Deathspell Omega – The Synarchy of Molten Bones

Redakční eintopf #95 – listopad 2016

Deathspell Omega – The Synarchy of Molten Bones
Nejočekávanější album měsíce:
Deathspell Omega – The Synarchy of Molten Bones


H.:
1. Deathspell Omega – The Synarchy of Molten Bones
2. Siva Six – Dawn of Days
3. Bölzer – Hero

Kaša:
1. Metallica – Hardwired… to Self-Destruct

Atreides:
1. Arkona – Lunaris
2. Bölzer – Hero
3. Saor – Guardians

Skvrn:
1. Deathspell Omega – The Synarchy of Molten Bones
2. Aenaon – Hypnosophy
3. Loscil – Monument Builders

Onotius:
1. Deathspell Omega – The Synarchy of Molten Bones
2. Saor – Guardians
3. Crippled Black Phoenix – Bronze

Metacyclosynchrotron:
1. Antaeus – Condemnation
2. Deathspell Omega – The Synarchy of Molten Bones
3. Black Hole Generator – Requiem for Terra

H.

H.:

Když jsem svého času psal říjnový eintopf a předběžně se juknul i na listopadový seznam, říkal jsem si, že tentokrát už to taková sláva nebude. Nicméně v mezičase přibylo pár dost zajímavých oznámení, případně jsem si konečně všiml něčeho, co již oznámeno bylo a dříve jsem to nezaregistroval, takže nakonec mohu opět s klidem vyhlásit, že i tento měsíc rozhodně bude co poslouchat!

O prvním místě není sporu ani pochyb. Mě osobně ohlášení nové desky Deathspell Omega nepřekvapilo, jelikož jsem díky informacím z jistých insider kanálů tušil, že se něco blíží a že to bude hodně brzo, ale to neznamená, že by mě oficiální potvrzení „The Synarchy of Molten Bones“ nepotěšilo. Bohové francouzské avantgardy, kteří společně s Blut aus Nord odstartovali onu profláklou vlnu disharmonického chaotického black metalu, se po menší přestávce vracejí, aby všem ukázali, jak se to má hrát. Očekávání jsou nejvyšší možná a cokoliv menšího než nejvyšší kvalita také bude zklamáním!

Opravdu hodně toho čekám i od Siva Six. Tahle řecká dvojka se postupem času vyšvihla mezi mé nejoblíbenější EBM formace, a kdyby proti nim nestáli Deathspell Omega, jen těžko by jejich novou desku „Dawn of Days“ v levelu natěšenosti někdo mohl ohrozit. Obal novinky je sice příšerný, ale pokud obsah dokáže důstojně navázat na majstrštyky „Black Will“ a „The Twin Moons“, milerád tento nedostatek přehlédnu a odpustím. Jako hele, „The Twin Moons“ patří k mým nejoblíbenějším nahrávkám v celém žánru – mám snad dodávat něco víc?

Ze třetího místa už nebudu dělat žádné drama a dám sem Bölzer. Je škoda, že se o téhle kapele mluví možná až moc, takže to poslouchá i spousta pozérských mrdek (stejně jako Islandy, Polska nebo Francie – však to bohužel trápí i výše jmenované Deathspell Omega), ale na druhou stranu – za to sama kapela nemůže a bylo by nefér se na „Hero“ dívat skrz prsty jen kvůli tomuhle. Je pravda, že hudební potenciál je v Bölzer velký, obě předchozí ípíčka „Aura“ a „Soma“ i demosnímek „Roman Acupuncture“ to dokazují. Od první regulérní desky „Hero“ tedy lze čekat dost, tak snad to čekání nebude zbytečné…


Kaša

Kaša:

Řekl jsem si, že z listopadového eintopfu nebudu dělat žádnou kovbojku a rovnou bez okolků vyberu jedno jediné album, přestože zajímavých počinů se v tomto měsíci dá určitě najít hned několik. Důvod? Je docela prostý: Metallica.

Tahle legenda (říkejte si o jejím aktuálním stavu, co chcete, ale je jí) mě kdysi v podstatě přivedla k metalu a na dlouhá léta se usadila pozici mojí personální jedničky co se hudby obecně týče. Dnes už to mám sice trochu jinak a volném času poslouchám jiné party, ale i navzdory tomu na tvorbu této čtveřice nedám dopustit a na chystané album „Hardwired… to Self-Destruct“ se těším jako prase. Zatím mě nijak neodrazuje ani formát dvou disků, protože první dva singly nejsou špatné. Nečekám desku roku, ani žádný posun do neznámých hájů, ale pokud se JamesoviLarsem podaří alespoň navázat na osm let starého předchůdce „Death Magnetic“, tak budu spokojený.

Svoje zraky a slechy tak napínám k 18. listopadu, kdy se „Hardwired… to Self-Destruct“ dostane na pulty obchodů, a něco mi říká, že po hodně dlouhé době nebudu moci za necelé tři týdny dospat.


Atreides

Atreides:

Ačkoliv již mám naposloucháno, a tak novou desku Arkony není možné zařadit do skupiny „těším se”, nelze než zařadit ji na přední příčku listopadového výběru. Polská blacková kultovka se před dvěma lety ozvala s výbornou plackou „Chaos.Fire.Ice“ po zatraceně dlouhé odmlce, nicméně oživení činnosti rozhodně nebylo jen vzpomínkovou událostí na doby dávno minulé a jede se dál. Khorzon letos navazuje další řadovkou „Lunaris“ a rozhodně to stojí za poslech!

Zbylé dva posty budou náležet celkům mnohem mladším. První obsadila švýcarská úderka Bölzer, která na kontě sice má pár krátkých počinů, avšak své vize zabalené do atmosférické směsky black a death metalu hustí z pódia už nějaký ten pátek. Preciznost a vlastní ksicht tohoto dua jim už vynesl slušný zástup fanoušků a účast na velmi zajímavých akcích, nicméně na plnohodnotnou nahrávku se stále čeká – a ta má přijít právě teď. Sám jsem zvědavý, jaké „Hero“ bude a jak bude znít desetistrunný masakr na větší ploše, nicméně lze předpokládat materiál přinejmenším solidní. Těšing!

Zbývající pozice pak náleží skotskému projektu Saor a.k.a. ex-Ársaidh a.k.a. Andymu Marshallovi, který za relativně krátkou dobu existence stačil vypustit do světa dvě plnohodnotné řadovky, přičemž každá nabízí prvotřídní (minimálně v porovnání se zbytkem scény) pagan black řízlý trochou pošty, prodchnutý specifickou atmosférou skotské vysočiny a nábožné úcty k věcem jak dávno minulým, tak nanejvýš současným. Osobně jsem zvědav, kam na třetí řadovce „Guardians“ Andy dospěl, mohu však předpokládat, že v duchu předchůdců rozhodně nepůjde o bezduchou sračku, o jaké není v rámci žánru za posledních deset let (bohům žel) nouze.


Skvrn

Skvrn:

Velkohubá prohlášení nedělávám rád a vím taky proč. Když jsem před měsícem udělal výjimku a vydání nových Urfaust označil za blackmetalovou událost roku, hbitě museli přijít vtipálci z Deathspell Omega a oznámit vydání „The Synarchy of Molten Bones“. Ale co naplat, nepoučitelný budu i dál, nic očekávanějšího se objevit nemůže. Tohle je ta událost, pekelnictvo z Urfaust promine. Francouzi jsou zpět po čtyřleté – v historii kapely nejdelší – odmlce s novým materiálem. Ten bude ve své plné délce hrát sotva půlhodiny, kratčeji než legendární EP „Kénôse“. Absolutní intenzita připravena? Snad. A jeden z vrcholů taktéž, pevně věřím.

Nový materiál tasí i Aenaon, tedy progresivní black metal z řeckých končin. Hodně energie a neskutečný spád, naopak málo svícnů a černokněžnictví. Ačkoliv na dva roky starém „Extance“ Aenaon přes veškeré možné zdání nikterak neinovovali (a mohu prozradit, že tak nečiní ani na novince), fungovalo to skvěle. Uvidíme, jak si povede „Hypnosophy“, seznamovací náslechy nedopadly zle. Třetí volbu pak přenechám sférám mimometalovým. S novinkou „Monument Builders“ vyrukují Loscil, tvůrci dnes již klasických minimalistických ambientních skic. Těším se na zachmuřené podzimní poslechy, potěchu z parádního obalu můžu hlásit již teď.


Onotius

Onotius:

V porovnání s hutným zářím a říjnem bude listopad přeci jen o poznání skromnější. Že bychom se však tenhle měsíc měli kousat nudou, o tom nemůže být řeč. Pokud totiž vychází nová deska Deathspell Omega, bude listopad uchvacující zážitek, i kdyby snad jinak vycházely jen samé HammerFally a podobné nuďárny. Neuchopitelná fascinující hudba plná kreativních nápadů a uhrančivé atmosféry, mrazivě epická, chaoticky technická – snažím se slovy popsat, co se mi vybaví, když se řekne jméno této francouzské blackmetalové modly, a moc se mi to nedaří. To je třeba slyšet. „Paracletus“ je pro mě vrchol, tak jsem zvědav, jak s mým žebříčkem novinka zatřese.

Je prosinec 2013, sedím v autobuse směrem do Krkonoš v ruce třímám „Kafku na pobřeží“ od Harukli Murakamiho a do sluchátek mi hraje „Carved in Stone“ z debutové nahrávky „Roots“ od Saor (tehdy ještě pod jménem Ársaidh). V tu chvíli jsem mocně paralyzován pohlcující atmosférou, jež z té muziky sálá. Tahle lehce nostalgická vzpomínka mi vytane na mysl vždy, když si vzpomenu na tenhle skotský projekt, který nyní přichází s třetí deskou „Guardians“. Pravda, druhé album mě už bavilo o poznání méně, přesto jsem zvědav, jaká novinka bude. Dále se těším, kam se zase posunou post-rockoví Crippled Black Phoenix na své novince „Bronze“. První ukázky zněly celkem lákavě, tak uvidíme, jak zapůsobí deska jako celek.


Metacyclosynchrotron

Metacyclosynchrotron:

Vydání nového materiálu Deathspell Omega se dalo dle jistých indicií tušit s předstihem, tudíž ono „překvapení“ související s ohlášením „The Synarchy of Molten Bones“ nebylo zas tak velké a tomu odpovídá i mé očekávání. Prvotřídního blacku se snad dočkám bez ohledu na to, zda se bude jednat o avantgardní chaos nebo vzteklý raw sekec. Šok spojený s něčím neočekávaným by byl rovněž vítaný, ale uvidíme. „Drought“ zas taková velká pecka nebyla… Zato oznámení nových Antaeus překvapilo velmi! Vypuštěný song „Condemnation“ sice neťal do živého, ale dal tušit fúzi obhroublé bestiality „Cut Your Flesh and Worship Satan“ a nelidského fanatismu „Blood Libels“. Případná „dobrá, ale obyčejná“ nahrávka by mě v případě Antaeus mrzela více než od Deathspell Omega. No, a jako třetí partu neuvedu Bölzer, ale Black Hole Generator – blackový vedlejšák Bjørnara NilsenaVulture Industries. EP „Black Karma“ se mi v roce 2006 výborně trefilo do tehdejšího vkusu a vzhledem k tomu, jak moc jsem tehdy full-length chtěl, tak si prostě „Requiem for Terra“ pustit musím.


14 komentářů u „Redakční eintopf #95 – listopad 2016“

  1. Zajímala by mne jedna věc. Jak se musím projevovat, abych se mohl nazývat pozérskou mrdkou, poslouchající deathspell omega ? Toto mne opravdu zajímá… Ujíždím na francouzským blacku, poslouchám jak zmíněné Bolzer, tak deathspell omega. Mezi největší TOPKY bych zařadil Peste Noire, Deathspell omega, Aosoth, Cultes de Ghoules, Acherontas atd.. Zároveň MILUJU cascadian a blackgaze, takže třeba Alcest považuju za obrovskou srdcovku . A neskrývám svůj “obdiv” k Babymetalu… Nazval by jsi mne pozérskou mrdkou ?

    1. Ne, protože tě neznám. A čistě dle seznamu kapel také ne.

      Přiznám se, že jsem si tou poznámkou trochu rýpnul i do některých konkrétních lidí (jejichž jména si naprosto srabácky samozřejmě nechám pro sebe).

      1. A alespoň nějakou konkrétní vlastnost / kapelu, kterou musím mít / poslouchat by jsi napsat mohl ? docela mě ta hláška pobavila, ale bohužel mě nenapadá konkrétní osoba.

    2. A jen aby to nevyznělo nějak jinak, než mělo – rozmanitý posluchačský vkus v žádném případě nepovažuju za pózu. Naopak hudební eklekticismus podporuju všemi deseti!

  2. Taky by mne zajímalo, čím se vyznačuje pozérská mrdka, která poslouchá DsO. “H.” , tvé recenze čtu a přiznám, že velice rád. Že si rád rýpneš.. to už jsem taky poznal, ale tohle mi přijde fakt trošku mimo.
    Že to někdo moc dlouho neposlouchá a svezl se na té vlně popularity, hlavně z hlediska Islandu, čímž se k tomu dostal a zaujalo ho to, beru jako plus. Nikdo se nenarodil s tím, že mu hned do uší cpali DsO (Co bych za to dal).

    1. Obecně je v tom schovaná povrchnost, hurá-metal nekritický přístup, nesoudnost, ale klidně i žánrová zabedněnost. Přijde mi, že v posledních letech tenhle trend proniknul i do black metalu (anebo jsem to dřív nebyl schopen vnímat anebo jsem jen čím dál tím větší skeptik). Doufám, že nejsem sám, kdo cítí, že existují okruhy skupin, které na sebe bohužel vážou víkendové posluchače nebo samozvané rádoby intelektuály (což nutně nemusí být a není hodnocení jejich vlastní hudební produkce)… moderně by se tomu mohlo říkat třeba hype, byť to není stoprocentně výstižné.

      Pokud taková prvotní povrchnost někomu poslouží jako odrazový můstek k tomu dostat se dál a ponořit se hlouběji, pak je to samozřejmě ta lepší varianta, o tom není sporu. Nejsem si ale jistý, jestli se tenhle scénář odehrává ve větším počtu případů. Naopak bych spíš řekl, že většinou zůstane jen u onoho „svezl se na vlně popularity“. Což samozřejmě může být jen můj subjektivní a třeba nepřesný pohled někoho, kdo to vše sleduje zpovzdálí a s čestnou výjimkou v podobě téhle stránky se do ničeho nevměšuje a v takzvané scéně se záměrně neangažuje, nicméně takový mám pocit.

      Z toho ostatně plyne i nějaké to rýpnutí. Ale v tom se ještě dost krotím.

    2. Pozérská mrdka je například člověk, který je zapřísáhlý blackmetalák v křiváku, dvacítkama gládama, mastnýma řídkýma vlasama, co poslouchá jenom první, tu skutečnou (samozřejmě) vlnu norského (samozřejmě) black metalu a všechno ostatní je “sračka, víš jak, prostě to je komerce dneska už, ne jak v devadesátkách”. Pak v téhle době někde náhodou narazil na Wardrunu, kolem které je teď taky mega hype. A protože nikdy předtím nic podobného neslyšel, tak je z toho naprosto nekriticky nadšený (třebaže to současné album stojí docela za prd), jak je to “vikingský, pohanský a temný, víš jak hele”. Stává se z něj v okamžiku odborník na mytologii (cha!), vikingy a pohanství (zzz). To je pozérská mrdka: v životě nevystrčil nos ze svého žánru a najednou je odborník na nějaký jiný, ze kterého zná jednu kapelu.

      1. Pozerská mrdka je zasloužilý 40cátník co po pár pivkách na HFA zatouží po novém triku,jak se tak prohrabuje textilem narazí na triko s velkým obráceným křížem a Ježíšem v přeškrknutém kolečku.Neváhá a hned kupuje,dává ho na sebe aby se pochlubil jak je cool aniž by věděl co to vlastně je za kapelu co se skrývá v zašmodrchaném logu.S úsměvem mu říkám že je to Freitod Švícarský nsbm a s ještě větším úsměvem o pár týdnů později zištuju že dotyčný na můj dotaz jestli si aspoň poslechl co Freitod produkuje za hudbu,mi odpověděl že jo ale že se mu moc nezdá že by hráli b.m. No jo on si na youtube našel Freitod ale s Německa😂

        1. Musím říct, že jsem se u historky docela zasmál, i když je ve skutečnosti spíš tragikomická, jestli je to pravda. Tak jako tak, takovej člověk přesně splňuje atributy pozéra…

  3. Pozérské mrdky jsme tu všichni, protože ani jeden jsme neuvedli album nejdůležitější a to COVEN. :-C

  4. Myslel jsem Coven od CdG, nikoliv ten americký occult rock :D

    Ale někdy loni jsem na FB viděl nějaký video trailer, kde Jinx zkoušela něco s novými členy a mírně řečeno to mělo do “Witchcraft destroys minds…” hodně daleko :)

    1. Ano, domyslel jsem si samozřejmě ten occult rock :D Letos vydali ípko, tak pokud by se objevilo i album, zas tolik by mě to nepřekvapilo.

      U CDG nás omlouvá, že album bylo ohlášeno v momentě, když už jsme to měli všichni napsané :)

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna.


Hradby Samoty VII.