případě už nemám na co těšit :)

          1. Ještě jsem to neslyšel tolikrát a musím to ještě chvíli nechat zrát, než o tom budu něco hlubšího veřejně rozhlašovat, ale zatím je to dost příjemný :)

  1. Novou placku od Rotting mám zatím docela problém doposlouchat do konce bez ztráty soustředění..I na poměry RCH hrozně jednotvárné, archaické a ubíjející. A to mám dodnes rád všechny desky kapely, hlavně Theogonii a Aealo. Na novince mi úplně chybí ty “etno” a melodický prvky, je to jen takovej hutnej, valivej a nudnej nářez

    1. Já to ještě neslyšel, protože se mi to nechce poslouchat z toho streamu, kterej teď dali ven, počkám si, až to bude dostupný na CD v plný kvalitě… jestli se ale zbavili těch, jak říkáš, etno prvků, tak to podle mě bude dost škoda, protože právě to mě na posledních albech strašně bavilo…

      1. Etno je tam hodně potlačený, nejvíc je slyšet asi v Elthe Kyrie (jenže takovýhle model hitů už tady byl od RCH taky x-krát – Kevranos Kivernitos, Thy Horns..,Eon Aeanos, Kata Ton..)
        Je tam strašně moc pomalejch, táhlejch věcí u kterých mi opravdu padá hlava. Dokud to řežou (Thou Tanatou) tak to ještě urvou silou, ale jak zpomalí tak je to strašně průhledný a nudný..

        1. Ja som to mal s RC zasa naopak – čím som to dlhšie počúval, tým viac sa mi to pozdávalo; a po skončení – repete! Dobrá doska.

          Práve v pomalších skladbách dokonale vyniká tá románsko – stredomorská atmosféra, ktorá je naozaj hustá. Akoby bolo priam cítiť tie “nekalé praktiky” (Rituals) v prítmi a horúčave kamenných múrov… Dokonalý horúci južný pendant k chladnému severskému blacku!
          Etna je tam až-až… (aj keď možno o čosi menej ako na poslednej doske). Posledné štyri skladby sú excelentné…

          1. Priznávam, že na RC mám asi slabosť; páči sa mi všetko, čo doteraz urobili, v neposlednom rade táto novinka.

            Aj keď za ich ohyzdný názov by som ich najradšej prefackal. Ich texty beriem ako alternatívny folklór.

          2. Ten ohyzdnej název se dá trochu omluvit tím, že to vymysleli v roce ’87, když jim bylo cca 15 :D

  2. Bože, ten nový Oranssi Pazuzu tak skvostný ! Asi najlepší album, aký doteraz urobili!
    Sorry, nemohol som vydržať… :)

    1. Já to ještě neslyšel, ale… fakt je to jako lepší než Kosmonument? To se mi snad pomalu ani nechce věřit :D

      1. No… možnože… by som ich dal na rovnakú úroveň….
        Ale Värähtelijä je čerstvý a nový materiál; o to príjemnejší a šokojúcejší je zážitok. Kosmonument už celkom dobre poznám a nový posluch až tak neprekvapuje. Čas ukáže.

        Värähtelijä je ozhodne už teraz nesporný adept do TOP 5 2016.

          1. A prosím rýchlu recenziu. Už sa teším na tie superlatívy. :D :D

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna.